Spálené Poříčí – zámek, špejchar, Buddhistická stúpa, rozhledna Šťastná věž a naučné stezky

Zámeckou zahradu u zámku v tomto městě si syn se svou nastávající vybrali jako místo, kde si chtějí říct ANO. Možnost nechat se oddat byla naštěstí i vevnitř, což mne vzhledem k deštivým a chladným dnům na počátku května docela těšilo. Naštěstí vše vyšlo perfektně, přesně na ten jejich víkend se oteplilo a přestalo pršet. My toho všeho využili a zdrželi se ještě do druhého dne. Městečko sice trochu známe, ale jsou tu místa, kde jsme ještě nebyli.

Město leží cca 25 na jihovýchod od Plzně na trase do Rožmitálu pod Třemšínem. Přes město jezdíme tedy do Příbrami, Písku i Tábora. Právě zde je centrum jižního Podbrdska.

Obec byla založena na pravém břehu řeky Bradavy. První písemná zmínka je z r. 1239. Ve 14. století byla dokončena současná dispozice s dlouhým úzkým náměstím, kostelem a tvrzí. Když během třicetileté války několikrát vyhořela a získala přízvisko Spálené.

Dne 9. září 1996 bylo Spálené Poříčí vyhlášeno městem. Je zde vždy čisto, vše je upravené. Je vidět, že místní o své město pečují. Asi i proto byl jeho střed r. 1992 prohlášen městskou památkovou zónou a za obnovu památek získalo město prestižní ocenění Historické město ČR roku 2003.

V východní části náměstí byla na přelomu 14. a 15. století postavena gotická tvrz. Již v  15. století zůstala opuštěná a pustla. Během 16. století byla ještě obnovena. Na jeho základech byl pak r. 1617 postaven pozdně renesanční čtyřkřídlý zámek s barokními prvky. Novogotická vstupní věž byla přistavěna až v 19. století. I když je od r. 1958 chráněn jako kulturní památka ČR, začalo se s opravou velmi zdevastovaného zámku až po roce 1990. Fasáda je opět zdobená renesančními sgrafity. V části zámku sídlí Církevní střední odborná škola, tato část byla upravena pro její účely. Další část je využívána k muzejním účelům. Je zde stálá expozice Život na vesnici na počátku 19. století a ukázka dobového nábytku. V přízemí se zachovaly renesanční klenby, v sále s nádherným dřevěným kazetovým stropem se pořádají koncerty i svatby. Málo kdo ví, že zde byly dvakrát ukryty korunovační klenoty. Okolo zámku je malý parčík, který na jihovýchodě sahá až k rybníku.

Severně od zámku vznikl na počátku 18. století rozsáhlý areál zámeckého velkostatku. Z té doby je barokní špejchar. Ke skladování obilovin se používal do konce 20. století, kdy byl z důvodu havarijního stavu uzavřen. V letech 2004 - 2010 byla provedena rekonstrukce, kdy bylo zjištěno, že trámy na krov jsou z jedlového dřeva. Stromy byly káceny v letech 1723 a 1724. Nyní jsou v přízemí prostory pro příležitostné výstavy a stálá expozice historické zemědělské techniky, expozice v 1. patře je zaměřená na přírodu a život na Podbrdsku. Ve 2. patře je u nás jediná stálá výstava kresleného humoru Jiřího Wintera Neprakty.

V bývalé konírně zámeckého velkostatku, nyní v krásném sloupovém sále vznikla restaurace, zachovaly se i rozsáhlé pivovarské sklepy. Pivovar zde byl postaven ve 2. polovině 19. století. Jeho činnost byla ukončena r. 1949. Jeho komín využívají čápi, kteří se sem již léta vracejí. I my jsme viděli, resp. slyšeli, jak se malí čápíci klapáním zobáku dožadují svého jídla. Ve zrekonstruovaném sklepě vznikly atraktivní a netradiční prostory pro setkávání, výstavy, kulturní a gastronomické akce.

Na hezky upraveném obdélníkovém náměstí jsou fontánky, které určitě v létě děti rádi využívají. Je zde i hodně laviček.
Pohledu na zámek trochu brání římskokatolický farní kostel svatého Mikuláše. První zmínka o něm je ze 14. století. Byl několikrát přestavován. Současná podoba je z r. 1882. Na historicky cenných lavicích a kazatelně jsou erby Vratislava z Mitrovic a jeho manželky, které pochází pravděpodobně z r. 1690.

