Přes Podlesí na Pohořelec a Severomoravskou chatu

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet je vhodný pro cyklisty i pěší a zavede nás do míst, která jako pomyslná koruna či svatozář obklopují Orlické hory, Kralický Sněžník, Rychlebské hory a Hrubý Jeseník. My sice zůstaneme v teritoriu Hanušovické vrchoviny, ale k devíti stovkám výškových metrů nám moc chybět nebude. Vždyť jen samotná Severomoravská chata uvádí kótu 851 m a úplně nejvyšším bodem naší cesty nebude.

Na to, že se vlastně budeme hodně pohybovat po „dírách u Hanušovic“, je i programová nabídka velice bohatá. Čeká nás jarní flóra i přátelská fauna, spousta překrásných výhledů, zajímavá venkovní modlitebna, bizardní skalní útvary, meandry zurčících potůčků a říček, turistická chata i – převážně drobnější – památky pocházející zejména z období pozdního baroka a (neo)klasicismu.

Autor článku trasu absolvoval sice na kole, ale pro některé úseky se i on stal „pouhým pěšákem“, protože např. sjezdovku na svém treku prostě vyjet nedokázal (a ve finále to díky výhledům stejně ani zbytečně nezkoušel). Celá popisovaná trasa by asi pro pěšího na jeden výlet nebyla, ale dá se rozdělit na několik samostatných úseků, které je možno dle libosti rozšiřovat a obohacovat.

Za čím jedeme?

Ze Šumperka vyjedeme směrem na Hanušovice, takže postupně projedeme Bratrušovem, Lužnou a Kopřivnou (notoricky známou cestu zpestřila obvyklá zastávka u koní na Lužné; ti však tentokrát nepředvedli své oblíbené představení s válením se na zádech). Z Hanušovic pokračujeme na Králíky a tady už zastavujeme častěji. Nejprve u zajímavé skály při odbočce na Žleb, potom u osady Yukon před větší osadou Vlaské. Tady je ale hlavním důvodem neobvyklá venkovní modlitebna z roku 2019, které dominuje korpus Krista a zvon sv. Anna.

Ve Vlaském pohlédneme na sochu Immaculaty z roku 1776, která zde tak trošku vypadá jako chlap (promiň, Maruško), a pak už to jde celkem rychle za sebou. Železniční most, jarní květena, další skály … a poté odbočka na Podlesí. V této chvíli se ještě pořád pohybujeme mimo turistické značení (i když kousek té „naší“ modré už máme také za sebou), ale i to se již za chvíli změní.

Silnička víceméně kopíruje meandry potůčku, mineme odbočku na Křivou Vodu a po chvíli jsme v někdejším Grumbergu. Tady je zdržení delší, a to jak na zdejším náměstíčku s radnicí a mariánským sloupem, tak u půvabného i cenného kostela sv. Máří Magdalény s ohradní zdí, vstupní bránou, kamenným krucifixem, památným stromem a budovou fary. A kdyby nebylo na hřbitově zamčeno, byla by ta zastávka ještě delší.  

Kolem kostela pokračujeme – teď již po modré TZ - ještě kousek po staré cestě, ale značka brzy odbočí prudce vzhůru. A nás pak čeká asi 1,5 km dlouhý prudký výstup po louce, která částečně kopíruje vedlejší sjezdovku vedoucí až k známé Severomoravské chatě, oblíbenému to cíli pěších turistů i cyklistů. Je to sice místy dost nepříjemný „krpál“ (zvláště, když tlačíme kolo), ale odměnou jsou až neskutečné výhledy na téměř všechny naše nejkrásnější pohoří. Kromě mnoha známých tisícových vrcholů a půvabných podhorských vísek si, bohužel, užijeme i pohledů na slavnou dolnomoravskou Stezku v oblacích. Její nepatřičnost a zrůdnost zde opět vynikne naplno (tímto konstatováním nikdo nesnižuje její jedinečnost, atraktivitu, oblíbenost a výnosnost, ale do této krásné krajiny prostě nepatří).

