Retro 2 1986 - Za Milanem na pionýrský tábor

Kam a jak jedeme?

Vážení kamarádi, příznivci turistiky na Turistice, protože jaro se někde zatoulalo do jiných krajů napíšu Vám ještě jeden retro výlet. Jak už jsem v minulém retro výletě popisoval s partou kamarádu jsme vyráželi na vandry a jeden z kamarádů Milan v létě dělal pionýrského vedoucího. Část Červené sedmy jsme za ním vyrazili a tentokrát do Rožmitálu pod Třemšínem. Na kraji tohoto krásného městečka stál pionýrský tábor a zde se náš kamarád Milan snažil vštěpovat pionýrům lásku k přírodě a trocha toho jeho klidu. Milana jsem zažil v životě jen 1x rozčileného a to když jsem mu pádlem cáknul vodu z Lužnice a to proto, že jsme málem ztroskotali s naší keňou. Naštěstí naštvanost k mé osobě mu vydrželo jen asi 1 hodinu.

Za čím jedeme?

Scházíme se ráno, teď už vám neřeknu jestli pátek, nebo sobota(ale to není po těch letech důležité) v Praze na Smíchově na autobusovém nádraží Na Knížecí. Tentokrát jedeme Vlastík, Hanka, David a já. Jedem autobusem do Příbrami a po cestě se nic mimořádného nestalo. V Příbrami vystupujeme z autobusu a podle mapy se orientujeme, vycházíme pěšky do Rožmitálu pod Třemšínem. Jdeme a když nás dostihl hlad a žízeň zastavujeme na nějaké loučce u lesa a vytahujeme vařič krabičku, pevný líh a konzervu s naším oblíbeným lunch meatem. Bohužel musím konstatovat, že dřívější konzervy za minulého režimu byly dobré a bylo v nich maso. Po dobrém obědě vyrážíme dál vstříc našemu cíli. Bohužel jsme trochu zbloudili a tak nakonec dojdeme na silnici a zbývajících 5 km došlapeme po silnici. Jak už jsem popisoval, měli jsme červené lodičky typu Červeňáček z Rychlých Šípů. Takto vyšňořeni nás míjela tehdejší fára a občas nám někdo zamával a vyzkoušel funkčnost svého klaksonu. K večeru jsme došli na kraj Rožmitálu a dali se do leva.Našli jsem pionýrský tábor, zahulákali slušně přes plot na dítka a ty nám po chvilce přivedli na kraj tábora našeho kamaráda Milana. Po krátké zdarvici nám Milan doporučil ať přespíme na kraji rybníka, který byl v těsné blízkosti tábora. Jenom nás trochu zarazilo vyprávění Milana, že na té louce byl vojenský tábor Sovětských vojáků, ale že kvůli epidemii úplavice ho zrušili. Potěšení tím, že už před námi na louce někdo tábořil přesouváme se k rybníku. Vytahujeme velký igelit, natáhli jsme provaz mezi dva stromy a přes něj igelit přehodili. Kraje igelitu jsme měli vyztuženy lepenkou na koberce a do připravených děr zatloukáme klacky místo kolíků. Z jedné strany igelit přivazujeme ke stromu a vzniká věc vzdáleně podobná stanu. Něco povečeříme a jdeme se koupat do rybníka, kde nás při koupaní trochu oťukávají nějaké ryby. Po vykoupání v rybníce Hanka u malého ohníčku zahrála nějaké písničky na kytaru a my něco zahulákali, co se snad podobalo zpěvu. Jdem spát a začíná pršet a jsme rádi, že máme svůj"stan". K dešti se přidává vítr a bouřka a to už náš přístřešek vlaje ve větru jak plachta na lodi. Honem se sháníme po kamenech na zatížení igelitu a nakonec jsme v hledání úspěšní, v klidu usínáme. Za ten den jsme měli v nohách a nožkách asi 20km.

Ráno nás probouzí sluníčko společně ze střelbou. Když opatrně vykoukneme z našeho úkrytu zjišťujeme, že přes louku kde táboříme přešli myslivci na honu. Po dopoledním zevlování a hraní na kytaru něco pojíme a začneme balit. Po úklidu místa našeho bivakování vyrážíme na autobus do Rožmitálu a jedeme zpět do Prahy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme se z vlastích zásob a do dneška, když zavřu oči vidím jak opékáme na víčku od ešusu lunch meat z Čínské lidové repupliky a cítím na jazyku jeho výbornou chuť. Ubytování jsme byli pod stanem vlastní výroby.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Zase jsme zažili jeden pěkný vandr a utužili naše přátelství.

Ostatní informace

V tehdejších dobách nebylo vybavení pro kempování v takové množství a dostupnosti jako dnes a tak vynalézavost zlatých českých ručiček měla volné pole působnosti. Místo karimatek jsme používali měkčené PVC a na to jsme nalepili Podložku pod dítě, která se koupila v drogerii. Přes to jsme dali černý igelit proti zašpinění a oblepili kobercovou lepenkou. Takzvaný ledviňák, pás z králičí kožky, který Vám hřál zádíčka. Oblečeni jsme byli do maskáčů sehnaných pod rukou od toho kdo se vrátil z vojny.

Dost už vzpomínání, přeju všem krásnou turistickou sezonu a ať na svých toulkách potkáte samé dobré lidi a zažijete krásné zážitky, na které si po létech vzpomenete tak jako já dnes .