První máj v PVE (Dlouhé Stráně)

Kam a jak jedeme?

Přiznám se, že původně jsem na kopec chtěl vyrazit na kole. Prvomájové ráno vypadalo nadějně, ovšem ještě jsem nedojel ke Grandu (hotel v Šumperku), když v mobilu zazvonil kamarád, který tu ještě dva dny pobývá. Kola nemaje, musí se spolehnout na vlastní nohy. Tak v rychlosti (no máme na to víc jak hodinu) měníme plány a vlakem do Koutů.

Za čím jedeme?

Všichni (tedy skoro) už tam byli, jen já ne. Inu doma není nikdo prorokem. Jak tak bloumáme zázemím kouteckého skiareálu, zabrousíme i do tamního „Íčka“. Jen tak letmo zazní otázka (konkrétně od Vladimíra), není-li místo na exkurzi do PVE. Slečna se podívá do počítače a ejhle, šlo by to. Takže nakonec bude všechno jinak (původně jsem chtěl na rozhlednu U Medvěda).

Ono to je vlastně vcelku štěstí. Normálně se na prohlídku elektrárny musí zájemce přihlásit přes web (nebo telefon) předem. Ale jak patrno, občas se místo vyskytne i na místě.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I tak máme ještě necelou hodinku čas což částečně vykrátíme pochůzkou po parkovišti a konzumací Bernardovy jedenáctky z místního baru Lyžárna.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zhruba deset minut před čtrnáctou hodinou přijíždí vcelku běžný autobus s nápisem Arriva. Přeci jen poněkud budí rozpaky, zdali zvládne výjezd na poměrně vysokou horu.

Naštěstí první kilometry se vinou údolím Divoké Desné bez drastického převýšení. Rozcestí Kouty-most je nějakých 600 m n.m., provozní zázemí elektrárny je v cca 730 m nadmořské výšky (a pak koruna hráze dolní nádrže je cca 800 m n.m. Nevím, kde se stala chyba, ale rozcestník u hráze dává právě těch 800 m, ačkoliv Wikipedie praví, že jde o kótu 824,7 m. No není třeba zoufat.

Samotný průběh exkurze už tu popsalo dost a dost výletníků, takže jen stručně. Průvodce návštěvníky vcelku svižně vede do přednáškového sálu. Je zajímavé, že ačkoliv upozorňuje, že je zakázáno sebou nosit zbraně, bomby, omamné a jedovaté látky a další podobné životu nebezpečné součástky, nikdo nás nijak nekontroluje. Po čerstvé zkušenosti z nedávné návštěvy rockového koncertu mě tato „liknavost“ překvapuje. No, naštěstí ještě žádného masového vraha nebo teroristu nenapadlo do Jeseníků zamířit (proboha jen ať to nebere někdo jako návod k následování).

V přednášce se dozvíme základní technicko taktická data přehradní soustavy a přečerpávací elektrárny. Jak známo přehrady jsou dvě, dolní a horní. Ta dolní je napájena říčkou Divoká Desná (pramení pod Vysokou holí) a jejími přítoky. Více než 50 m vysoká sypaná hráz pojme zásobu 3,405 mil. m3 vody, při nejvyšší hladině zaujme plochu 16,3 ha. Zázračnější horní nádrž je vydlabaná a navezená na vrcholové plošině hory Dlouhé stráně ve skupině Mravenečníku. Zde malá odbočka, Mravenečník (1343 m) býval vždycky jaksi významnější, ač je oproti Dl.s. nižší o 10 metrů. Snad je to proto, že jde vlastně o první viditelný vrchol z údolí. Při stavbě byla vlastně na hoře vytěžená díra. Materiál se po té použil na nasypání hráze (ono to nestačilo, takže část materiálu se vozila od úpatí nedalekého Zámčiska, což je takové úpatí Velkého Máje).

Aby voda z nádrže neprosakovala, jsou svahy přehrady pokryté přírodním asfaltem tl. 18 cm. Takový materiál se vozí z Albánie. Zejména na horní nádrži panují značné teplotní rozdíly, během roku od -30°C po +60°C takže se během provozu značně projevuje dilatace. Asfalt se tak musí v pravidelných odstávkách opravit. To se vypustí celá horní nádrž.

