Vinobraní Prušánky 15.9.2012, areál Nechory

Kam a jak jedeme?

Tak tady jsme ještě nebyli. Podle internetu a strýčka Google by to mohlo být zajímavé. Nechory jsou vesnička složená jen a pouze z vinných sklepů. Tudíž byl předpoklad, že budou otevřené sklepy, kde bychom si mohli dobře vybírat a mlsat přímo ze sudu. Ovšem tento předpoklad byl mylný. Přijeli jsme předčasně a připadali jsme si jako ne příliš vítaní zvědavci, kteří přišli zdržovat od práce.

Před sklepy kmitaly rodinní příslušníci jako včeličky. Rychle jsem pochopil, že vinaři mají někde své vlastní zaměstnání a víno musí stihnout obrat, převézt z vinice ke sklepu, zpracovat, vylisovat, ošetřit, a je to fofr to rychle stihnout za pár víkendů a za příznivého počasí. Raději jsme jim šli z cesty, když k pomoci se nemáme. A stejně bychom asi víc překáželi, než byli co platní. Na vysvětlenou jen krátce k historii. Jedna z pověstí tvrdí, že název Nechory vznikl od toho, že častí návštěvníci sklepů „nebyli choří“ - „ne chorí“. Faktem je, že původně byly sklepy přímo ve vesnici Prušánky. Bohužel však na cestě ke kostelu. Mnozí zbožní mužové pak nestíhali včas dojít na mši, jestli vůbec. Panstvo spolu s farářem a určitě i za přispění mnohých manželek absentérů nechali sklepy zbourat a postavit je dále od vesnice. Tak vznikla ojedinělá, středně velká vesnice s asi 450 domy. No domy, nástavbami nad sklepy. Google vidí shora čverečky jako domy. Ale nevidí sklepy pod nimi. Vedle desítky ubytování a jednoho penzionu se zde nachází dokonce jeden hotel. Ostatní vinné sklepy slouží svému původnímu bohulibému účelu, tj. k výrobě a uskladnění vína. Takže je pravdou, že zde nikdo trvale nebydlí. Mimo přechodně ubytované milovníky vína a možná některého mimořádně unaveného, co ztratil sílu dojít domů. Pro informaci méně znalých si dovolím upozornit na podobnou vesnici vinných sklepů ve Spolkové republice Kraví hora u Bořetic, která je o něco menší. A jsou na jižní Moravě i další.

Za čím jedeme?

