Údolím řeky Otavy z Žichovic do Sušice.

Kam a jak jedeme?

Pohled do údolí řeky Otavy z oken vlaku je příjemným podíváním. Především hřeben Budětické vrchoviny nad levým břehem překvapuje svou malebností. Jeho přechod mezi Rabím a Sušicí by měl být naším dnešním výletem. Vystupujeme na nádraží v Žichovicích a závan horkého vzduchu dává našemu záměru první trhlinu. I když hodiny ještě nepřekročily devátou, teploměr se již dotáhl ke 24°C. a vypadá to na další tropický den.

Za čím jedeme?

Z nádraží nás vede pěšinka k řece Otavě, podle které jdeme k mostu u Rabí. Tady přecházíme na levý břeh a pokračujeme po loukách na svahy Líšné ( 577 m.n.m.). Hradu Rabí dnes věnujeme jen několik pohledů a míříme k pohoří, které je před námi jako na dlani. Jsme dále od řeky a teplota jde hodně rychle nahoru. Za řekou vystupuje vrchol Kočího břehu ( 560 m.n.m.) a pomyšlení na jezírko pod jeho stěnou trochu ochlazuje. Přecházíme silnici z Rabí do Sušice a vstupujeme do údolíčka Budětického potoka. Nad námi se objevila bílá stěna Líšné, která je pozůstatkem vápencového lomu. Horko nás sevřelo ze všech stran a je jasné, že nahoru dnes nepůjdeme. Změna trasy znamená návrat na louky při Otavě a teplo tady je o něco menší. Louky se oděly do žluté a okolní pole zabrala kukuřice. Přímo proti nám je vrch Chanovec ( 566 m.n.m.). Docházíme k odbočce z hlavní silnice do vísky Čepice. Nad ní se vypíná nejvyšší hora vrchoviny, Čepičná ( 671 m.n.m.).

První domky vsi máme na dosah. Čepice jsou poměrně starým lidským sídlem, kdysi se v okolí rýžovalo zlato. Dnes tu převládá zemědělství. V samotné obci je ještě několik stavení, které nesou stopy selského baroka. Hezká kaplička je na návsi a mají tu i raritu, kterou jsou dva mosty přes Otavu, což žádná jiná ves na celém toku nemá. Na tom starším se dívá do vod řeky sv. Jan z Nepomuku, který je celý ze skla. Nestojí tu sice dlouho, ale stal se vyhledávaným objektem turistů. Cesta k Sušici pokračuje po pravém břehu, ale my chceme zjistit jak to půjde po levém. První část procházíme pěšinkou pod novým mostem, která posléze končí před borovým lesíkem. Po břehu to dále nejde, obcházíme další kukuřičné pole a dostáváme se na louky pod Svatem ( 640 m.n.m.). K řece znovu přicházíme u kempu v Dobršíně, odkud máme Sušici, co by kamenem dohodil.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

O prázdninách s pitím a jídlem není žádný problém. Najíst se lze jak v Žichovicích, kde je možné se i ubytovat. To platí o nedalekém Rabí. V Čepici je otevřená hospoda tak i menší stánek. V kempu v Dobršíně také pivo teče proudem a co se týká Sušice tak je výběr více než dostatečný.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

I když původní záměr nebyl dodržen, přesto cesta pod hřebenem Budětické vrchoviny patří mezi nejhezčí na celém toku řeky Otavy. Výlet i přes velké vedro byl zajímavý a nám se líbil. Nešvarem je nepořádek v okolí některých kempů. Především okolí jezu u železničního mostu v Sušici je příkladem, jak to nemá vypadat.

Ostatní informace

Délka cesty je kolem 6 km a jde se skoro po rovině. Na levém břehu řeky není žádné turistické značení. Velká část Budětické vrchoviny je chráněným územím a leží v přírodním parku Buděticko. Jedná se o vápencové pohoří a zdejší květena je poměrně početná na vzácnější druhy rostlin. Týká se to především hřebene. Roste zde několik druhů orchidejí, lilie zlatohlávek, zimostrázek a další. Celá trasa vycházky je na mapě KČT Pootaví č. 68.