Púchovská dolina: Naučný chodník Tri skaly

Kam a jak jedeme?

První podzimní výlet s Františkem a celkově třetí v tomto roce byl do „daleké“ ciziny. Jeli jsme na Slovensko do Púchovské doliny a konkrétně do obce Dohňany. Zde jsme měli naplánovanou nenáročnou cestu „Naučný chodník Tri Skaly“.

Dojeli jsme do obce a s pomocí jedné hodné domorodé paní jsme se dostali s autobusem až na točnu autobusu kde jsme pohodlně zaparkovali a dali si ranní kafe od řidiče za české korunky.

Potom jsme se už vydali na pochod. Šli jsem po úzké asfaltové cestě mezi domky a vilky až jsme se dostali do oblasti 1.skaly – Lazovská skála. Pod kopcem si nějaký majetnější domorodec postavil krásné obydlí typu moderní dřevěnice. Dostali jsme se až na vrchol skály na kterém stojí kříž a kde je informační tabule č.2 a posezení . Někteří si dali vrcholovou, podívali jsme po okolích kopcích a na celou obec Dohňany, protože byly pěkné výhledy.

Potom jsme pokračovali dál cestou/necestou. V okolí je plno cestiček a tak není vždy snadné najít tu správnou, které je vyznačená jako Naučný chodník. Cesta vedla stále do mírného kopce k Čertové skále kde je informační tabule č.3 a další posezení které mnozí využili na občerstvení a jídlo. Kousek dál jsme šli okolo kříže a potom po hřebeni místních kopečků až na Tlstou horu ( 651m.n.m) – nejvyšší bod naší trasy na které je postavena Rozhledna Púchovské doliny. Je tu zároveň informační cedule č.4 a další posezení. Vylezli jsme pochopitelně na rozhlednu a dívali se do okolí. Nebylo sice úplně ideální počasí ale na Malou Fatru a Klak bylo vidět. Nahoře trochu víc foukalo a tak bylo nutné si natáhnout bundu. Cesta dále pokračovala už jen z kopce k dalšímu záchytnému bodu a to je Skála Vieska. Zde je poslední informační cedule s č.5 a pochopitelně posezení. Potom jsme šli loukami kolem několika posedů a místy jsme se museli vyhýbat kalužím (asi nedávno pršelo). Už jsme šli jen z kopce a pozvolna se vraceli druhou stanou do obce Dohňany. Do cíle jsme došli dříve než se plánovalo a tak jsme i domů odjížděli o něco dříve než jsme zamýšleli. Výlet se celkově vydařil, počasí bylo takové podzimní – chvíli sluníčko ,chvíli pod mrakem, ale hlavně že nepršelo.

Za čím jedeme?

Celý naučný chodník, který měří 13km je značený bílým čtverečkem se zeleným pruhem a turistické směrníky jsou taky atypické oproti klasickým. Jsou zhotoveny z přídních desek hrubě opracované s popisy černou barvou. Vlivem počasí by už některé chtěly vyměnit. Rozhledna na Tlstej hore je celá ze dřeva a je podobná rozhledně Královec u Valašských Klobouk a Rozhledně na Čubovém Kopci u Francové Lhoty. Celá okolní příroda je velmi pěkná a cesta není vůbec náročná.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na trase není nikde žádná hospoda ani turistická chata. Takže jen vlastní zásoby. V Dohňanech jsme natrefili a dvě venkovské hospody kde se dalo za „ečka“ občerstvit, ale nevařilo se. Jediný podnik kde mají jídelní lístek je Penzion Pri lipe .Ti kdo spěchali se do něho dostali, ale my kteří jsme se cestou kochali přírodou a došli později jsme měli smůlu nás už dovnitř nepustili. Měli to odpoledne Husí hody a stoly měli rezervované a nás hladové pocestné nechtěli pustit. Tak jsme si museli nechat zajít chuť-škoda protože za nějakou specialitku bych „ečka“ obětoval.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce se líbila samotná rozhledna. Protože je celá dřevěná tak krásně zapadá do KRAJINY. Výhled z ní je pěkný – vidíte Malou Fatru a další kopečky.

Nelíbil se mi přístup personálu penzionu. Celou restauraci měli prázdnou a rovněž posezení na terase a tak výmluva že mají vše rezerve se mi zdá nadnesená. Měli jsme hodinu čas do odjezdu autobusu a tak určitě by se dalo pojíst, než příjdou vyvolení. (co měli rezerve).

Ostatní informace

Rozhledna na Tlstej hore patří mezi Slovenská turistická známková místa a známku s číslem 504 si můžete koupit právě v Penzionu Pri lipe