Utajená památka

Kam a jak jedeme?

Většině turistů je jistě hrad Střekov dobře znám,ale málokterý ví, že máme v Ústí novou rozhlednu...Nebudu vás dlouho napínat....raději poslyšte můj příběh...

Za čím jedeme?

Jednoho krásného Jarního odpoledne pravím svoji ženě milované "Což takhle nechat auto doma a vydat se na malou procházku po Ústí?" Venku je tak hezky....."ne nebojte se, nedodal jsem ono ošklivé...dnes by to šlo"...,mohli bychom vyrazit na Střekov a kousek dál....

Jak jsme ujednali, tak jsme vykonali. Krátce před jednou odpolední jsme stanuli na nástupišti v Povrlech a přes Ústí západ vyrazili do Ústí Střekova. Tam jsme také, ač se to mnohým může zdáti nepochopitelné, dorazili včas a naprosto v pořádku.

Na obligátní dotaz moji ženy "A kam teď?" jsem sáhl do zavazadla a vytáhl plánek. "No myslím, že pořád nahoru a pak kousek doleva a budeme tam", pravil jsem nonšalantně. A tak jsme vyrazili. Nenápadnými uličkami stoupáme vzhůru, hledíme po kopcích a také po kostelu, který je naším významným orientačním bodem.

"Hurá,vidím kostel!" "A teď už to půjde samo" říkám, až se batoh zatetelil blahem. A jdeme dál. Na dohled od kostela váháme, ale přichází nám pomoc zcela nečekaná. Na sloupku svítí místní zelená turistická značka.

"Ta tam určitě vede" pravím a sápu se dále.

"Myslíš? V plánku nic není" na to žena.

"To nevadí-do kopce vede a dokonce správným směrem!"

A tak jsme dali na instinkt a po značce vyrážíme. Vede nás kousek po ulici vzhůru a najednou....nenápadná odbočka do škvíry po levé straně. Zde se zcela nečekaně objevují schody jako do nebe. A cesta vede dál. Na posledním schodě se otvírá široká pěšina, šplhající vpravo do kopce do příjemného lesíka. Po pravé ruce, ač dosti zarostlým průzorem tušíme civilizaci. Vlevo pak bují porost, zakrývající vrch Malé Sedlo.

A co jsme našli na vrcholu? Posuďte podle obrázků, přátelé.

A tak jsme navštívili další významný bod ústeckého kraje.

A chválíme....

Chválíme město, které má na stavbě hlavní podíl a obzvláště Radnici městské části Střekov.

Vše má ovšem svůj konec a i my se vydáváme dolů.

Žertujeme, kam nás asi zavede konec značky....Snad z ukončení cesty trefíme domů...A tak se valíme z kopečka...

Míjíme kostel Nejsvětější Trojíce a nálada je výborná.

Povídám "Vypadá to, že dojdeme k Setuze" a hned si vzpomínám, že tato továrna vlastní jednu technickou raritu a to parní akumulační lokomotivu řady 998, která zastává vlečkový posun, ale kterou je docela vzácnost spatřit mimo areál.

"To by teda bylo dobrý, kdyba zrovna jela", říká má drahá polovička a já se jen usmívám.

Továrna už je na dohled, když vtom zpozorním. Vrata jsou dokořán, venku stojí človíček s praporkem, ozve se zahoukání a mašinka jede.......

Takové štěstí...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Doporučuji restauraci Lípa téměř na konci místní zelené značky.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Rozhledna je úžasná, ještě je třeba proklestit porost k Děčínu.

Ostatní informace

Přístupno volně a zdarma po celý rok.K rozhledně vede velmi pohodlná cesta, stoupání od nádraží Střekov nepříliš náročné v délce cca 2 km.