Jak jsem se zmínil, přišli jsme předčasně a průzkumem jsme zjistili shora popsané. S pomyšlením na ochutnávání přímo ve sklepech jsme se tedy rozloučili. Na náměstí (ano, tato vesnice sklepů má i vlastní náměstí) byly lavice a stoly, na přístupech výběrčí. Cena nebyla přemrštěná, 80,-Kč za jedno hrdlo. Na náměstí vyhrávala cimbálka oděná v místních krojích. Dlužno dodat, že hráli výborně. A výborný byl i burčák, sice už ne Mopr, ale Müller Th. Pokročil jsem na prostranství před muzikou vyfotit si ji. Pořád mi do záběru lezla hromada hlíny z nějakého výkopu. Tak si říkám, zrovna před vinobraním tady cosi vykopou a nezaházejí. Ó jak jsem se mýlil! Před třetí hodinou se z dáli začaly blížit zvuky dechovky. K mé lítosti cimbalisté nejen, že uvolňovali místo pro dechovku, ale cimbál s konečnou platností rozdělali a strčili do montgomeráku. Z toho jsem usoudil, že se s dechovkou střídat nebudou. Stejně je k burčáku a vínu lepší dechovka, než metal, nebo podobná hrůza. K vinným produktům patří lidové nástroje. Měli jsme velmi dobré stanoviště, krojovaný průvod se zastavil zrovna u nás. Žhavil jsem foťák i kousek dál v průvodu. Hlavně že jsem zaznamenal májku, kterou neslo deset chasníků, protože po chvíli mi zkolabovaly baterie. Po chvíli vystoupil starosta obce, uvítal přítomné, zahájil vinobraní a popřál dobrou zábavu. Na podpoření dobrého pocitu přítomných se po chvíli znovu ujal mikrofonu a hrdě oznámil přítomnost významného hosta - nejvyššího politika jedné z největších stran. Což určitě dvěma třetinám přítomných k dobré náladě nepřispělo. A k dovršení zábavy asi za hodinu oznámil ze stejné strany ještě dalšího hodně vysokého a známého politika. Naštěstí měli tito VIP víc rozumu než starosta a vůbec z davu nevyčnívali. Chovali se naprosto soukromě a brzy se odebrali do některého ze sklepů. Trochu mi to připomnělo dobu minulou, kdy podobné, ale socialistické dýchánky zahajoval předseda místního JZD uvítáním čelních představitelů strany, s poukázáním na jejich spokojenost s plněním závěrů posledního sjezdu KSČ a končil pozdravem, že mír ubráníme. Myslím, že na současnou burčákovou akci takové věci nepatří. A promiňte mi, že jsem se o tom zde zmínil, když to sem nepatří. Nuže, po zahájení břeskně zahrála dechovka tuš a chasníci se jali vztyčovat horu-májku. A tím jsem pochopil, co je to „Zarážání hory“. Z minulých vinobraní jsem o tomto zvyku věděl, že je spojen se zákazem vstupu do Hory (vinohradu). Ale že je tak nazývána májka a do toho výkopu (jak jsem z neznalosti připravenou díru nazval), tu májku strčí a zarazí, jsem si to nějak nespojoval. No jo, když v tu dobu už má člověk v sobě těžko odhadnutelné množství vinného moštu z českých hroznů. Dále jsme sledovali zarážení dvanácti kůlů - symbol 12 měsíců vinařova roku - právě do té hlíny nahrnuté k májce z hromady, co překážela mému objektivu. Pokud mně můj kalný zrak dobře informoval, májka byla celá nádherně vyzdobená květy a tuším i listy révy vinné odspodu až nahoru. Pod vrcholkem na příčném ráhnu visel střapec zelených a modrých hroznů a pár štíhlých lahvinek s pro mě neznámým obsahem, ačkoli tuším s bílým a červeným vínem. Proces pokračuje přečtením horenských práv, upozorňující na zákaz vstupu do vinohradu (a là Nepovoleným vstup zakázán), vyjma nemocných a těhotných. Chtěl bych vidět, jak by se tvářil hotár při lapení ženy ve vinohradu, která by tvrdila, že právě na jeho kraji přišla do jiného stavu. Dříve za porušení hrozilo stětí některého oudu. Zarážaní Hory se původně dělalo v srpnu, kdy hrozny počínaly zrát, a špačci se zloději se blížili. Dále následovaly tance chasy okolo máje, s přechodem do tanečního reje všeobecného. A burčák tekl, hudba vyhrávala, laskominy z grilu voněly a nějak se stmívalo a bylo hůř vidět. Zvláštní, že občas se i země zakývala. Určitě už mám krev vyměněnou. Když sečtu minulé a toto vinobraní, tak jsem bezpečně léčivou dávku burčáku, úměrnou množství mé krve krve, požil. A to ještě něco doplním v říjnu v Hustopečích. A budu mít celý rok pokoj až do příští sezony.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V centru akce bylo běžné občerstvení, langoše, grilované speciality a pod. V areálu vinných sklepů je asi 9 možností ubytování přímo v nadstavbách vinných sklepů, jednom penzionu a jednom hotelu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Atmosféra vinobraní byla výborná, burčák skvělý. Nelíbilo se nám veřejné informování o přítomnosti politických předáků. Do folkloru by to nemělo patřit.

Ostatní informace

Vstupné na vinobraní bylo 80,- Kč. Burčák 1 lt za 50,- Kč.