Toulání Mladovožickem

Kam a jak jedeme?

Toulání pod Blaníkem aneb z Tábora do Votic, z kraje husitů až na Českou Sibiř.

Za čím jedeme?

Vandr s přespáním mi kromě krásných zážitků přinesl i více než 50 km v nohách. Několikrát jsem bloudil a vracel se, ale cíle jsem přec dosáhl. Cílem nebyl jen konec výšlapu, ale především projít místa známá, poznat neznámá a vstřebat duši venkova, který bývá často na okraji zájmu vandráků. Což je ovšem škoda, lze tu nalét všechno, co si jen vzpomenete. A hlavně klid, pohodu, přírodu takovou, jakou si člověk utvořil, řadu staveb i stavbiček, jež oku lahodí. Většinou i milé a vstřícné lidi. Tak to je ten náš venkov. Vesničky mají návsi ozdobeny zvoničkami a kapličkami, u cest stojí opečovávané křížky, mezi vesnicemi, louky, pole i hluboké lesy. Každý si tu najde své.
Vydal jsem se z husitské bašty Tábora a namířil si to do Mladé Vožice. Historie tu na poutníka dýchá doslova na každém kroku. Ve Vožici jsem přespal a ráno se vydal dále k Voticím. Bylo příjemné počasí a stále jsem se mohl kochat okolím.
Viděl a zažil jsem toho přehršel a rozhodně budu mít na co vzpomínat.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jídlo a pití z vlastních zásob, ale nechyběla ani návštěva restaurace.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I přes občasné mizající turistické značení to byly pohodově strávené dny. K vidění toho bylo víc než jsem stačil vstřebat.

Ostatní informace

Platilo se za autobus a v restauraci.