Slovensko - cesta na jihozápad

Kam a jak jedeme?

Jedeme na Slovensko – z Prahy tam (i po aktuálně opravované D1) dojedeme asi za 3 hodiny „udrncané“ jízdy.

Za čím jedeme?

Po loňské vydařené cestě na Východní Slovensko – viz: https://www.turistika.cz/vylety/vychodni-slovensko-od-tokaje-k-tatram-1-cast jsme tentokrát zamířili na západ Slovenska.

Naším prvním cílem byla Štefánikova mohyla na Bradle. Se studem se přiznám, že jsem o ní až do naší návštěvy nevěděl nic. M. R. Štefánika není třeba představovat – spolu s TGM a E. Benešem byl jednou z osobností, kterým vděčíme za vznik samostatného Československa. Ze školních lavic si pamatuji především jeho vojenskou a legionářskou „stopu“, ale byl i uznávaným astronomem, diplomatem a údajně i „lvem salónů“ (aby dokázal v salónech upoutat pozornost, naučil se prý několik kouzel). Říká se o něm, že byl jako kometa – zazářil, ale jeho život vyhasl v 39 letech dne 4.5. 1919 při letecké havárii při přistání na letišti v Bratislavě. Protože se jednalo o všeobecně uznávanou osobnost, byl mu vystavěn tento impozantní pomník, kde byl i pochován. Mohyla je vystavěna z bílého travertinu a rozměry základny jsou 93 x 62 metrů (pro představu to jsou cca rozměry fotbalového hřiště). Z mohyly je úžasný výhled na krásnou, zvlněnou přírodu - Malé a Biele Karpaty. Okolnímu kraji se říká Myjavské Kopanice – když sem přišli první osadníci, museli si nejprve vykácet lesy a vykopat pařezy, aby se uživili na takto vytvořených políčkách. A právě od toho kopání pařezů název Kopanice. Protože se osadníci trousili po kraji a zakládali svá pole a usedlosti poměrně daleko od sebe, je místní krajina protkána velkým počtem cest a cestiček. Ty, spolu s nádhernou a čistou přírodou, přímo vybízejí k procházkám, nebo ještě lépe k projížďkám na kole.

Jako zjevení pak na mě zapůsobila návštěva restaurace „U Juhása“, která se nachází v rodišti M.R.Štefánikav obci Košariská. Nejen zmožený cykloturista zde najde kulinářský ráj. Ráj chutí, čerstvých surovin, domácího chleba, nebo limonády a hlavně pohody a přirozeně lidského přístupu! Majitel – gazda Ivan Kotzig prožil 20 let v USA a na rodné Slovensko se vrací, aby zde tvořil gastronomii po svém. Maximální důraz je kladen na čerstvost surovin z lokálních zdrojů – podle toho co kolem „vyroste“ se řídí i jídelní lístek. Ten je tím pádem pokaždé jiný a jedinečný. Jídla jsou pojata moderně, většinou formou menších porcí, přesto s výrazným poutem k tradicím. Je smutné, že v dnešním globalizovaném světě považujeme leckdy za „luxus“ to, co naši tvrdě pracující předci měli za běžné (protože kolikrát ani nic jiného neměli). Přístup gazdy je také velmi neformální – pokud chcete, můžete se do přípravy jídla klidně zapojit, nebo třeba prostřít stůl. Jídlo U Juhása je famózní, plné nových chutí a pokud se tuto restauraci rozhodnete navštívit (což 100% doporučuji), pak třeba ochutnáte i bylinky, které doma na zahradě běžně „berete“ sekačkou! V případě dobrého počasí můžete poobědvat ve dvoře, na dřevěných lavicích ve stínu Ořešáku. Jen pozor – otvírací doba je pouze od pátku do neděle – viz: http://www.ujuhasa.com

Příjemně naladěni pokračujeme k obci Podolie, kde se vyplatí zastavit u „Matúšova království“ http://www.matusovo-kralovstvo.sk . Jde o park miniatur slovenských hradů, zámků, kostelů a rozhleden. V areálu parku se také nachází „Nultý cyklopoledník“ – výchozí bod pro cyklisty (ti zdatní odtud mohou vyrazit například až do Popradu = 436 km).

Trenčín

Město Trenčín leží v údolí řeky Váh a vzhledem ke své strategické poloze zde byl vybudován Trenčínský hrad. Ten se tyčí na vrcholku nad městem a je na něj z celého města pěkný výhled. Příjemnou procházku centrem města si můžete okořenit návštěvou Piaristického Kostela sv. Františka Xaverského. V bohatě zdobeném barokním kostele mne zaujala především „kopule“ namalovaná na stropě – když to nešlo postavit, tak to alespoň domalovali! Od kostela k hradu vystoupáte po krytých farských schodech – ty v minulosti tvořili důležitou roli při obraně města, protože právě tudy obránci spěchali do zbrojnice pro zbraně. Z vyhlídky nad schody pak spatříme architektonicky zajímavou stavbu Synagogy.