Při pohledu z náměstí se vlevo od kostela nachází rohová barokní budova děkanství s vysokou mansardovou střechou. Fara zde stávala pravděpodobně již ve 14. století. Ještě v 18. století to byla přízemní roubenka. Současná budova byla postavena r. 1780 a prakticky si zachovala svoji původní podobu. R. 1792 byla fara povýšena na děkanství. Na domě jsou tři pamětní desky - v letech 1894 a 1895 zde působil jako kněz spisovatel Jindřich Šimon Baar, r. 1819 zde byla založena Vlastenecká čtenářská společnost. Třetí deska je věnována zdejšímu rodákovi, známému duchovnímu a léčiteli páteru Františku Ferdovi. Budova byla opravena v letech 1994 - 97.

Hned vedle děkanství je lidový roubený dům z 18. století. Na jeho stavbu byly použity i trámy ze starších domů z 15. a 17. století. Místnosti mají nízké povalové stropy, v černé kuchyni se dochovaly chlebové pece. V domě je nyní minimuzeum  a infocentrum, které je od května do září otevřené dokonce i o víkendu.

V kopci kousek od západního konce náměstí (stačí se orientovat podle směrovek na náměstí) je zachovalý židovský hřbitov, který byl údajně založen r. 1683, i když písemná zmínka je až z 2. poloviny 18. století. Židovská komunita zde žila již před r. 1623. Hřbitov je obklopený kamennou zdí, zachovalo se zde asi 250 náhrobků. Nejstarší čitelný náhrobek je z konce 18. století. Pohřbívalo se zde až do r. 1937. Poslední pohřeb se zde prý konal dokonce i během 2. světové války.

Další historicky zajímavý dům se nachází na jih od náměstí při hlavní Tyršově ulici (v č. 161). Tento patrový židovský dům pochází z 18. století. Byl to obytný dům s obchodem. Má dřevěnou pavlač a mansardovou střechu a židovskou černou kuchyň, kde jsou dvě ohniště pro oddělenou přípravu masných a mléčných pokrmů. Svému účelu sloužil až do konce 2. světové války. Ještě před pár lety tam byla vinárna a penzion Joachim Loewidt - podle dokumentů z let 1825 a 1826, které byly nalezeny při rekonstrukci, se tak jmenoval pravděpodobně poslední židovský majitel.

Naproti v č. 159 je dům Josefa Byrona, tzv. Weilův dům, kde jsou dochované původní klenby a kamenné portály s hebrejským nápisem, které označují vchod do modlitebny. Fasáda byla opravena v r. 2000.

Když se hlavní silnice opustí Ostrovní ulicí, dojde se k Zámeckému rybníku, na jehož břehu je Podhrázský mlýn. Byl založen krátce před r. 1709. Pravděpodobně zde mlýn stál již v dřívější době. To se usuzuje z toho, že mlýn má všechny rohy kulaté, pravděpodobně proto, že jako stavební materiál byly použity starší mlýnské kameny. Ty totiž vždy zhruba po roce musely být nahrazeny novými a staré se používaly právě jako stavební materiál. Mlýn byl postupně modernizován. Posledním majitelem byl Jaroslav Zábrodský, který ho chtěl koncem 40. let 20. století znovu zmodernizovat a rozšířit o pekárnu, ale k tomu už nedošlo. Mlýnice r. 1956 vyhořela, snad i úmyslně, protože mlynář odmítal nucené vystěhování rodiny. Při požáru shořelo veškeré vnitřní zařízení. Obytná část však vydržela. Dědicové původních majitelů zde nyní opět bydlí. Mlýn byl zrekonstruován, od r. 2005 má i nové mlýnské kolo. Raritou jsou kamenné vantroky - vodní náhon ze žulových desek.
Ve městě jsou i novodobé zajímavosti. Při Zámecké ulici, která vede okolo zámku do Těnovic byla v areálu bývalého nábytkářského závodu dne 19. dubna 2019 otevřena 23 metrů vysoká rozhledna Šťastná věž. Vznikla rekonstrukcí zděného sila na piliny, ke kterému byla přistavěna dřevěná nástavba. V přízemí je restaurace s venkovním posezením, další venkovní posezení je na terase, která je o 4 metry výš a přes kterou se vstupuje na točité ocelové schodiště, které je částečně uvnitř zděné stavby a po kterém se dojde na 1. vyhlídkovou plošinu. Po dalším schodišti v dřevěné nástavbě se vystoupí na vyhlídkovou terasu ve výši 21 metrů. Celkem se musí vyšlapat 106 schodů. I když je z rozhledny kruhový výhled, dalekému výhledu hlavně severním směrem brání vyšší kopce. Je vidět Spálené Poříčí, Těnovice, nedaleká buddhistická stúpa, brdský Kokšín, Radyně, Nepomucko i údolí Bradavy. Stavba rozhledny byla financována ze soukromých zdrojů a většina prací byla prováděna svépomocí. Vstup na rozhlednu je zpoplatněn. K jednotnému vstupnému ve výši 50,- Kč každý dostane za 1,- Kč malinovku, kofolu, kávu nebo čaj. Pivo si každý musí zaplatit už sám. Venku je připraven i dětský koutek a stojany pro cyklisty. Auta mohou parkovat na vyhrazeném prostoru při silnici.

