Ves, obec na severu frýdlantského výběžku.

Ves, kostel sv. Vavřince  •  Fotografie (33)  • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Ves, barokní fara

Ves, bývalá škola

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Dostat se v Čechách do míst, kde lišky dávají dobrou noc je skoro nemožné. Pokud taková situace nastane, má najednou cestování poněkud zvláštní kouzlo. Projížděli jsme bezcílně okreskami frýdlantského výběžku. Obdivovali mírně zvlněnou krajinu tvořenou poli, loukami a lesíky. Názvy na tabulích před vjezdem do obcí se střídaly, některé z nich, jako Černousy budily zvědavost. Dojeli jsme k mostu přes řeku Smědou, za kterou nás přivítala obec Ves. Domky tu jsou rozhozeny po svahu, mají tu hospodu, hasičskou zbrojnici a přes řeku se dívají do Polska. Na loukách kolem řeky se pásli koně, prostě takové klidné, skoro zapomenuté místo. Ale je tu i něco zcela mimořádného a nečekaného, kostel sv. Vavřince. Zvědavost velí vrátit se o pár století zpět.

Původně se místo jmenovalo Wiese ( louka) a poprvé se o něm psalo v roce 1306. Tehdy to byla lužicko srbská osada, která měla i svůj kostel. Ten byl postaven v pozdně gotickém slohu ve 14. století. Klenba hlavní lodi je o dvě stě let mladší. Baroko mu trochu ubralo na unikátnosti a to v 18. století a ještě v 19. století došlo k posledním úpravám. Presbytář i loď byly postaveny na čtvercovém půdorysu. Klenba lodi je síťová, složená ze čtyř polí, které se stýkají na středním osmibokém pilíři. Presbytář má klenbu křížovou. Kruchta je dřevěná a vnitřní zařízení novogotické. Na severní straně je sakristie a barokní předsíň. Vnější fasáda svatyně je hladká a jsou v ní umístěny renesanční náhrobní kameny s figurální výzdobou z let 1586 až 1613. Střecha je stanová se štíhlou věžičkou.

Za čím jedeme?

Naše vycházka obcí a jejím okolím začíná u hospody Pod lipou, kde parkujeme. Odtud stoupáme svahem na návrší. Starý statek vypadá zanedbaně, stejně je na tom i jeho okolí. Docházíme k místu, kde je torzo, asi to byl pomník padlým. Následuje brána na hřbitov. Nalevo je stará barokní fara z 18. století. Celý hřbitov je obehnán zdí, u které stojí barokní márnice. Hřbitov je neudržovaný. Některé pomníky a především náhrobní kameny jsou ale více než zajímavé. Nad hřbitovem je budova bývalé školy. Její dobré časy jsou dávno pryč a současným obyvatelům její stav asi nevadí. Vracíme se k hospodě a jdeme se podívat k řece. Jižně od vsi je přírodní rezervace Meandry Smědé. Byla vyhlášena v roce 1997 a má 138 ha. I když je Směda nejmohutnější řekou Jizerských hor, v těchto místech se již hodně zklidnila. Řeka tu protéká v mnoha obloucích a vytváří slepá ramena. Koupání tu musí být kouzelné. Ještě něco z dat řeky, její délka na českém území je 47,5 km a za hranicemi ji říkají Witka a vlévá se do Lužické Nisy. Čas o něco pokročil a my se vracíme na parkoviště.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

I když ve vsi hospodu mají a byla dokonce otevřena, tak jsme si mohli dát jen kávu a pití. Obědvali jsme v nedalekém Frýdlantu a bydleli v pensionu Akron ve Žďáru, který je místní části Tanvaldu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ves nás překvapila zajímavým kostelem. Od něho je pěkný výhled k severu na polskou stranu. Hezké je okolí obce a řeka Směda má také něco do sebe. Nám se tady líbilo. Kostel volá po opravě, má zřejmě smůlu, že není moc na očích.

Ostatní informace

Nadmořská výška Vsi je 216 metrů. Ušli jsme něco kolem 3 až 4 kilometrů. Vsí prochází žlutá od zastávky v Černousích a pokračuje přes Višňovou do Frýdlantu. Nedaleko obce je přechod do Polska. Ves je na mapě KČT č. 20 – 21 Jizerské hory a Frýdlantsko.

Autor: Bohumir

Další články autora: 1427

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli