Úštěk – procházka historickým centrem, kde dokonce točí i zdejší pivo

Úštěk jsme sice neměli přímo na trase z Děčína domů, ale lákalo nás podívat se na tamější zajímavost Ptačí domky. Vzhledem k tomu, že jsme se zase tak moc daleko nepohybovali, tak jsme tam zajeli. Městem jsme byli doslova překvapeni.

Město leží na výrazném pískovcovém návrší nad Úštěckým potokem mezi CHKO České středohoří a Kokořínsko při hlavní silnici z České Lípy (26,5 km) do Litoměřic (17 km). Ve stejném směru jím prochází i železniční trať. Jeho centrem je menší historické jádro.

Ostroh nad údolím potoka byl osídlen už v pravěku, podle archeologických nálezů prokazatelně již v 10. století. Tehdy zde vedly obchodní cesty z Litoměřic do Lužice. Ve 14. zde byl založen hrad i kostel sv. Michala. R. 1361 byla tehdejší vesnice prohlášena za město, které se následně opevňovalo a stavěly se městské brány. I když se majitelé měnili, hradby se rozšiřovaly. R. 1428 byla u hradu postavena obranná Pikartská věž. Od r. 1475 až do r. 1621 patřilo město k panství Sezimů z Ústí, kteří brány opravili a zasadili do nich české nápisy. Postavili zde radnici a vybudovali městský dřevěný vodovod.

Když město r. 1623 převzali jezuité, hrad ztratil svůj význam. V palácové části byl vybudován r. 1677 pivovar, začalo se rozvíjet pěstování chmele.
V 18. století zásadní změnu prodělalo i dnešní Mírové náměstí. R. 1722 byl zrušen hřbitov a postaveno honosné děkanství, r. 1764 byl zbořen kostelík sv. Michala a na jeho místě postaven kostel sv. Petra a Pavla. Postavili i řadu význačných staveb mimo centrum. R. 1668 postavili na východ od centra barokní kostelík Nejsvětější Trojice, poč. 18. století na kopci východně nad obcí vybudovali barokní poutní místo s křížovou cestou, odkud je i nyní nádherný rozhled do okolí.

R. 1838 získali Úštěk Lobkovicové a připojili ho k Roudnici. Během 19. století se tu začal rozvíjet průmysl, hlavně textilní barvírny. Problémy nastaly vlastně na začátku i na konci 2. světové války. Nejdřív se museli vystěhovat Češi, pak Němci. I když bylo město znovu osídlováno, počet obyvatel výrazně poklesl. Koncem 50. let se zde budovala spíš rekreační oblast. Na místě zaniklého Velkého rybníka byl vybudován rybník Chmelař. Když r. 1980 bylo město prohlášeno za památkovou rezervaci, začaly se opravovat některé gotické domy, hlavně jejich podloubí. Nyní se upravuje i fasáda domů na náměstí.

Na Mírovém náměstí se nechá před kostelem sv. Petra a Pavla zaparkovat. Tam jsme nechali auto i my. Všechno je prakticky blízko. Zde je nejhodnotnější část města. Náměstí odpovídá poloze na pískovcovém ostrohu, který byl poměrně delší, ale hlavně úzký. Takovou podobu má i náměstí. Zajímavostí je, že z něj do boku prakticky nevedou žádné vedlejší silnice. Okolo náměstí je řada zachovalých pozdně gotických měšťanských domů. Nejstarší domy byly dřevěné s několikapatrovými kamennými sklepy. Od 16. století se stavěly kamenné jednopatrové domy s loubím v přízemí a s hrázděnými štíty. Domy s podloubím lemovaly tehdy celé náměstí. Několik pozdně gotických domů bylo ve 2. pol. 20. stol. strženo. Pár domů s podloubím je zachováno do dnešní doby. Jak nám místní řekli, domy se nákladně opravují, ale nikdo v nich nebydlí. Do města se noví lidé nehrnou.

Vzhledem k tvaru náměstí stačily pro vjezd do města dvě brány. Západní Česká byla zbourána r. 1830 – její zbytky se nacházejí na rozhraní Mírového náměstí a ulice 1. máje. Východní Německá bránila vjezdu vozů do města. Ta byla zbourána r. 1882. Dvěma menšími brankami se vstupovalo ze severu a z jihu.

Přibližně uprostřed horní (východní) části náměstí je dominanta města - velký pozdně barokní kostel sv. Petra a Pavla. Tato jednolodní stavba s jednou věží se stavěla v letech 1764–1772 na místě zbouraného kostela. Když r. 1765 město zasáhl požár, byla zničena na náměstí řada domů, bohužel i s původním vybavením ze starého kostela, které bylo v té době v okolních domech uloženo. Zachoval se jen oltářní obraz od Karla Škréty. Dovnitř jsme bohužel nemohli ani nahlédnout.

Po dostavbě kostela se začalo se stavbou barokního děkanství, které je nyní krásně opravené.

Když jsme procházeli náměstím a kochali se zdejšími domy, tak najednou si Ota všiml cedule Pivotéka a nabídky piva Amber pivovaru Úštěk. Jak je možné, že o něm nic neví. Samozřejmě jsme na pivo zašli a zjistili, že je vše trochu jinak. R. 1380 majitelé úštěckého panství povolili, aby se v 63 domech mohlo vařit pivo. Vařili ho pod jménem Ritter Brauerei Auscha (Rytířský pivovar Úštěk) až do r. 1904. Pár nadšenců se rozhodlo tuto tradici obnovit. Jako tzv. “létající” pivovar využívají volných kapacit jiných spřátelených pivovarů. Pivo točí v jednom z domů na náměstí. Vypadá to tu jako provizorium, ale když je hezky, nechá se posedět na náměstí. Stavba pivovaru je v přípravném projektu. Zatím mají vlastní slunečníky i půllitry. Máme se na co těšit. Pivo nám chutnalo.

