Spišská Sobota - perlička Spiše.

Kam a jak jedeme?

Vysoké Tatry se nám ukryly v mracích a pohled z okna hotelu na proudy deště nevěštily pro příští dny naší dovolené nic dobrého. Rozhodnutí vyměnit hory za města v okolí, bylo dílem okamžiku a za necelou hodinku vystupujeme z vlaku na nádraží v Popradu. Naším cílem se stala nejstarší část tohoto padesátitisícového města, Spišská Sobota Z nádraží jdeme k řece Popradu a po jejím levém břehu pokračujeme k známé AquaCity. Na dotaz, jak dále, se nám dostává překvapivé odpovědi: „ počkejte dvě minutky a já vás tam dovezu“. Za pár minut se loučíme na krásném náměstí s vědomím, že dobří lidé stále žijí. První dojem je velkolepý a my za stálého deště začínáme s poznáváním jednoho z hezkých měst Slovenska.

Za čím jedeme?

První zmínka o osadě je z roku 1256 a již v roce 1380 je městem s právem konat sobotní trhy. S příchodem německých kolonistů se stává jedním z nejvýznamnějších spišských měst. V letech 1422 až 1772 byla Spišská Sobota součástí Polska. V 17. a 18. století tady nastal nebývalý rozvoj cechů. Zajímavostí je, že již v roce 1821 měla, jako jediné spišské město, knihkupectví. Od roku 1876 byla sídlem slúžnovského obvodu, okresního soudu a daňového úřadu. Město v roce 1950 bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. S prohlídkou města začínáme v kostele sv. Juraja. Ten zde stojí od roku 1273. Tehdy měl románskou podobu. Gotická přestavba proběhla v roce 1464. V roce 1516 zde vytvořil zavírací oltář mistr Pavel z Levoče ve slohu pozdní gotiky. Průvodkyně je na výši a prohlídka kostela je skutečným zážitkem. Románská křtitelnice je zde nejstarší památkou. Gotická klenba, oltáře, nad kterými se tají dech a v neposlední řadě nedávno opravený barokní Boží hrob jsou unikátní. Není divu že si 24.10.2008 kostel prohlédla i anglická královna. Vedle kostela stojící renesanční zvonice se stavěla v roce 1598. Náměstí je mírně svažité, protáhlé a nepravidelního tvaru. Uprostřed má malý park s památníkem na oběti války. Měšťanské domy jsou v gotickém, renesančním a barokním slohu. V horní části je dům s pamětní deskou Jána Brokoffa, vynikajícího barokního sochaře. Ten se zde v roce 1652 narodil a vyučil řezbářství. Jeho sochy zdobí Prahu, kde dlouho žil a v roce 1718 zemřel. Ve spodní části náměstí je klasicistní evangelický kostel z roku 1777, kde také naše procházka městem končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

K nasycení láká několik hospod, dáváme dnes přednost malé roztomilé cukrárně, kde měli vynikající zákusky. S ubytováním jak ve městě, tak i v blízkém okolí by neměl být problém.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Spišská Sobota se prostě musí vidět. Domy i další památky jsou hezky opravené. Město je čisté a pěkně upravené. Skutečně jsme nenašli nic, co by nějak rušilo ráz této městské rezervace. Naprostou samozřejmostí byla ochota všech místních lidí, se kterými jsme se setkali.

Ostatní informace

Do Spišské Soboty zajíždí městská Doprava, a to několik linek. Cesta do Popradu stojí několik centů. Vstup do kostela byl za 1 euro a mají krásné vstupenky.