Vratanskije Kapije - "Srbská Pravčická brána"

Kam a jak jedeme?

Ve východním Srbsku, v blízkosti Bulharské hranice se nachází přírodní skalní mosty, které jsou u středověkého kláštera Vratna. Dostaneme se sem po cestě 249 na Jabukovac, před Jabukovacem odbočíme na Vratnou a sledujeme ceduli s nápisem monastýr. Zaparkovat musíme před klášterní branou, pak jdeme přes parkoviště rovně a před námi je rozcestník, na první bránu je to pěšky cca 1, 5 km lesem ve směru Suva Prerast, pozor, srbské značení je v hodinách, ne v kilometrech. Velika a Mala Prerast jsou za klášterem, určitě se vyplatí jít na vyhlídku nad oba skalní mosty, vše je celkem obstojně značeno.

Za čím jedeme?

Hlavním cílem výletu jsou krásné skalní mosty, které stojí jen kousek od středověkého kláštera. Musíme projít do kopce pěkným lesíkem a dostaneme se k Malé bráně, která je asi 200 m od kláštera a je dlouhá 15 m a široká 33 m, vysoká 34 m. Asi 100 m od ní je Veliká brána, která má úctihodné rozměry: 23 m široká, 26 m vysoká a 45 m dlouhá. Oběma branami protéká křišťálově čistá řeka Vrátná. Obě brány jsou zbytky bývalé jeskyně, kterým protéká řeka. Za Velikou bránou přejdeme řeku a vydáme se do kopce na vyhlídku, odkud je krásný pohled na areál kláštera a okolní krajinu. Asi 3 km odtud, ale poměrně daleko časově (složitá cesta přes kaňon řeky nebo nudná cesta lesem) je Suva Prerast, Suchá brána. Na tu jsme z časových důvodů nešli. Cesta zpět je stejná.

Po návštěvě brna jsme se šli podívat ještě na místní klášter, na jejichž pozemku všechny přírodní brány stojí. Malý klášter stojí přímo pod skalou za kterými začínají skalní brány. Klášterní kostelík je malý, jednolodní s půlkruhovou apsidou a zvonicí ze 14. století. Délka kostela je 16 m, široký je 7, 5 m a má velmi hrubé zdi, 2, 5 m široké. Založil jej srbský král Stefan Milutin. V roce 1830 klášter vyhořel a byl znovu rekonstruován, poslední stavební úpravy proběhly v 30. letech. Klášter je ženský, vymalovaný. Jako obvykle se uvnitř nesmí fotit.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Na místě jsem se neubytovali ani jsme zde nejedli.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Brány jsou krásné, klášter je malebný, ale největší zážitek je cesta přes místní vesnice. Všude auta s rakouskou, švýcarskou nebo německou značkou. A neskutečně nevkusné domy, asi jako ty, které staví v Rumunsku. Něco strašného, jen mě mrzí, že jsem to nevyfotila, ale měla jsem strach, aby nepraskla čočka foťáku .

Ostatní informace

Vstupné se neplatí, jen je třeba opravdu pevnou obuv, skalnatá, klouzavá cesta a hodně pitné vody, v létě je hodně teplo a je třeba pitná voda.