Tady jsme se samozřejmě trochu zdrželi. Když jsme pokračovali prohlídkou náměstí západním směrem, došli jsme k synagoze a rabínskému domu. Oboje je otevřené, jenže jen do 17 hodin. Tak to bylo psáno na vchodu. Do 17. hodiny moc nechybělo, ale měli jsme štěstí. Paní domů nepospíchala, umožnila nám prohlídku obou těchto objektů, ještě kontrolovala, zda jsme něco nevynechali. Rabínský dům slouží jako muzeum židovské kultury, kde je možno se seznámit z historií nejen zdejší židovské obce. Je tam spousta fotek i zajímavého čtení, které jsme si nafotili. Celé to přečíst by nám trvalo snad hodinu. Až tak dlouho jsme paní nechtěli zdržovat. Hned vedle rabínského domu stojí synagoga. Je postavena na prudkém svahu, ze strany vchodu je jednopatrová, ze zadní strany má o patro víc. Tam býval byt učitele a třída. Tak jsou místnosti upraveny i nyní. Byli jsme rádi, že nám paní prohlídku umožnila, určitě to za to stálo. Pak si paní s námi dokonce ještě popovídala.

První písemná zmínka o zdejších židech je z r. 1523. Na základě tolerančního patentu r. 1781 si na místě dnešní synagogy postavili první synagogu – dřevěnou. Ta bohužel r. 1793 vyhořela. Hned o rok později začali se stavbou synagogy v klasicistním slohu. Postupně byla rozšířena do dnešní podoby. Využívali ji až do začátku 2. světové války. Téměř v pořádku přežila celou válku i pár let po ní. Až po r. 1948 se z ní stalo skladiště, téměř smetiště a začala chátrat. Lavice i ostatní dřevěné části byli spáleny, střecha se rozpadla. V 70. letech byl dokonce vydán demoliční výměr. Naštěstí k demolici nedošlo. V letech 1993 až 2003 ji Pražská židovská obec s pomocí státu i města opravila převážně podle dochovaných fotografií a zpřístupnila veřejnosti.

Pokračovali jsme dál západním směrem, kde jsme chtěli vidět ony zmiňované Ptačí domky, kvůli kterým jsme sem vlastně jeli. Rozšiřovat výstavbu domů na přelomu 18. a 19. století tímto směrem bylo obtížné, i když moc jiných možností na rozšíření města nebylo. Lidé tedy využili prostor nad skalní stěnou, nad kterou vystrčili dřevěné trámy, o kolmou skalní stěnu je podepřeli a na nich postavili domky. Další prostory, hlavně sklepy a chodby vyhloubili přímo do skály. Ze strany ulice 1. máje se zdají jako normální menší domky, vše je vidět z Kamenné uličky, která vede pod domky. Vypadá to zajímavě. Protože takto postavené domky připomínají přilepená ptačí hnízda, vžil se pro ně název Ptačí domky.

Dál jsme už nešli. Pomalu jsme se vraceli. Z náměstí jsme odbočili přes ulici Panský dvůr, kde stával hrad a kde ještě dnes stojí bývalá obranná Pikartská věž. Nyní jsou z obou stran věže obytné domy. I ve věži se do r. 1947 bydlelo. Dnes jsou v ní příležitostné výstavy.

Ještě jsme se zašli podívat na východní část náměstí za kostelem, kde jsou další dochované domy s podloubím. V jednom z nich je stylová pivnice. Nejstarší je č. 59 – bývalá šatlava, která je upravena na muzeum. K vidění je tam i sklepení vytesané v pískovci.

Původně jsem se chtěla jít podívat k Hasičské zbrojnici, která byla postavena v romantickém stylu s hrázděním v nejvyšším patře věže pod městskými hradbami ve svahu nad malým rybníkem. Dnes je tam tkalcovna Anima s ukázkou tohoto řemesla. Když jsme viděli, jak tato strana města klesá a co bychom museli zpátky k autu vystoupat, tak jsme prohlídku ukončili. Autem tam odbočit nešlo, tak jsme to vzdali. Fotka na obrázku mi stačila.

Otevřena zde byla zmíněná pivotéka. Jinak restaurace byla otevřena u Pikartské věže a pivnice vedle šatlavy. Takže možností, kde se najíst a napít je docela dost. Snad je to otevřeno i v poledne. My tam byli v pozdním odpoledni a večer.

Možnost ubytování je určitě i ve městě. U nedalekého rybníku Chmelař na severním okraji města je kemp a možnost koupání.

Překvapilo nás, co je tady krásných a hezky opravených domů. Zajímavá byla i prohlídka rabínského domu a synagogy. Ptačí domky jsou skutečně rarita. Bylo by zajímavé podívat se dovnitř. Ale ta možnost bohužel není.

Za prohlídku by určitě ještě stála kaple Nalezení a Povýšení svatého Kříže, křížová cesta a Boží hrob na kopci východně nad městem. Nechá se tam dojít z obce Ostré – žlutá značka vede na začátek křížové cesty. Nahoru je to snad jen 200 metrů. To bychom ještě zvládli. Jenže jsme to netušili. A to si vždy myslím, jak to mám vše dopředu dobře připravené. A pak najednou zjistím, kde jsme se ještě měli zastavit.Zpravidla pozdě.

Daleko není ani zřícenina hradu Helfenburk. Vidím, že sem někdy budeme ještě muset zajet.

Úštěk – procházka historickým centrem, kde dokonce točí i zdejší pivo na mapě