Skleněný zázrak v Dobré Vodě u Hartmanic

Kam a jak jedeme?

Na Šumavu. Předem se přiznám, že tentokrát to bylo autem, tedy přesněji VW Transporterem ve větší skupině. Problém zimní návštěvy sice spočíval ve faktu, že zima byla mizerná, takže než začalo sněžit, vyvstala otázka, jak smysluplně strávit část výpravy. Naštěstí se dá navštívit i nějaká ta kulturní a historická památka.

Za čím jedeme?

A protože už někteří končiny navštívili, padl návrh zajet do osady Dobrá Voda u Hartmanic. Důvod návštěvy pak byl kostel, zasvěcený svatému, o kterém asi příliš velká část věřících (nevěřících tuplem) nemá ani ponětí. Přesněji tedy ve zkratce, jde o sv. Vintíře, kterému se ale jinak německy říká Günther (to zas tak neobvyklé jméno není, ale i tak je to asi jediný kostel tohoto svatého rovnou na světě). Tento světec byla ale i tak vcelku výjimečnou osobou, o jeho životě se něco málo ví, takže stručně: žil v l. 955–1045, pocházel z hraběcí rodiny, ale dal se na dráhu církevní, přesněji řeholní, jako benediktinský mnich. Stýkal se s mocnými té doby ve středoevropském regionu, jeho sestra se provdala z uherského krále, přátelil se s českými přemyslovci (Oldřich, Jaromír), byl kmotrem Oldřichova syna Břetislava, později mezi nimi sjednal i příměří (když se Břetislav domáhal vlády). Doloženo je diplomatické jednání mezi Břetislavem a císařem Jindřichem III. Na sklonku svého života se usadil jako poutník blízko vrchu Březník u dnešní Dobré Vody, pohřbeny byl v břevnovském klášteře.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tolik k úvodu. Do kostela se obvykle nechodí za občerstvením, skromnou náhradou může být pramen zázračné vody před kostelem, který je logicky svatému Vintíři zasvěcen.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nuže tedy vstupme do kostela. Z exteriéru asi těžko odhadneme výjimečnost památky. V podstatě vidíme obyčejný venkovský barokní kostel, jakých najdeme přehršel. Stavbu zahájil baron Villani v roce 1706 na místě starší dřevěné kaple, která tu stála již v 12. století. Většina stavby byla dokončena v roce 1734, poslední věž pak v roce 1777.

Interiér kostela byl zřejmě vybaven typickým vybavením barokní doby. Problém nastal v poválečném období, kdy osada Dobrá Voda byla celá zahrnutá do vojenského prostoru (a pohraničního pásma). Lidová armáda příliš o památky nedbala, většina výbavy byla poničana nebo zmizela. Kostel měl být dokonce zbourán, naštěstí ale posloužil jako stáj, později skladiště. Po listopadových změnách byl vojenský prostor zrušen a do Dobré Vody se navrátil i civilní život. Oprav se dostal i samotný kostel a to i díky přílivu darů bývalých německých vysídlenců. Znovuvysvěcení kostela proběhlo v roce 1995 – 950. výročí Vintířova narození.

Problém ale byl jak zaplnit víceméně prázdný interiér. To se začalo řešit v průběhu dalších let. Na Dobré Vodě se totiž usadila výtvarnice Vladěna (Vladimíra) Tesařová (na letním bytě, jinak působí na Zbraslavi). Ta vytváří svá díla z materiálu pro Šumavu typického – skla. Postupně začala vytvářet formy pro výzdobu kostela. Celý postup je dokumentován reprodukovaným vyprávěním samotné autorky (i odborným výkladem).

Nejdřív bylo potřeba vyrobit sádrové formy, po té vytvořit hliněné negativy, do který se po té vlévala žhavá skleněná hmota. Vše se muselo odehrávat se zvýšeným důrazem na technologii, aby sklo chladlo postupně a nevznikaly nežádoucí bubliny, prasklina apod. Ostatně ve největší částí výzdoby, tedy hlavnímu oltáři jsou i železné výztuhy.

Použité sklo je možno označit jako sklo lesní, díky barevným příměsím (převažuje zelená), použitá je i tmavě žlutá příměs. Barvy tak mají odkazovat i na barevnost šumavské přírody, potoků a říček při jarním tání.

Cca 5 tun představuje největší část skleněné výzdoby. Tím je hlavní oltář, který je zasvěcen patronu kostel sv. Vintíři. Toho najdeme v pravé části oltáře (při čelním pohledu vlevo). Spolu s ním jsou tu i jiní svatí jeho doby, církevní otcové i světští hodnostáři (např. sv. Štěpán z Uher, jeho paní blahoslavená Gisela, sv. Gothard, z našich končin sv. Jan Nepomucký a sv. Anežka). V centrální části je výjev ukřižování s Kalvárií, římskými vojáky, Máří Magdalenou i Pannou Marií, na třetí části oltáře najdeme řadu českých a moravských patronů (Sv. Cyril a Metoděj, sv. Ludmila nebo sv. Václav, ale i nadnárodních s Janem Křtitelem, sv. Wofgangem, sv. Jindřichem II.).

Ze skla je vyvedená celá křížová cesta na stěnách svatostánku s celkem 14 výjevy.

Druhou největší částí výzdoby je dvoutunový betlém. Zde najdeme tradiční seskupení kolem narozeného Jezulátka, najdeme tu anděle, ale i pastýře, ovečky, slony, velbloudy a jiné obyvatele biblické krajiny. Ztvárněná je tu i oblíbená autorčina doga.

V kostel najdeme i skleněnou sochu patrona kostel sv. Vintíře v životní velikosti (podoba je samozřejmě smyšlená).

Ze skla jsou vyrobeny i jiné části kostelní výbavy (oltářní stůl neboli menza, čtecí pultík – ambon). Působivá je i velká skleněná koule v mříži u vchodu do kostela.

Velkou část prostředků na celé dílo se podařilo získat v průběhu roku 2001 z různých fondů (Phare, Česko-německý fond budoucnosti). V tom samém roce rovněž proběhla realizace celého díla.

Ostatní informace

Pokud je možno, je kostel otevřený po mříž, o víkendech a prázdninách bývají i prohlídky (orientační tabule viz. Galerie). V případě uzavření kostela není třebas zoufat, dá se zazvonit v přilehlém Domě sv. Vintíře, nebo v muzeu dr. Šimona Adlera (místní sklářský podnikatel, zahynul v Osvětimi 1944).

Orientační doba prohlídek bez objednání: 15.10. - 30.4. pátek, sobota, neděle - od 9 hod do do 12 hod a od 12.30 hod do 16 hod. 1.5. - 14.10. úterý - neděle - od 9 hod do do 12 hod a od 12.30 hod do 16 hod. Poslední prohlídka začíná v 15.30 hod! (Nezaručeno).

Při naší návštěvě nikdo vstupné nevybíral, ovšem předpokládá se , že patřičný obnos se vhodí do kasičky.