Nový Jičín leží na řece Jičínce 34 km od Ostravy v podhůří Beskyd. Nový Jičín má přibližně 24 tis. obyvatel. První písemná zmínka o městě je z roku 1313. Jihozápadně od města je na vrcholku Starojického kopce ( 496 m.n.m.) zřícenina Starojického hradu. Jedna z věží hradu byla opravena a slouží jako muzeum a Rozhledna.
Je jaro a první kytičky se derou ze země. Sněženky ve volné přírodě jsem již neviděla dlouho, přestěhovaly se do zahrad. V obci Sedlnice prý rostou volně a na větších plochách. Dokonce o jejich výskytu najdete popisek na turistické mapě, protože jsou chráněny jako přírodní památka.
Do obce se lze dostat z různých směrů, jak je vidět na mapce a to jak autem, na kole i pěšky s pomocí veřejné Dopravy.
Za čím jedeme?
Já volím veřejnou Dopravu. Autobusem z Valašského Meziříčí, přes Nový Jičín do Sedlnic. Autobus směr Příbor mě vyplivl v Borovci na rozcestí. Podle mapy jsou kousek odtud rybníky. Vodu mám ráda, proto k nim odbočím a pak se vrátím.
Větší rybník, kolem kterého vede naučná stezka byl částečně vypuštěn, přesto se ve zbytku hladiny odráží vzdálená Štramberská trůba. Škoda, že jediný možný záběr je proti sluníčku a věž je ukryta ve stínu.
Kousek se projdu po naučné stezce a pokračuji po asfaltce k Sedlnici. Podle mapy by všude měly růst sněženky, ale nikde nic. Míjím zahradnictví a laškuji s myšlenkou si nějaké sněženky koupit, abych si je mohla v Sedlnicích vyfotit. Míjím domky a zahrady v nichž sněženky jsou. Ale takto v zahradách jsou i u nás ve městě. Když už jsem tady, tak šlapu dál. Od místních se dovídám, že snad jsou v zámeckém parku. Zchátralá budova za novostavbou bude asi zámek. Ano, fotím jen pomníček, protože ta budova vedle se zámku nepodobá ani za mák. Mísní obyvatelka se dává trochu do řeči o tom, že zámek byl původně před 2. světovou válkou ještě rozsáhlejší s budovami postavenými do U. Během okupace vzalo za své jedno křídlo zámku a za další léta poválečná bylo zbouráno i druhé křílo. Malý park je však upraven a zděný kiosek a lavičky svědčí o místě, které slouží k odpočinku, dřevěné podium dává tušit, že i ke kulturnímu dění obce. Mne však konečně uvítaly sněženky. Jsou opravdu všude. To můj fotoaparát ani neumí zachytit. Tady se zdržím trochu déle. V korunách stromů švitoří ptactvo, sluníčko hřeje, docela fajn den.
Sněženky se topí v hromadách starého listí. Kdyby bylo na podzim shrabáno, působilo by pole sněženek lépe. Nyní se s hrabáním musí počkat, až sněženky odkvetou. :)
Plánuji ještě cestu do Bartošovic, kde by mohl být zámek trochu zachovalejší. Zjišťuji, že nudné šlapání po asfaltu si mohu ušetřit, za malou chvilku jede autobus. Využiji pár minutek k fotografii návsi s kostelem, upravným tokem Sedlnice.
Jak jinak se může jmenovat restaurace? To dá přece rozum.
Autobus je tu. Jedu do Bartošovic. Vystupuji na návsi. Aha támhle je asi zámek. Krásná budova vedle kostela však patří Centru ekologické výchovy a zahranné stanici pro zvířátka. Odtud už zámek vidím. I malinký parčík s památným Josefininým platanem. Zámek však je využit účelově, snad jako hotel.
Zámek slouží užitným účelům
Josefínin platan je chráněná přírodní památka.
Z Bartošovic již odjíždím autobusem přes Kunín do Nového Jičína, kde přestoupím a hurá domů. Den se vydařil, sněženky objeveny.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Na Krátké výlety se zásobím sama, ale jak už jsem zmínila návštěvníci Sedlnic přivítá pěkná restaurace Sněženka a i v Bartošovicích na návsi pod kostelem najdeme hostinec.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Mě jako pěšímu turistovi trochu vadilo, že jsem šlapala po asfaltě a že sněženky i když chráněné se nakonec z několika lokalit smrskly na park. A jak mi sdělila místní obyvatelka jsou i snahy odebrat tomuto místu status chráněné oblasti.
Ale mile mne překvapila autobusová Doprava provozovaná společností Veolia TransPort Morava a.s. Spoje krásně navazovaly, jako by byly šity na můj výlet.