Další skutečná zajímavost je první buddhistická stúpa u nás, která je 3 km na severovýchod od města, jen kousek od Těnovické skály. Dojede se k ní po odbočce za obcí Těnovice. Je 7 metrů vysoká a je vyrobena ze žuly. Už svým tvarem (dole je širší a nahoru se zužuje) připomíná sedícího Buddhu. Do otvoru ve vrcholu byla umístěna soška Buddhy. Vrchol je pozlacený, za slunného počasí je proto vidět zdaleka. Uvnitř této stúpy jsou srolované mantry a odlitky Buddhů. Stavbu řídil buddhistický lama z Nepálu. Stúpa byla inaugurována v neděli 14. září 2014 za přítomnosti lamy Oleho Nydahla. Je volně přístupná veřejnosti. Součástí je i zděná budova, kde je meditační místnost a kde se možná nechá i přespat. Tam jsme se podívat nešli, i když je prý otevřená veřejnosti. V okolí jsou dřevěné domky, které možná také slouží k přespání. Je odtud i hezký výhled. Na dvou místech jsou informační tabule, kde se dozvíte více o stúpě, ale také o buddhismu.

O okolí města se více dozvíte na třech naučných stezkách. Severně od obce vede 2,5 km dlouhá okružní naučná stezka Perličky víly Terezky s pěti informačními tabulemi, kde se dozvíte informace o různých přírodních i historických místních zajímavostech, pro děti je na konci připraveno i pexeso.

Na jih od města se můžete vydat po 5,5 km dlouhé okružní naučné stezce Loukou i lesem za pohádkou s osmi informačními tabulemi, kde se dozvíte zajímavosti z okolí a poznáte zde žijící zvířata a zde rostoucí rostliny.

Po třetí 3,6 km dlouhé naučné stezce Za mlynáři od Bradavy se vydáte na východ. Ta není okružní, vede podle Bradavy do Hořehled a samozřejmě je nejvíc věnována mlýnům, které zde stávaly. Tu jsme si prošli my, dojeli jsme však autobusem do Míšova a po zelené a této naučné stezce jsme se po cca 12,5 km vrátili do města.

Možnost najíst se a přespat je na zámku, na náměstí je ještě další restaurace. Menší občerstvení nabízí i u rozhledny.

Často městem projíždíme a tak můžeme sledovat, jak o město pečují, jak opravují, co je třeba. Městečko mne vždycky fascinovalo, jak je tu čisto a jak se věnují turistům. Paní v infocentru je vždy ochotná poradit i nabídnout zajímavé trasy i v okolí.

Vlakové spojení do města neexistuje, Hned vedle zámku je malé autobusové nádraží, odkud se dostanete do Plzně, Rokycan, Blovic, Nezvěstic, Rožmitálu pod Třemšínem a Míšova.

Spálené Poříčí – zámek, špejchar, Buddhistická stúpa, rozhledna Šťastná věž a naučné stezky na mapě