Přes čtyři vrcholy k Torsee

Kam a jak jedeme?

Ranní pohled na osluněné vrcholy a předpověď počasí nás zvou po předchozím propršeném dni na výlet do vyšších nadmořských výšek. Pro celodenní výlet jsme si vybrali málo navštěvovanou oblast v okolí Torsee v Kitzbühelských Alpách. Málo proto, že sem turisty nevyveze žádná lanovka ani žádní koně pod kapotou.

Za čím jedeme?

Vyrážíme z Aurachu od penzionu Hechenmoos, který se nachází u hlavní silnice z Kitzbühelu do sedla Pass Thurn. Nad obcí nás zpevněná cesta vede zalesněným údolím. Pozvolna nabíráme výšku. Po pravé ruce hučí horský potok Wieseneggbach. Po hodině výstupu hukot potoku vystřídá typická zvonkohra kravích stád. Jsme nad horní hranicí lesa, a to už se otevírají pěkné pohledy. Ať zpět na masiv Wilder Kaiser nebo na vrcholy lemující kotel, do kterého přicházíme. Ač se vrcholy Tristkogel (2.095 m n.m.), Gamshag (2.178 m n.m.) či Schützkogel (2.067 m n.m.) zdají být takřka na dosah, čekají nás ještě minimálně dvě hodiny stoupání.

Slunce praží, stín už je vzácností. Od rozcestí u Niederkaseralmu (1.362 m n.m.) v kotli se vydáváme směrem na Schützkogel. Poslední kus zpevněné cesty nás dovede k Schlichtenalmu. Jeho strážce, veliké huňaté psisko už toho horka má taky dost, a tak ležíc ve stínu s vyplazeným jazykem nás po očku jen pozoruje a hlídaný majetek mu nestojí ani za zvednutí hlavy. Od almu je stoupání strmější. Travnatý svah je mnohdy rozrytý od kravích kopyt (poznamenán je i jinak) a červenobílé značení je jen sporadické na vyčnívajících kamenech.

S blížícím se polednem je i větší horko. Procházíme kolem nejvýše položeného dřevěného stavení na trase, které není v mapě zakreslené. Poblíž stavení zřím koryto a v něm bednu plnou chladících se lahvových piv. Že bych měl už vidiny z vyčerpání? Ostatní naštěstí vidí totéž. Jsem tedy zatím ještě v pořádku. Určitě by jeden lahváč bodnul, ale jsme slušně vychovaní , zlatého moku se netkneme.

Zanedlouho dosahujeme hřebenu, ze kterého je již výhled i na druhou stranu na Hohnenkamm a od něho táhnoucí se hřeben k jihozápadu. Stezka k vrcholu vede dál kolem ohradníku. Obdivujeme, v jakém svahu jsou krávy schopné se pohybovat.

Konečně jsme na vrcholu u kříže v nadmořské výšce 2.067 m. Je vidět široko daleko. Severozápadně se pod námi krčí Kitzbühel. Za ním majestátně ční zmíněný Wilder Kaiser. I dominantní Kitzbüheler Horn je se svými 1.996 m n.m. o malinko níž. Napravo na severovýchodě vidíme pohoří v okolí Loferu. V dáli jižním směrem jsou vidět Vysoké Taury. Ve směru na západ se pod námi táhne obec Jochberg.

Mezi Schützkogelem a Gamshagem je jeden bezejmenný vrchol. Alespoň v mapě vydavatele Kompass není pojmenován. A přes ten půjdeme. Nyní už máme to nejpodstatnější stoupání za sebou. Sejití do sedla a další výstup na bezejmenný vrchol není časově ani fyzicky náročný. I zde se zapisujeme do vrcholové knihy. Dlouho sami ale neposedíme. Ač jsme za předchozích několik hodin nikoho nepotkali, nyní se s turisty roztrhl pytel (dá-li se to napsat při počtu několika málo jedinců v jinak pustých horách). Mimo horskou stezku se trávou dere nahoru Jim z Glasgowa, jak jsme se záhy dozvěděli. Je spokojený, vyfotíme ho u kříže, aby měl památku. Myslel, že je na vrcholu Gamshagu. Radost jsme mu trochu zkazili, když jsme ho vyvedli z omylu a ukázali na vedlejší vrchol, skutečný Gamshag, kam měl původně namířeno. Po Jimovi přišla ještě německy mluvící dvojice. Hned nato se přiřítil mimořádně fyzicky zdatný horal. Za chůze zdraví: „Grüss Gott“, my stihneme odpovědět: „Hallo“ a horal je pryč. Ani nezpomalil a hnal to zase dolů. To my turisté z nížiny si každý kopec pěkně vychutnáme a posedíme na něm.