Po základních informacích směřuje exkurze do elektrárny. Samozřejmě vás nepustí do celého provozu. Vlastně jen letmo se nahlédne do horní části celého zázraku.

Hlavní energetický provoz je umístěn ve velké skalní kaverně. Zeměpisně vzato, ta je vytěžená pod Tureckými svahy, tedy už spíše pod úpatím Velké Jezerné. Do ní vede několik tunelů. Ty jsou dost velké aby jimi projel náklaďák. Nakonec museli jimi dopravit dvě celkem 24 m vysoká soustrojí turbíny a generátoru. Samozřejmě je nevozili vcelku, ale po částech, ale i tak to byly slušné kousky. Nakonec před tunelem do elektrárny je umístěno jedno vyměněné oběžné kolo Francisovy turbíny se sedmi lopatkami. Nepatrná ocelová součástka má hmotnost nějakých 36 t.

V současné době jsou v turbínách devítilopatková kola. Mimo hlavní kavernu rozměrů 87,5(dl)x25,5(š)x50(v) m jsou v rulovém masivu vytěžené i další prostory s provozním zázemím.

Malým zázrakem je pak zmíněné turbosoustrojí. To v běžném režimu funguje jako normální vodní elektrárna. Vysoký výkon 2x325 MW zajišťuje vysoký vodní sloupec s rozdílem hladin 510 m. Když se to ale spustí naplno, za 2,5 hod. není co točit. Výkon se ale využívá pouze v energetických špičkách. Když je čas a proudu z přenosové soustavy nadbytek (hlavně jde o JE Temelín v nočních hodinách), voda se žene nahoru. Generátor se přepne na elektromotor. Samozřejmě to nejde, že se to jen tak otočí. Nejdřív se musí uzavřít přítok vody z horní nádrže. Pak se voda v turbině začne nasycovat vzduchem. Vzduch, neboli bublinky se vhání i do tunelů průměru 5,2 m, kterými voda padá z horní nádrže. Tím se vlastně naředí a umožní snažší přechod na opačné otáčky a tlačení vody vzhůru.

Mimo vodních přivaděčů je ve skále vybudován i komunikační tunel k horní nádrži vybavený 2400 schody a plošinovým výtahem.

Z toho celého zázraku ale vidíte jen vrchní patro kaverny kde jsou ventilátory dvou soustrojí. Nicméně nezajímavé ani nejsou dva mostní jeřáby o nosnosti 250 tun. Tedy žádné drobotiny.

Technickou libůstkou, z které toho ale moc návštěvník nemá, je tzv. zapouzdřená rozvodna. V ní se elektrárna připojuje do rozvodné soustavy. Jde vlastně o zařízení s netečnými plyny, jinak by to zabralo nějaký hektar. Z rozvodny vede vysoké napětí do Krasíkova. Právě to vysoké napětí asi nejvíc hyzdí údolí Divoké Desné, které mnozí považují za nejhezčí v Jeseníkách. V původních plánech mělo sice být zatrubněno v zemi (asi 6 km), ale na to nezbyly peníze.

Abych ale nezdržoval, z elektrárny se pokračuje autobusem ke krátké zastávce u dolní nádrže a pak 11 km do kopce k delší zastávce u horní nádrže. Ty samozřejmě znám z daleko častějších návštěv a to jak v létě, tak i zimě. Ono to obejití horní přehrady zabera cca 0,5 hod, protože délku 1700 m si člověk musí zpestřit i vyhlídkami na okolní hory. A to i přes částečné zatažení oblohy.

Ostatní informace

Každopádně návštěva elektrárny zajímavá je, ač vlastně uvidíte jen zlomek celého provozu. Aktuální cena 225 Kč za prohlídku ani zas tak přemrštěná není. Stačí jen porovnat s lanovkou pod Tetřeví chatu. Tam je základní jízda 260 Kč. Pokud se z průvodcem domluvíte, klidně se můžete zpátky vydat po svých, což může být i pěkná túra (záleží i na hodině exkurze).