Římský nápis (vytesaný do skály, na které stojí hrad) – pochází až z roku 179 a oslavuje vítězství Římanů nad Germány. Nápis je přístupný pouze z hotelu Elizabeth http://www.hotelelizabeth.sk , který je k hradní skále těsně přistavěn.

Svobodné královské město Trnava

Je nejstarším Královským městem na Slovensku. Městské výsady byly Trnavě uděleny roku 1238. Historické centrum města má obdélníkový půdorys o rozměrech 800x700m a chránily ho mohutné hradby, které se částečně dochovaly. Milovníci sakrálních památek tu budou ve svém živlu – Trnavě se také přezdívá „Malý Řím“. Najdete tu 8 kostelů! My jsme měli to štěstí, že jsme v Bazilice sv. Mikuláša mohli vyslechnout pár tónů a hlavně úžasný příběh rekonstrukce malých varhan, umístěných na pravé straně kostela. V hodně velké zkratce – pra, pra, pra…potomek původního stavitele varhan (žijící v současnosti ve Švýcarsku) daroval 50% finančních prostředků (cca 22.000 Euro) na obnovu tohoto nástroje. Díky tomuto ušlechtilému činu, byl zchátralý nástroj zcela opraven a přináší a doufejme, že i bude přinášet radost dalším generacím. Hlavní varhany (umístěné nahoře nad vchodem) se skládají cca z 2.500 píšťal a když se gotický kostel rozezvučí jejich tóny, klesne vám brada a začne vám z té krásy běhat mráz po zádech. Však se tu také na přelomu srpna a září odehrávají tradiční TRNAVSKÉ ORGANOVÉ DNI – budete-li v uvedeném termínu poblíž, určitě je navštivte.

Vpravo za Bazilikou sv. Mikuláša se nachází kostnice. Není to kostnice jako např. v Kutné hoře, ale kostí je tu k vidění opravdu dost. Když byl hřbitov naplněn a nestačila již jeho kapacita, bylo třeba situaci nějak řešit. Řešení bylo z mého pohledu sice trochu morbidní, ale funkční. Kosterní pozůstatky byly vyndány z hrobů a nadrceny (aby se jich do uvedeného prostoru vešlo co nejvíce). Drtiči pracovali opravdu důkladně, protože kostnice je plná rozdrcených kostí.

Z dalších zajímavostí bych doporučil návštěvu 57 metrů vysoké městské věže. Byla vybudována v roce 1574 jako pozorovatelna před nájezdy tureckých vojsk a zároveň sloužila pro sledování, zde někde ve městě nevypukl požár. Mimo pěkného výhledu na celou Trnavu, je na věži k vidění i hodinový stroj, který od roku 1729 ukazuje na 5 cifernících čas celé Trnavě. Hodiny je třeba udržovat a každý den natahovat – o to se již přes 100let starají generace stejné rodiny. Tato „služba“ se dědí z pokolení na pokolení – z otce na syna. Zatím to vychází – syn, jako následník se vždy narodil!

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Úrovní gastronomických a ubytovacích služeb na Slovensku jsem byl velmi mile překvapen. Restaurace U Juhása na mne zapůsobila jako zjevení – navíc v místě kde bych to absolutně nečekal. Konkrétně v Trnavě jsme byli ubytováni v hotelu http://www.holidayinn-trnava.sk – tam je kvalita pochopitelně zaručena, skvělá večeře a výborné Wellness centrum. Ale navštívili jsme i hotel http://www.hotelimpiq.sk – opět - jídlo skvělé, kvalita ubytování a ostatních služeb také – a to je v Trnavě ještě několik dalších hotelů na podobné úrovni. Na město kde je necelých 70.000 obyvatel mi to přijde skvělé.

A to jsem ještě nezmínil vinařství, protože to je na samostatný článek - viz: https://www.turistika.cz/vylety/malokarpatska-vinna-cesta-otvorene-pivnice-na-sv-urbana

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vše z výše popsaného. Na Slovensku je hezky, navíc tam pro nás není žádná jazyková bariéra - jen je ta slovenština taková měkčí a "zpěvavější". Slováci jsou proti nám temperamentnější - stačí zažít nějaký "Slovenský večer" s lidovou kapelou. Z ČR na Slovensko tradičně míří poměrně dost turistů - a věřte, že vědí proč tam jezdí .

Ostatní informace

Hodně informací o Slovensku a tipů na výlety najdete na stránkách SACR: www.slovakia.travel