Byl ale čas jít dál. Vyrážíme na zmíněný Gamshag společně s Jimem. Nejprve krátce strmě klesáme do sedla, abychom po kamenité stezce vystoupali dnes již na třetí vrchol. U kříže vyfotíme Jima, nyní už na skutečném Gamshagu. Protože je z vrcholu moc pěkný výhled, pořídím i několik snímků kolem dokola v celých 360 stupních s tím. že z nich doma vytvořím panoramatické foto. No musím přiznat, že se mi to moc nepovedlo. Hugin si neporadil se slepením snímků, já zase ne s Huginem, a tak Vám zatím žádnou panoramatickou fotografii neukážu. Pouze upřesním: Hugin je software.

Na Gamshagu je skutečně krásně. Pod námi je jezírko Torsee (2.020 m n.m.- v mapě je narozdíl od ukazatelů uvedené jako Hochtorsee). Je malé, pěkně posazené. Oproti Schütkogelu se nám otevírá nové údolí na východě, ve kterém leží městečka Hinterglemm a Saalbach. Na jihovýchodě dominuje hora Geissstein (2.363 m n.m.). Na jihu je vidět nespočetně vrcholů Vysokých Taur. Na jihozápadě mezi táhnoucími se hřbety vyčnívají o něco výše vrcholy Grosser Rettenstein (2.366 m n.m.) a Kleiner Rettenstein (2.216 m n.m.).

Na Gamshagu se nám líbí nejvíce. Posedíme, pojíme. Nakonec se zvedáme. Rozloučíme se s Jimem, který se vrací do Jochbergu. My pokračujeme na čtvrtý vrchol Teufelsprung (2.174 m n.m.). Ten zvládáme velice lehce. Dojde se na něj po hřebeni bez velkého klesání a stoupání.

Z Teufelsprungu scházíme dolů. Nijak nechvátáme, šetříme kolena. Ještě ve výšce nad dva tisíce metrů vidím na kameni žábu. Koukáme na sebe. Žába je v pohodě. Nechá se i zblízka vyfotit (fakt byla živá ). Říkám si jen, kde se v takové nadmořské výšce bere. Možná si totéž ona myslela o nás.

Z rozcestí pod Teufelsprungem se vydáme k jezírku Torsee. Zhruba za čtvrthodinku jsme u něj. Pomalu ho obejdeme. Je skutečně malé, obejít ho, moc času nezabere.

Čas nás však pomalu tlačí. U jezírka jsme jen chvíli a poměrně strmou stezkou sestupujeme dolů do Toru (1.933 m n.m.). Tor je sedlo mezi horami Tristkogel a Gamshag. Odtud za stálého klesání jdeme nejprve po klikatící se horské stezce k Oberkaseralmu, od něj po zpevněné cestě k rozcestí u Niederkaseralmui, odkud jsme dopoledne začínali stoupat na Schützkogel. Stejnou zpevněnou cestou známou z rána potom klesneme až do Aurachu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a vodu jsme si nesli v batohu. Po cestě se nic koupit nedá. Možná až k večeru by byla šance na Oberkaseralmu. Tuto možnost jsme však neověřovali.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce se nám líbily výhledy. A potom ten klid a idyla. Takřka nikoho zde nepotkáte.

Ostatní informace

Popsaná trasa je výletem na celý den. Šli jsme ji s přestávkami 11 hodin. Zvládnout se dá odhaduji za 9 hodin. Ale není kam spěchat, když je nahoře tak krásně. Kilometry v horách nepočítám, spíš převýšení. Těch výškových metrů bylo přibližně 1.800.

Na uvedené vrcholy nemusíte stoupat z Aurachu. Stejně dostupné jsou i z Jochbergu. Značených turistických cest je zde dost.

Orientovali jsme se podle mapy č.29 Kitzbüheler Alpen z vydavatelství Kompass.