Protivanov-Malé Hradisko-Stražisko

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Do kopců Drahanské vrchoviny jsme vyjeli z Prostějova ranním autobusem směr Boskovice a už před půl desátou jsme z autobusu vystoupili v Protivanově, jehož počátky spadají do 11. století, kdy zde byla založena typická lesní lánová ves, jejímž majitelem byl Protiva či Protivan. My jsme navzdory všem "protivům" šlapali sněhem na dolní konec městyse (1062 obyvatel) po žluté značce kolem Jana Nepomuckého, dvou křížů INRI a několika sněhuláků. U posledních baráků jsme přes pole vyrazili k lesu a opustili žlutou značku, která sice také směřuje okrajem lesa do Malého Hradiska, my jsme však měli v plánu držet se potoka Zábrana a podívat se na Protivanovský mlýn (historické stavení s mlýnským náhonem, které prochází rekonstrukcí a postupně bude opět uvedeno do původního stavu). Mlýn se nachází asi 1 km od okraje Protivanova, někde vlevo od lesní cesty na potoku Zábrana a nám se ho v chumelenici podařilo minout bez povšimnutí :-( Hlavně že jsme udělali do sněhu andělíčka a nafotili PFky na příští rok. Tak snad příště. Pokračovali jsme po lyžařsky značené modré trase pořád kolem napůl zamrzlého potoka Zábrana až do Malého Hradiska. V obci je na návsi hezká kaple Panny Marie a mezi objekty zapsané do seznamu kulturních památek, patří také kruhová stavba při vjezdu do obce od Prostějova - tzv.větrný mlýn v Brance, barokní socha sv. Jana Nepomuckého, zvonice v místní části Skřivánkov, se zvonem z roku 1776 a několik křížů INRI. Obec opouštíme u rozcestníku tur. tras Malé Hradisko- Skřivánkov, červená trasa se zde rozdvojuje, západním směrem pokračuje přes keltské oppidum Staré Hradisko směrem na Stínavu, my však sledujeme její severní větev, která nás vede dále kolem Zábrany tzv. Sečským žlebem směrem na Seč. Po této trase už pár dní nikdo nešel ani nejel a tak musíme ve sněhu poctivě šlapat stopu. Potok Zábrana (přítok Hloučely) ve žlebu naši červenou značku celkem 5x křižuje a z toho 4x jen brody. Podařilo se nám většinou přejít po vrstvě ledu a sněhu a díky dobré turistické obuvi jsme si vodu do bot nenabrali. V jednom místě (u partyzánského bunkru) jsme museli jít asi 150 m po proudu, než jsme našli místo kde se dala Zábrana, a ten název jí sedí, překročit jakž takž suchou nohou. Naposledy jsme ji překročili pod Sečí u Lipovského mlýna po provizorním můstku. Tento úsek nás však odměňoval moc pěknými zimními přírodními zákoutími. Od kříže a rozcestníku Pod Sečí je to už jen asi 10 minut stoupání k penzionu U Zedníků, kde měli otevřenou útulnou stylovou hospůdku a kde jsme se ohřáli, usušili a občerstvili. Ve dvě hodiny jsme vyrazili a protože autobus ze Seče jel až po 16 hodině, tak jsme dodrželi původní plán a pokračovali jsme 5,5 km po červené do Stražiska. Sněžení přestalo být tak husté a nefoukalo, tak se nám v hlubokém sněhu, v zástupu, docela dobře šlapalo. Poctivě jsme se na čele střídali jak cyklisti v peletonu. Asi 500 m nám stupu šlapalo divoké prase, to byla paráda, škoda že nešlo taky na vlak do Stražiska, nýbrž zmizelo někde v mlází. Nejtěžší úsek nás čekal pod Suchdolem, navátý sníh po kolena, žádná stopa a mírně do kopečka. Na silnici pod Suchdolem jsme si oddechli, že máme nejhorší za sebou a zkrátili jsme si cestu přes pole na okraj lesa, kde jsme se naposledy napili a občerstvili z vlastních zásob a kde pokračovala naše červená lesním úvozem, mírně z kopečka, kolem svatého obrázku až do Stražiska. Vlak nám jel za 25 minut a tak nám zbyl ještě čas si prohlédnout některé z místních vil (je jich celkem 7), postavených zde na přelomu 19.st zámožnými prostějovskými měšťany ve stylu lidové architektury s řezbářskými prvky rádoby Dušana Jurkoviče. "Pomohli" jsme místní drážní pracovnici uklidit sníh z perónu, abychom mohli přesně v 16:22 naskákat do "Čonínské střely" a v pět odpoledně se po krásné, v pravdě zimní tůře, rozloučit v Prostějově.