Panoramatický pohled nabízí vše od Orlických hor, přes Hanušovickou vrchovinu, Kralický Sněžník a Rychlebské hory až po Jeseníky. To ovšem neznamená, že bychom viděli všechny hlavní vrcholy. Praděd ale vidět je. Celému panoramatu však dominuje poměrně blízká Sviní hora, která ovšem se svými 1.074 m také není žádný „prcek“. Z viděného se sluší ještě upozornit na obce Vojtíškov, Vysoká nebo Vysoké Žibřidovice a vrcholy Klepáč, Podbělka, Keprník, Černá stráň nebo Mravenečník.

Závěrečný úsek stoupání už vede lesem a zanedlouho jsme na Severomoravské chatě, která – naštěstí – i v době koronavirové funguje jako nenahraditelná občerstvovací stanice (platí ovšem jen pro pátek až neděli a hezké počasí). Chata vznikla v roce 1932, ale roku 1962 vyhořela a musela být postavena znovu. Po krátkém odpočinku pokračujeme dál. V příštích chvílích už nás čeká jen velmi kvalitní lesní asfaltka, využívaná v zimě jako bežecká stopa. A také „povinná“ krátká přestávka u kaple Nejsvětější Trojice (často se o ní píše jako o barokní stavbě z poloviny 18. století, ale ve skutečnosti se jedná o historizující objekt z roku 1898) i ještě kratší u Grabnerova pramene. Těsně předtím také definitivně opustíme modrou TZ a společnost nám dál budou dělat její kamarádky ve žluté a červené.  

U rozcestníku Bouda vzniká kamerunský trojzubec (červená – žlutá – zelená), kde jsme pokračovali po asfaltce a žluté TZ. S několika málo pauzami byl před námi už jen dlouhý sjezd do Raškova (dá se volit i kratší varianta přes Štědrákovu Lhotu). A potom přes Bohdíkov, Rudu a Hrabenov do Šumperka. Díky výjezdu na „Hrabeňák“ se naskytla příležitost se seznámit s velmi přátelským tvorstvem v podobě černobílého kozlíka a bílého poníka.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Banán a oplatek v čokoládě z vlastních zásob, které doplnila dvě piva na Severomoravské chatě, nakonec bohatě stačily. Pro ty hladovější se zde nabízela i frankfurtská polévka nebo klobása … a prý to nebyla špatná volba. V době koronavirové (výlet jsem absolvoval koncem dubna) jsme navíc byli povděčni za jakoukoliv nabídku a vstřícnost.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Vše výše popsané, pestrá nabídka denního programu, totální absence spěchu, vyresetování mozkových závitů a fakt, že spoustu lidí začíná pomalu opouštět masmédii vyvolané koronavirové šílenství, takže jim už tolik nehrozí strašlivá smrt z vyděšení. A díky výhledům musíme zařadit do této kategorie i náročný výstup na Pohořelec, kde se Severomoravská chata nachází.

Nelíbilo: Poslední dubnový pátek se lehce zhoršilo počasí, takže výhledy nebyly zdaleka tak kvalitní jako pěkných pár dní předtím. Pro fotografa neradostná situace, protože obloha byla více bílo-šedivá než modrá, dramatické mráčky chyběly zcela a všechny okolní kopce působily – díky absenci slunečního ozáření – tak nějak ponuře. Ale i to k horám patří a fakt, že se v pozdějším odpoledni udělalo krásně už ani nepřekvapil … stejně jako azuro v sobotu, která měla být víceméně nevábná.

Ostatní informace

V těchto případech má cykloturista oproti „pěšákům“ jistou výhodu ve větší mobilitě a nezávislosti (myšleno teď ve smyslu nepotřebnosti hromadné dopravy nebo nutnosti vrátit se k zaparkovanému autu). Drtivá většina popsané trasy však vede po dobře značených cestách a závěrečný dojezd (popř. startovní prolog) probíhá v místech civilizovaných a dopravně dostupných. Železniční trať a autobusové zastávky však potkáme po téměř celé trase popisovaného výletu.

Většina kolegů cyklistů jezdí na Severomoravskou chatu přes Štědrákovu Lhotu. Zde popsaná varianta nahrazuje nekonečné stoupání v lesním porostu (i když většinově po velmi kvalitní komunikaci) krásnými výhledy a zajímavými pamětihodnostmi. Využít lze i cestu přes Vysoký Potok, tedy po zelené TZ a cyklotrase č. 4071.