Vranov – největší skalní hrad v Čechách

Kam a jak jedeme?

Když jsme vloni jako účastníci Líšenských pochodů putovali po červené značce z Malé Skály na Frýdštějn, odskočili jsme si na Vranov – Pantheon. Jen tak se podívat z parkánu dolů Na Jizeru a údolí táhnoucí k Turnovu. Protože před námi byla ještě dlouhá štreka a času nazbyt nebylo, prohlídku skalního hradu jsme vypustili. Řekli jsme si však, že se sem určitě jednou vrátíme a v klidu si hrad prohlédneme.

To se nám podařilo letos na podzim (2011). Ráno jsme nasedali do auta věříc meteorologické předpovědi, že bude jasno až polojasno. Celou cestu nebylo vidět nic jiného než bílou hustou mlhu a červená mlhová světla vozidel před námi. Po výjezdu z Turnova nás však přivítal rázem jiný svět s modrým nebem nad hlavou. Předpověď meteorologů se vyplnila.

Parkujeme v Malé Skále pod hradem. Normálně je parkoviště placené. Ale po sezoně a při teplotě pár stupínků nad nulou, je tu mrtvo. Výběrčí nikde. Na hrad je to kousek, asi 700 metrů stoupání po červené.

Vstupujeme na parkán. Registrujeme určité změny oproti minulé návštěvě. Vzhledem k sesuvům je nepřístupný letohrádek a část parkánu. Skalní hrad je přístupný celý.

Po zakoupení vstupenek nám slečna pokladní zapůjčila tištěného průvodce. Hrad má celkem 14 zastávek a v průvodci si každý může přečíst potřebné informace.

Za čím jedeme?

Skalní hrad Vranov je největším skalním hradem v Čechách. Jeho délka včetně předhradí je téměř 400 metrů. Hrad stojí na úzkém a strmém pískovcovém útesu vypínajícím se nad pravým břehem Jizery. Historie hradu sahá do 15. století (přesněji do roku 1425), kdy byl založen Heníkem z Valdštejna jako gotická pevnost mající za úkol střežit pohyb údolím Jizery.

Majitelé hradu se střídali. Začátkem 16. století je hrad pustý a dalších tři sta let jen chátrá. V roce 1802 jej kupuje textilní podnikatel František Zachariáš Römisch (dále jen FZR). Ten nemalými náklady hrad přeměňuje na pantheon. Ve zřícenině hradu i v nejbližším okolí nechává umístit romantické pomníky a mohyly oslavující významné spisovatele, básníky, panovníky a další osobnosti. Vytvořil na hradě i několik vyhlídkových teras a novogotickou branku. Největší stavbou, kterou FZR nechal postavit, byl letohrádek se štíhlou věžičkou ve stylu romantické gotiky. Dostavěn byl roku 1826. Letohrádek připomíná kapli. K církevním účelům však nikdy nesloužil. Z vybavení letohrádku se nic nezachovalo. Obdivovat lze jen fresky na vnitřních stěnách a klenbách (po zpřístupnění).

Prohlídka hradu začíná na zmíněném parkánu. Ten byl dříve hradním nádvořím, na kterém stály dřevěné hospodářské budovy potřebné pro provoz hradu. Ví se, že to byly konírny, dílny, kovárna, sklady a přístřešky pro strážné. Možná tu byla i kaple. V 17. a 18. století se zde dokonce těžil kámen.

Další zastávkou je Sinedova jeskyně. Jméno dostala po rakouském básníku Michaelovi Denisovi (Denis – pozpátku Sined). Stěny sluje nesou jména německých spisovatelů Klopstocka a Mastaliera.

FZR nezapomněl nechat ve zřícenině hradu vytesat malý oltářík nesoucí fresku Madonny della Sedia podle Rafaellova obrazu.

Srdcem Vranova byl hradní palác. Ten byl původně třípatrový obstoupen ze tří stran skálou. V přízemí bývala hradní kuchyně. Býval zde i rumpál k vytahování vody ze studny. FZR zasvětil toto místo vítězům nad Napoleonem v bitvě u Lipska roku 1813. Protože vítězné země byly tři, je každá ze stěn zasvěcená jedné. Čelní stěna Rakousku, levá Rusku a pravá Prusku.

