Pro začátek do Lesního baru

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Celodenní výlet • Za sportem • Do přírody • Na hory

Míjení vlaků • Fotografie (60) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

Kudy kam

Vlak na Slezském Semmeringu

Vstoupit do fotogalerie (60 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Východiště výletu je v Horní Lipové. Část obce Lipová Lázně je dostupná Dopravou vlastní i veřejnou. Ta veřejná je zastoupená slavnou horskou tratí Hanušovice – Jeseník, která stoupá do horského přechodu Ramzová za využití vedení trati v postranních údolích a pro tento způsobe vedení trasy se ji říká Slezský Semmering, podle alpské trati, kde byl tento styl výstupu do hor použit poprvé. (Asi sem jedou i nějaké autobusy z Jeseníku, ale jako přespolní, přesněji přeshorní, sem jedeme právě tím vlakem).

Za čím jedeme?

Jak už si pomalu začínáme zvykat, zimy v posledních letech jsou čím dál teplejší a chudší na sněhové srážky, takže my, co užíváme všech lyžařských radovánek to máme s běžkama komplikovanější. Ryzí sjezdaři mají přeci jen útěchu v umělém sněhu na sjezdovkách, ale na běžkařské stopy nikdo sníh nenafouká, pokud se tam zrovna nekoná nějaký hyperzávod z kategorie světového poháru či mezinárodního šampionátu. Když pak napadne něco málo sněhu, sledujeme informace všeho řádu, kde se nějaké podmínky vyskytují. V posledních letech nám k tomu poskytne návod i server bilestopy.cz kde se vyznačuje průjezd stopovací rolby za pomocí signálu GPS. Pak se dá usoudit, že jsou relativně přijatelné sněhové podmínky.

Z toho důvodu mě nakonec překvapila vyznačená stopa v okolí Horní Lipové, že by tam bylo tolik sněhu. Pro jistotu si raději správnost informace ověřím telefonicky s autorem stopy. Nadšený hlas mi líčí skvělé podmínky, které pod Smrkem (nejvyšší vrchol Rychlebských hor) panují tedy vymýšlím, zdali se sem vydat. Nakonec po tradičním pátečním volejbalu po nátlaku Martiny tedy první běžky zorganizujeme. V poněkud méně tradiční sestavě (nemoci, oslavy) tedy ráno vyrážíme daným směrem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Než vyrazíme na trasu ovšem nutno následující dění musíme prodiskutovat v nějaké hospodě. V Horní Lipové je sice penzionů dostatek, ale hospoda je otevřená jediná (v blízkosti nádraží), a to Kovárna. Ovšem ta patří přímo p. Sekulovi, který se stará o úpravu zdejších běžkařských tras. Mile nás překvapí výzdoba interiéru restaurace i ochota perzonálu, ale nebude to jediná občerstvovna, která nás dnes čeká.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nedaleko Kovárny je nástup na stopy, ale přeci jen jdeme ještě kus pěšky k rozcestníku v poli, kde lze běžky nasadit. Toho sněhu zase tak moc není, ale naštěstí je počáteční úsek na louce, tudíž po trávě, takže to zas tak nevadí. Potkáváme i mladíka na běžkách, na dotaz jak to vypadá získáme odpověď, že to zas tak hrozné není. Samozřejmě, že sněhové závěje se nekonají, odhadem je dole kolem 10, max 15 cm, ale rolba projela trasu po většinou asfaltových lesních cestách a díky pevnému podkladu právě to málo sněhu stačí k relativně sjízdné trati.

Kolečko v počátku sleduje cyklistickou značku (zelenou) na Ramzovou. Ta vyvádí prvotní výraznější stoupání ke křižovatce lesních cest. Asi po 2 km se stopa od značky odpojí a využívá neznačenou lesní cestu po severozápadním úbočí hory Klínec a obtáčí jej nad údolím Vápenného potoka. Trasa vlastně stále již mírně stoupá. Povětšinou je ukrytá v lese, ale u kraje lesa, občas se tedy můžeme potěšit výhledem do okolí Horní Lipové s dominujícím vrchem Kopřivným. Ačkoliv po ránu ještě panoval poměrně silný mráz (hlásili nám ráno -11, poměrně rychle se otepluje, na což je poměrně obtížné solidně namazat, tudíž musíme silně zapojit i ruční pohon.

Díky všeobecně mizerným podmínkám není zas tak moc lyžařů, většina (tak 30 vystoupila na Ramzové, jindy to jsou i stovky), my nakonec předjíždíme rodinku (maminka, dvě děti).

Jak s pomalu stoupáme (do výšky kolem 800 m) lepší se i sněhové podmínky, to už jsme ale skoro u vrcholu stoupání. To je u křižovatky modré Cyklotrasy od vrcholu Smrku. Rolbař sice vyjel stopu až téměř k Matesu (křižovatka pod Smrkem), ale vzhledem k podmínkám, času i prvním letošním běžkám sledujeme jednodušší směr, tedy z kopce dolů. Sjezd není nijak náročný, sněhu poměrně dost a hlavní atrakce v podobě Lesního baru je dostatečnou odměnou za prožitá příkoří.

Dnes už jde o značně profláknutou atrakci, kterou tady před časem založil místní lesník. Prvotní skromné místo, kde si výletník mohl dobrovolně pořídit skromné občerstvení (lahváč, limonáda, tatranka) se rozrostlo do téměř regulérní veřejnou stravovnu. Po té, co tu byl postaven velký srub lze v barových skrýších objevit vybavení kuchyňského nádobí, vařičů, surovin k přípravě kávy, čaje, uzeniny k opékání i množství nápojů všeho druhu. Přece jen tu není tak narváno jako v letních měsících. To už je pak Lesní bar malým Václavákem. Dokonce sem zajíždí i takový ten výletní (lázeňský) vláček. A tomu pak říkají turistika. Skupina mládežníků zde k pobavení publika předvádí na bobech (kterým se říká pekáč) svéráznou variantu závodu skeleton.

Využijeme nabídku klobás a špekáčků i ohřevu u krbu.

Vcelku příjemně nám ten čas utíká, pod barem je kousek poměrně prudký úsek, ten je lepší vzít pěšky (zvláště když je méně sněhu), pak už to zase jde na běžkách, skoro až k železničnímu viaduktu, kde lyže konečně zabalíme. Na první běžky to zas taková bída nebyla.

Ostatní informace

Veškeré prostředky padnou na Dopravu, konzumace podle libosti. Trasa je nakonec vcelku nenáročná a na rozježdění dosti dobrá. Přejme si jen, aby toho sněhu ještě letos přibylo.

Poslední aktualizace: 10.1.2016

Pro začátek do Lesního baru na mapě