Těchobuz

Kam a jak jedeme?

Obec Těchobuz (německy Tiechobus) se nachází nedaleko Pacova na rozhraní jižních Čech a Vysočiny. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.
V letech 1823–1848 zde na zámku pobýval český osvícenec italského původu profesor a kněz Bernardo Bolzano, v době, když nesměl působit na Karlově univerzitě. Působila zde mimo jiné sklářská huť, z níž vzešel sklářský rod Kavalírů a zakladatel sklárny Kavalier na Sázavě František Kavalír.
Dá se sem dojít po modré turistické značce z Pacova či z druhé strany z Mladé Vožice, jak jsem to provedl já. Anebo po silnici vozem.

Za čím jedeme?

Zámek
První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1352. Původně zde stávala tvrz ze 14. století. Prvním známým majitelem byl Kuneš z Těchobuzi. Tvrz koncem 14. století zpustla. Na počátku 16. století se ale v obci již zmiňuje zámek. Ten byl v letech 1786–1798 rozšířen a přestavěn v pozdně barokním slohu. V letech 1823–1848 zde pobýval profesor Bernardo Bolzano (1781–1848), matematik, filozof a teolog. U tehdejších majitelů zámku, manželů Hoffmanových, pobýval v době, kdy nesměl působit na pražské Karlově universitě. Napsal zde své největší dílo – Logiku (Wissenschaftslehre). Roku 1945 byl inventář zámku převezen do muzea v Pacově. V roce 1981 byla při příležitosti oslav 200. Výročí narození Bernarda Bolzana v průčelí zámku umístěna a odhalena pamětní deska.

Budova č. p. 87 vedle zámku
Jedná se o stavby v jižní části bývalého velkostatku, jež sloužily k hospodářským účelům. Po roce 1945 bylo panství se V horní části, v místě bývalých špýcharů, byla v roce 2006 provedena rekonstrukce a otevřena Galerie Bernarda Bolzana, kde ve spolupráci s Rakouským kulturním centrem vznikla stálá expozice o Bernardu Bolzanovi.

Kostel sv. Marka
Poprvé zmíněn v mešní knize, přibližně roku 1338. Do současné podoby byl kostel přestavěn v 17. století. V době, kdy Bolzano žil v Těchobuzi, se věnoval kromě své literární činnosti též svému kněžskému poslání. Denně sloužíval v kostele sv. Marka ráno mši. Besedoval se zdejšími obyvateli, předčítal jim z novin a některé zajímavé části překládal. Snažil se jim pomáhat v řešení jejich sociálních problémů. Během 20. století opakovaně zchátrala šindelová střecha kostela. V roce 1933 byl kostel pokryt novou šindelovou střechou. V roce 1956 byla střecha opět v havarijním stavu, téhož roku byla provedena oprava jižní poloviny střechy, zbylá část byla opravena až v roce 1967. Ve druhé polovině 20. století se v kostele přestaly konat pravidelné mše. Kostel nebyl využíván a byl snadno přístupný. Interiér objektu je téměř bez mobiliáře.

Zvonice
Byla postavena majitelem panství Václavem Ottou z Losu v renesančním slohu v roce 1603. V přízemí se nachází kobka, která sloužila jako panské a obecní vězení. Zvonice byla opravena v roce 1981 při příležitosti 200. výročí narození Bernarda Bolzana. Zvoník provádí zvonění ve všední dny i ve svátek.

Kaple sv. Jana Nepomuckého
Kapli nechala v roce 1826 postavit majitelka těchobuzského panství Anna Hoffmannová po smrti své dcery Karolíny z jejího věna. Vlivem Bernarda Bolzana šla část peněz z věna na výstavbu školy, takže kaple je chudší, než byla zamýšlena. Pod kaplí se nachází rodinná hrobka majitelů panství Hoffmannů. Kaple je využívána i jako smuteční síň.

Škola
Byla postavena roku 1825 majitelem velkostatku Josefem Hoffmannem. Objekt nese slohové prvky empíru. Vystavění školy inicioval Bernard Bolzano a na stavbu byla použita část peněz, které byly původně určeny k výstavbě kaple a hrobky předčasně zesnulé dcery Josefa Hoffmanna Karolíny. Škola byla triviální, jednotřídní a učilo se česky. Škola přispívala ke vzdělání řady generací plných 149 let, v roce 1974 byla škola v Těchobuzi, pro nízký počet žáků, uzavřena.

