Radkovský vrch na Šumavě.

Kam a jak jedeme?

Vyhlášení Národního parku Šumava bylo počátkem hrůzné devastace tohoto pohoří. Již na začátku bylo zřejmé, že ochrana přírody je pouhou zástěrkou a hlavní slovo mají peníze. A tak vědeckému řízení parku již nic nestálo v cestě. Ředitelé se střídali jak na běžícím pásu a stejným způsobem se objevovaly a zase mizely nesmyslné a nikdy neověřené teorie, jak se to má dělat. A tak se tekoucí proud peněz daňových poplatníků ztrácel kdesi v nenávratnu a krásným šumavským lesům začala zvonit hrana. Samozřejmě, že se viník našel a dalo se mu jméno kůrovec. Dovoluji si vsunout myšlenku amerického indiánského kmene „ Až bude pokácen poslední strom, až bude řeka otrávena, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“ Dál není co dodávat. Výsledek má každý návštěvník Šumavy před očima. A tak se pohoří změnilo natolik, že zbývají již jen malé ostrůvky, které potěší lidskou duši i oko. Výrazný Radovský vrch ( 907 m.n.m.), nedaleko Rejštejna na levém břehu Otavy, je takovou lokalitou. Vyhýbají se mu i turistické stezky a tak tento svět nádherných skal zůstává královstvím zdejší fauny a jistě není náhodou, že zde má svůj domov i rys ostrovid.

Za čím jedeme?

Rejštejnské náměstíčko je ještě trochu ospalé, když vyrážíme po modré směrem k Velkému Radkovu. Krátce po vstupu do lesa značku opouštíme a po lesní cestě odbočujeme vlevo. Sem tam máme možnost pohledu na městečko Rejštejn, objevil se i Hrad Kašperk a poté již vstupujeme do vysokého lesa. Objev nášlapné pasti nedaleko cesty byl více než rušivým momentem. Přibližně po 1 km je rozcestí, ze kterého stoupá jedna z cest vzhůru svahem. Mezi stromy se objevují první skály a jejich krása je až neskutečná. Některé jsou více jak 50 m vysoké, rozeklané, plné trhlin a Ostrých hran. Snažíme se projít po úzké pěšině co nejblíže ke skalám. Tajemnost místa podtrhují porosty vraních ok čtyrlistých ( Paris quadrifolia). Postupně k západu se výška skalisek snižuje a les je tu o mnoho nižší, zato jeho hustota vzrostla. Sotva znatelná stezka nás dovádí na skalnatý vrchol. Odtud se otevírá sice omezený, ale krásný výhled k severu. Z vrcholu se vracíme na lesní cestu, která vede několik metrů pod hřebenem. A zase překvapení. Uprostřed cesty trůní železná nášlapná past, zcela funkční, zřejmě vědci studují tímto podivným způsobem život krále zdejších skal – rysa ostrovida. Pokračujeme po hřebeni až k cestě se zelenou značkou. Po té jdeme do Malého Radkova a po modré se vracíme. Před Velkým Radkovem je značená odbočka ke smolné peci. Zbývá seběhnout po svahu a opět nás vítá již probuzený Rejštejn.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Rejštejně je více možností k občerstvení a lze zde najít i ubytování. Zřejmě tím nejlepším typem je hospoda na náměstí.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Oblast Radkovského vrchu patří k nejkrásnějším místům celé Šumavy. Rysa jsme sice neviděli, ale zcela jistě on moc dobře věděl o nás. Naší snahou bylo pohybovat se co nejtišeji a skály na východní straně hory jsme obešli po jejich úpatí. Nelíbilo se nám a skutečně nás rozčílilo umístění nášlapných pastí v těchto místech.. Zákon z 27.11. 2001 č.449 / 2001 Sb. Ve znění zákona č. 320 / 2002 Sb. a zákona č. 59 / 2003 sb. V paragrafu 45 odst. a, používání nášlapných pastí na území republiky zakazuje. Žádal jsem vysvětlení od vedení NP Šumava, samozřejmě bez odezvy. Krajský odbor životního prostředí Krajského úřadu v Plzni mně oznámil, že s tím nemůže nic dělat. Klece se používají pro vědecké účely, dřevěná pro odchyt srnců a železná je určena rysům. Třikrát sláva znamenitým českým vědcům, zoologům, jen nevím proč mně teď v hlavě nabíhá ono známe rčení mistra Wericha.

Ostatní informace

Celá cesta je velmi krásnou přírodou, a má okolo 5 km. Je na mapě KČT č. 65 Šumava – Povydří. Je zde samozřejmě zajímavá fauna i flóra a snad tenhle malý ostrůvek zkáze ještě pár let odolá. Čtenář nechť mi promine odbočení na jiná pole než turistická, ale i to je turistika, ač to na první pohled tak nevypadá.