Po hradním paláci následuje Ringulfova jeskyně. Ta sloužila jako zásobárna jídla a vína. FZR jeskyni věnoval památce mýtických starogermánských hrdinů bojujících s Římany.

Další místnost FZR nazval v romantickém duchu Amicitae sacrum – zasvěceno přátelství.

Nejzachovalejší místností je Jeskyně spokojenosti. Mohla být sklepem na potraviny.

Při stavbě, úpravách a obraně hradu zahynulo bezpočet lidí. Jednou z posledních obětí bylo v roce 1957 třináctileté děvče, které spadlo při dětských hrách ze skály. Po této tragické události byl na památku nad místem pádu vytesán do skály reliéf klečící dívky.

Raritou hradu je Kaštanovník setý (jedlý kaštan). Domovinou stromu je Turecko a Kavkaz. Kaštanovníky se od 16. století vysazovaly i v Čechách jako parkové dřeviny. Jak se kaštanovník dostal sem na okraj skalního srázu, je záhadou.

V hradu je i pomník krále Jiřího z Poděbrad. Protože tento panovník byl považován za kacířského (husitského) krále, jeho pomník vyvolával u mnohých nevoli.

O kousek dál stojí pomník věnovaný Karlu IV, otci vlasti. V okolí jsou na skalách tři plochy s vytesanými jmény (jedna plocha je dnes již zcela nečitelná). FZR na plochy nechal chaoticky vytesat spoustu jmen Známých i neznámých lidí, kteří ho nějakým způsobem zaujali.

Nejvyšším místem hradu je vyhlídka U kříže. Vystoupí se na ni po strmém úzkém schodišti vytesaném do skály. Schodiště je vlevo opatřené zábradlím, které usnadní výstup. Na vyhlídce je málo místa, proto se u schodiště dole může vytvořit fronta. Výhledy jsou odtud velice pěkné na všechny strany. Zajímavostí jsou vytesané zářezy zvané draže. Připomínají cimbuří. Podle draží se uvažuje, že zde kdysi stávala dřevěná hláska. Kříž byl vztyčen podle lidové pověsti na památku nešťastných milenců, kteří se z tohoto místa zřítili. V dobách socialismu byl kříž odstraněný. Po roce 1989 už byl kříž na zase svém místě. Ten dnešní je z roku 2002.

Hrad má i poustevnu. Podle pověsti zde přebýval poustevník. Ve skutečnosti to však bývala strážní jeskyňka. Byl z ní velice dobrý výhled. Strážní tak měli přehled o pohybu údolím Jizery ve směru k Turnovu a po cestě k Frýdštejnu. Vedle poustevny je jednoduchý skalní oltář.

Poslední zastávkou je smetiště pod hradní kuchyní. V letech 1863 až 1864 při archeologickém průzkumu zde byly nalezeny Kosti různých zvířat včetně medvěda, kamenné koule, zbytky mečů, keramiky a dalšího. Všechny nálezy žel byly rozkradeny.

Zajímavých informací o hradu – pantheonu je k dohledání dost. Snad těch pár výše uvedených zaujme a na hrad se také někdy vypravíte.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Stravování v Malé Skále je možné v Pizzerii nebo v restauraci Pod pantheonem (menu 68 Kč, pivo Svijany). Občerstvení u parkoviště bylo zavřené.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo se nám prolézání hradu. Výhledy do údolí Jizery, na Frýdštejn, Suché skály a vrch Sokol, který zalesněný skrývá Besednické skály.

Ostatní informace

Hrad je hojně navštěvován. Překonávání kamenných schodišť, jeskyňky a skály jsou atraktivním místem a průlezkami pro malé i velké.

Hrad je otevřený v červnu až srpnu každý den od 9 do 18 hodin. V dubnu až květnu a v září až říjnu potom pouze v sobotu a v neděli od 9 do 18 hodin.

Vstupné je 35 Kč pro dospělého a 20 Kč pro děti, studenty a seniory. Rodinné vstupné (max. dvě dospělé osoby) je 100 Kč.

V pokladně si můžete otisknout pěkné razítko.

V obci staví autobus i vlak. Z vlakového nádraží je to do obce pod hrad přibližně 1 km.

Po prohlídce hradu doporučuji navštívit ještě vyhlídku Zahrádka, která je nedaleko.