Špýchar
Byl postaven na přelomu 18. a 19. století. V té době každý poddaný, který měl ornou půdu ze čtyř druhů obilí, ovsa, žita, pšenice a ječmene, odvedl jednu třetinu z části na setbu na obecní sýpku, to se opakovalo tři roky po sobě. Zásoby se pak každoročně rolníkům zapůjčovaly a po žních opět vymáhaly. Když se zásoby rozmnožily nad spotřebu, byl přebytek prodán. Tím vznikly z obilních fondů peněžní fondy. V době, kdy v Těchobuzi pobýval Bernard Bolzano, inicioval po roce 1823 vznik tehdy pokrokové instituce, pravděpodobně první v tehdejším mocnářství a to družstevní dělnické záložny. Špýchar pak sloužil k různým účelům např. jako sklad obilí nebo k uložení hasičského nářadí.

Pomník padlým vojákům
6. července 1930 byl slavnostně na návsi v Těchobuzi odhalen pomník vojákům padlých v první světové válce v letech 1914 až 1918. Pomník byl postaven podle návrhu akademického sochaře Václava Duška z Tábora. Na pomníku je nápis „ Braňte prací dědictví otcovo vykoupené krví“.

Polygonální roubená stodola
Je jedinečnou památkou vesnického stavitelství. Tyto budovy se zpravidla stavěly u hospodářských usedlostí a vznikaly s rozvojem zemědělství od 17. století. Sloužily nejčastěji k uskladnění obilí či vymlácené slámy.
Datace roubené stodoly v Těchobuzi se odhaduje na přelom 17. a 18. století a původně patřila k domu č. p. 16.
Tato polygonální roubená stodola je nemovitou kulturní památkou. Jedná se o jedinou dřevěnou stavbu tohoto typu na Vysočině a zároveň jednou z nejstarších v České republice.

Stodola s ledárnou
Zemědělský objekt se zachovalým původním charakterem stoldoly s bývalou ledárnou. Stodola vznikla v 1. polovině 19. století, původně byla podsklepena čtyřmi celami s valenou klenbou, jež sloužily k uchování ledu. Konstrukci objektu tvoří kamenné pilíře, mezi nimiž jsou vyzdívky z cihelného zdiva.

Hospoda
Krčma V Těchobuzi byla na nynějším místě pravděpodobně již v letech 1430 až 1450 za držitele panství pana Mikuláše z Hořic seděním na Šelmberku. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1565. V té době byla šenkovna panská. Roku 1797 byla hospoda prodána soukromému vlastníku. V 1952 byl hostinec zestátněn a provozován družstvem Práce, později Jednotou. Na objektu je umístěn nápis "Hostinec U Najfusů".

Kříž na návsi
Litinový kříž s Kristem je upevněn na kamenném soklu. Je zde nápis "Pane, zůstaň s námi!"

Studna
Obnovená studna na pozemku vyhořelé usedlosti č. 16.

Těchobuzská sklárna
Počátky sklářství v Těchobuzi jsou spojeny se skelmistrem Františkem Antonínem Adlerem, který v roce 1721 koupil část statku Telenberg s lesem a rybníkem, s úmyslem vystavět zde sklárnu. Tato sklárna byla závislá na dostatku dřeva v polesích, která k ní patřila a pracovala do roku 1739. Vyráběla pravděpodobně smíšený polotovar pro severočeské rafinerie a užitkové duté sklo. Od roku 1737 již v Těchobuzi pracovala nová sklárna – Nové hutě těchobuzské, která vyráběla polotovar pro severočeské rafinerie a pracovali při ní snad i zušlechťovatelé skla. Sklárna nebyla doposud přesně lokalizována, ale pro nedostatek dřeva byl její provoz ukončen kolem roku 1750. Na konci 18. století se sklářská výroba do Těchobuze opět vrátila, když zámek a panství byl již ve vlastnictví Hoffmannů. Josef Hoffmann vybudoval novou sklárnu v roce 1798 v dnešním zámeckém parku, jeho syn také Josef si nechal v roce 1812 patentovat novou úspornou pec na sušení dřeva. Sklárna vyráběla především kvalitní křišťálové sklo, které bylo používáno pro výrobu lepších druhů výrobků a „zelené francouzské sklo". Podle zpráv z roku 1825 bylo v těchobuzských sklárnách vyrobeno ročně 17.000 skleněných výrobků, většinou z dutého skla. Z toho asi 1/6 zůstala v zemi, ostatní šlo na vývoz, nejvíce do Dánska, Španělska, Turecka a Ameriky. V Hoffmanových sklárnách pracoval jako tovaryš zakladatel skláren Kavalier Sázava, František Kavalír. Sklárna zanikla kolem roku 1835.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití z vlastních zásob.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Je tu řada památek, takže na nudu nebyl čas.

Ostatní informace

Nic se neplatilo.