Svatoborská vrchovina pod hřebenem Stráží.

Jiřičná, bývalý zámeček  •  Fotografie (35)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (35 fotografií)

Jiřičná, bývalý zámeček

Jiřičná, penzion

Vstoupit do fotogalerie (35 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jaro, i když ne s nějakou vervou, zaťukalo na okno a pozvalo nás do probouzející se přírody. Výběr padl na Svatoborskou vrchovinu a to pod hřeben Stráží. Jmenované pohoří není rozlohou veliké, na délku má něco kolem 30 km a šíře je mezi 10 až 12 kilometry. Zato s výškou je to docela dobré. Nejvyšším vrcholem je hora Kamenáč, do tisícovky jí chybí jen 11 metrů. Námi vybrané Stráže jsou o něco nižší, nejvyšší z nich je Nuzerovská Stráž, 802 m.n.m. Pod západními svahy tohoto hřebínku protéká říčka Volšovka, která je levostranným přítokem Otavy. Město Sušice, kde je soutok jmenovaných řek, je na začátku naší cesty. Odtud jedeme údolím Volšovky k západu. Projíždíme několika obcemi, stále údolím řeky až do vsi Jiřičné. Odtud již půjdeme po svých.

Za čím jedeme?

Jiřičná překvapí třemi poměrně velkými ubytovacími objekty. Jedním z nich je bývalý zámek, na kterém je nápis tvrz Hrnčíř. O vsi je první zmínka z roku 1413. Tvrz tady byla postavena na začátku 2. poloviny 16. století. Mezi roky 1719 až 1722 byla přestavena na zámek. Majitelé se tady poměrně často střídali a většinou se jednalo o rodiny měšťanů. Z Jiřičné jdeme po žluté, překračujeme říčku a po krátkém úseku po silnici vcházíme do Kojšic. Místní zámeček je bohužel ve špatném stavu a stejně jako v Jiřičné tady působili tak zvaní „ ovesní baroni“. Byly to rodiny, které většinou pěstovaly oves pro armádu. Kojšice se také pyšní dvěma starými lípami. Z osady pozvolna stoupáme polní cestou mezi loukami a lesíky. Je vidět, že nedávná vichřice si tady dosti zařádila. Z několik míst se otevírají hezké pohledy do okolí. Na západě je hřeben Vosíku ( 873 m.n.m.), O něco dále k severu jsou protáhlé Vrchy ( 753 m.n.m.) a severu vládne výrazný Borek ( 859 m.n.m.).

Došli jsme na svah pod Stráží. Loukou protéká několik stružek s čistou vodou, Kočičky a jehnědy nás provázejí celou cestu. Další stoupání končí a pod námi je ves Loučová. Jak jinak, i tady je zámeček, navíc s parkem a se zámeckou kaplí. Cesty jsou tady rozježděné těžkou zemědělskou technikou a bláto máme všude. Volíme cestu po louce kolem zdi parku. Park obcházíme a sestupujeme na cestu z Hartmanic. Před vstupem na nádvoří statku ukazuje žlutá vpravo, kde je ale plot. Vracet se nechceme a procházíme cestou mezi zámečkem a hospodářskou budovou. Počasí se mění, oblohu začínají pokrývat tmavé mraky a tak se vracíme stejnou cestou do Kojšic. Nelze přehlédnout trsy sněženek, které se v naší přírodě stále více zabydlují. Louka při řece je trochu zelenější než ta nahoře. Jsme opět před zámkem a pohledem na starou lípu se loučíme s tímto nádherným a opuštěným koutkem Šumavského podhůří.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Je nutné počítat s tím, že nejbližší možnost k občerstvení je buď v Hartmanicích nebo Petrovicích. Je ale dobré mít v batohu lahev s vodou. V létě je to tady o něco lepší a v Jiřičné se lze i ubytovat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Místa, která jsme prošli jsou sice stranou, ale je tady moc hezky a rádi se sem vracíme. Nám se tady moc líbilo, až na zámeček v Kojšicích. Ten se postupně mění ve zříceninu.

Ostatní informace

Moc jsme toho nenachodili, něco mezi 4 až 5 kilometry. Celkové převýšení je kolem 100 metrů. Jaro je tu spojené s vodou a louky i cesty jsou dosti promáčené a blátivé. Zámky jsou soukromým majetkem a jsou veřejnosti nepřístupné. V případě Kojšic by to bylo navíc i nebezpečné. Parkovat se dá v každé vsi. Obce v údolí jsou dostupné i veřejnou dopravou. O víkendu toho ale jezdí méně,

Autor: Bohumir

Další články autora: 1513

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli