Srebrna Góra – největší horská pevnost v Evropě

Kam a jak jedeme?

Na rozhraní Sovích a Bardských hor (Góry Sowie i Góry Bardzkie) se na Strážní hoře (Warowna Góra) nad městečkem Srebrna Góra nachází stejnojmenná pevnost, která se může pochlubit primariátem největší horské v Evropě.

Za čím jedeme?

První zmínky o Srebrnej Górze (tehdy Silberbergu) se začínají objevovat ve 14. století. V té době se tu začalo těžit stříbro, od kterého město dostalo svůj název. Největší rozkvět Srebrna Góra zažila na začátku 16. století, kdy získala hornická práva a v údolích Srebrnej a Chłopiny se stříbro kutalo v osmi velkých dolech.

Výsledkem první Slezské války byl přechod Slezska a tím i Srebrnej Góry pod vládu Pruského království. Po válce pruský král Fridrich II začal zabezpečovat nově dobytá území dvěma liniemi opevnění. První kopírovala řeku Odru (pevnosti Koźle, Brzeg, Wrocław a Głoków), druhá se táhla podél Sudet (pevnosti Nysa, Kłodzko a Świdnica).

Slabou stránku tohoto obranného systému odhalil ve třetí Slezské válce bezproblémový vstup rakouského vojska pod vedením generála Laudona do Slezska. To byl signál pro vybudování této mohutné pevnosti nad Stříbrnohorským sedlem.

Srdcem a nejbezpečnějším místem celé pevnosti je Donjon. Proto v něm sídlilo velení, vešlo se do něj i dva a půl tisíce vojáků. K dispozici měli 264 děl a houfnic a několik tisíc kusů dalších střelných zbraní. Donjon byl obehnaný suchým příkopem hlubokým 15 až 20 metrů. Dřevěný most vedený přes něj do přístupové brány se dal v případě nebezpečí snadno zničit. Bezpečnost Donjonu zajišťovalo sedm bastionů. Ty neplnily funkci pouze obrannou, ale díky kasematům v nich ukrytých i funkci hospodářskou.

V kasematech se nacházel lazaret, tj. vojenská nemocnice, mučírna, vězení, kuchyně, pekárna, pivovar, sklady potravin, paliva, zbraní, střeliva a výstroje. Ustájena zde byla i zvířata. Pevnost by se neobešla bez vody. Ta byla ze srážek a průsaků sváděna důmyslným drenážním systémem do hlubokých studní a cisteren vytesaných ve tvrdé skále. Cisterna uprostřed nádvoří je hluboká přes 60 metrů. Studna v kasematech, do které může dnes návštěvník nahlédnout, je hluková 54 metry o průměru tři metry. Díky výše uvedenému byla pevnost soběstačná a mohla odolávat obležení nepřátel po dobu až pěti měsíců bez pomoci zvenku.

Pevnost Prusové stavěli v letech 1765 až 1777 ve třech etapách podle projektu inženýra plukovníka Ludwiga Wilhelma von Regelera. Na stavbě pracovaly čtyři tisíce dělníků (byli mezi nimi i Češi). Se stavbou pevnosti a pobytem posádky se rozvíjel i Silberberg, město pod pevností. Ovšem pouze do roku 1807, kdy bylo téměř celé zničené při francouzském obléhání. Nutno dodat, že pevnost nebyla nikdy dobyta a jiná než pruská noha v ní nestanula. Podrobnou historii pevnosti si může přečíst na www.forty.pl/index.php/historia.

Prohlídku Donjonu může po zakoupení vstupenky absolvovat každý sám nebo s průvodcem. Doporučuji počkat si na průvodce (prohlídka začíná každých 45 minut), se kterým se dostanete do několika kasemat a uslyšíte výklad, byť jen v polštině (výklad v češtině je nutné objednat telefonicky nebo písemně předem). Kasemata jsou, jednoduše řečeno, klenuté místnosti, zasypané zeminou. V Donjonu jich je okolo sto padesáti, v celé pevnosti potom přibližně tři sta. Jsou ve dvou úrovních, přízemní a sklepní. Uvnitř je vlhko a chladno (okolo 10 stupňů). V obytných kasematech vojáci spávali natěsnáni na sebe, aby se alespoň trochu zahřáli.

Život vojáků nebyl nikterak radostný. Ve dvaceti letech byli odvedeni a zbytek života sloužili. Pokud nepadli v boji, dožívali se průměrně čtyřiceti let. Voják, který se pokusil dezertovat, byl krutě trestán v mučírně. Omdlením z bolesti většinou končilo sezení obkročmo na tzv. oslu, na železné Ostré hraně s dvacetikilovým závažím na každé noze. I chybějící knoflík na uniformě byl pranýřován. Vojáci, aby se vyhnuli přímému boji a mohli sloužit v týlu, si vytloukali přední zuby. Ty byly potřebné k ukousnutí konce papírového obalu se střelným prachem, kterým se zbraň ládovala. Bez předních zubů bylo nabíjení nemožné nebo velice zdlouhavé.

Po prohlídce kasemat se průvodkyně v pruské uniformě s námi rozloučila a sami jsme se poté mohli projít po vrchu Donjonu. Jsou odtud krásné výhledy od západu na Stolové Hory (Góry Stołowe), jižněji Orlické Hory, Bystřické Hory (Góry Bystrzyckie), na jihu je za dobrého počasí vidět Králický Sněžník a na východu Zlaté Hory (Góry Złote). Nejblíže jsou Hory, mezi kterými pevnost leží, a to Soví a Bardské. Na úpatí se krčí městečko Srebrna Góra, o kus dál Ząbkowice Śląskie a několik vesnic v polském vnitrozemí. Pozornost upoutá i nedaleký Fort Ostróg a Fort Rogowy.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na pevnosti se můžete občerstvit před bránou do Donjonu, cestou na pevnost ve Ville Hubertus (v době naší návštěvy byla zavřená) nebo potom dole v městečku Srebrna Góra.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Návštěvou pevnosti si na své přijdou milovníci historie, pevnostních staveb a dalekých výhledů.

Ostatní informace

Pevnost je veřejnosti přístupná v dubnu až září od 10 do 18 hodin, v říjnu až březnu od 10 do 16 hodin. Vstupné činí 17 zł, zlevněné 14 zł, rodinné (2+2) 51 zł. Děti do 4 let mají vstup zdarma.

Parkoviště ve Stříbrnohorském sedle pod pevností je placené. V době naší návštěvy v dubnu 2015 nikdo parkovné nevybíral. Ze sedla do pevnosti počítejte s 10-20 minutovým pěším výstupem. V létě se můžete nechat vyvézt vláčkem za 5 zł. Bezplatně se dá parkovat dole v městečku Srebrna Góra. Výstup je trochu delší, ale zvládnutelný.

V kasematech je celoroční teplota 10 stupňů. Pobudete v nich tři čtvrtě hodiny. Doporučuji proto přiměřeně se obléknout.

Další informace, fotografie, videa a zajímavosti najdete na www.forty.pl.