Přes polomy do Jedlové

Kam a jak jedeme?

Trasa tohoto výletu začíná na nádraží ve Když konečně sejdemeSvoru, které leží na železniční tratí mezi Českou Lípou a Rumburkem. Tato obec se rozkládá v údolí, kterým protéká potok Bobrava, označovaný také jako Boberský, pod majestátně vyhlížející horou Klíč(759m.nm.) O Svoru je první zmínka již v roce 1395, kde je nazýván Rýkrštorfem.Dlouhou dobu patřila ves a přilehlé dvorce k panství zákupskému, tedy Berkům z Lipé a Vartenberkům. Nejstarší historickou památkou ve vsi je barokní kaple Nejsvětější Trojice z roku 1788.

Od nádraží se vydáme krátký úsek po žluté, abychom se brzo napojili na červenou, která nás posléze vyvede z obce. Podejdeme železniční trať, projdeme okolo lesního koupaliště, sportovně kulturním areálem, přejdeme frekventovanou silnici E9 vedoucí do Rumburku. Za železničním podjezdem projdeme přes louku, pak úvozovou cestou do obce Rousínov.

Rousínov je malebná ves lemující Rousínovský potok, v obci je několik zachovalých roubenek lužického typu. U turistického rozcestníku odbočíme vlevo a dále až do konce naši trasy pokračujeme lesním terénem. Převažuje smrkový porost, nechybí zde množství potůčků a pramenů, kráčíme po pohodlné asfaltové účelové komunikaci, která pomalu stoupá až k zřícenině hradu Milštejna, někdy také uváděný jako Žernov.

Milštejn byl zřejmě založen na přelomu 13. a 14.století jako strážní hrad střežící důležitou obchodní cestu do Lužického Šestiměstí. V roce 1456 byl hrad vojsky Šestiměstí dobyt a pobořen a od 16.století je již uváděn jako pustý, Rychle chátral, navíc hodně utrpěl, když se v jeho blízkosti počal těžit křemenný pískovec, který se používal k výrobě mlýnských mlecích kamenů,- žernovů a brusných kamenů. Z hradu se dnes zachovalo jen pár zbytků hradní zdi, hradní válcová věž vzala za své právě v důsledku těžby. V terénu se ještě dají vypozorovat známky po příkopu a valech. Nepřehlednutelný je přírodní výtvor v podobě skalní brány s malým oknem.

Od Milštejna pokračujeme dále po červené, ale za nedlouho opustíme značenou cestu, která dále pokračuje k odbočce k Ledové jeskyni a k přehradě Naděje. My ale odbočíme vlevo, také po asfaltce, která zhruba kopíruje starou tzv. Pražskou cestu. Na ní určitě nepřehledneme po levé straně na stromě barevnou dřevěnou tabuli, která nahradila tzv. Samperův obrázek, který zde byl zavěšen na památku tragického neštěstí v roce 1812, kdy zde při kácení stromu zemřel syn dřevorubce Franze Sampera.

Za nedlouho se ocitneme na velké planině. To je památka na přírodní katastrofu ze dne 24.května 2010. V důsledku silné bouře se v lokalitě Jedlová prohnala větrná smršť o síle vichru, hovoří se o způsobeném horizontálním větrném víru. Na každý pád následek byl katastrofální.Odhaduje se, že větrnému živlu padlo za oběť na 25.tisíc vzrostlých stromů,vzniklo několik pásů polomů širokých od 400 do 600 metrů, dlouhých dohromady přes 10km. I když se dnes polomy úspěšně opět zalesňují, jizva v Lužických horách v okolí Jedlové bude ještě dlouho znatelná.

Držíme se stále Staré pražské cesty, na několika místech se setkáváme s pozůstatky na hraniční opevnění z předválečné doby v podobě železobetonových pevnůstek tzv. řopíků. U rozcestníku se napojíme na žlutě značenou turistickou cestu, která nás zavede na silnici do Horní Světlé v místě zvaném po léta U Jána. Po soše svatého tu dnes bohužel jen zbyl podstavec. Stjí za to, zajít si pár set metrů po silničce směrem na Horní Světlou a pak vlevo proti proudu Hamerského potoka k zajímavému přírodnímu útvaru zvanému Sirný pramen.

Sirný pramen je jedinečné místo, tvoří ho asi 3m okrouhlá tůňka, s vydatným pramenem silně železité vody ve které jsou žlutohnědé, nebo žlutorezavé chuchvalce, které lidé dříve považovali že jsou tvořeny sírou. Až počátkem 20.století se zjistilo, že chuchvalce jsou tvořeny vláknitými bakteriemi druhu Leptothrix ochracea, které se živí rozpuštěným železem.

Od Sirného pramene se vrátíme zpět na žlutou, která nás provede lesy pod Bouřným (702m.nm). Posléze nás stezka dovede opět na silnici E9, která se zde prodírá Stožeským sedlem, nebezpečným úsekem známém také jako Šebr.

Když konečně vejdeme zase do klidnější části trasy, ocitneme se opět na dalším pásu polomů na dohled Jedlové hory ( 774m.nm.) a zříceniny hradu Tolštejna. Cesta pláněmi nás nakonec dovede k místu zvanému Točna a odtud nám zbývá poslední úsek k našemu cíli, nádraží v Jedlové, kde se křižují tratě směrem na Českou Lípu, Děčín a Rumburk.

Za čím jedeme?

Vydali jsme se poznat zajímavou a málo známou část Lužických hor, která byla v roce 2010 značně poničená silným vichrem. I když došlo k značné devastaci lesního porostu, příroda se pomalu vzpamatovává z této pohromy a můžeme se kochat množstvím dalších zajímavých přírodních scenérií.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Cesta je poměrně dlouhá, takže se dostatečně předzásobíme proviantem. V cíli,na nádraží v Jedlové najdeme příjemnou hospůdku, která nám nabídne bohatý výběr jídla i pití.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Na každou přírodní katastrofu je smutný pohled. Kdo si pamatuje krásné lužické Hvozdy pod Jedlovou horou, tomu jistě tento neutěšený pohled vžene slzy do očí. Ale doufejme, že milosrdný čas jednou vše napraví a místní kraj, tak půvabný a bohatý na rozmanitost KRAJINY, se opět zazelená množstvím nových stromů.

Ostatní informace

Mimo výdajů za Dopravu a občerstvení nás na cestě nečekají žádné poplatky ani vstupné.