Východočeské putování (nejen) po hradech a zámcích I. (Lanšperk, Letohrad, Žampach)

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet nás provede méně známými hrady, zámky, hradními zříceninami a menšími městy té části východních Čech, která se nachází podstatně blíže k řece Moravě než k našemu hlavnímu městu se stovkou věží. Některé z nich dokonce jen těsně mine, koutkem oka zahlédne a potenciální návštěvníky na ně nenápadně upozorní. Zaměřili jsme se přitom na místa, která jsme (moc nebo vůbec) neznali a kde jsme se také zdrželi o něco déle.

Celou trasu lze absolvovat různými způsoby, ale my jsme zvolili ten, který se nám pro letní putování zdál nejvhodnější. Znavili jsme tentokrát zejména naše dolní končetiny, které buď šlapaly do pedálů bicyklů nebo zdolávaly převýšení a různé překážky – jak už to při dobývání hradních zřícenin většinou bývá. Mezi Šumperkem a Ústím nad Orlicí jsme se ovšem svezli vlakem jako páni.

Za čím jedeme?

Z Ústí n.O. jsme vyrazili po příjemné asfaltce, která je součástí dálkové cyklotrasy č. 18 do Lanšperka. Zde se nachází zřícenina gotického hradu z 13. století. Hradu zřejmě významného, když už ho vlastnili např. Václav II., Záviš z Falkenstějna nebo litomyšlský biskup. Hrad byl před námi dvakrát dobyt husity a zcela opuštěným se stal počátkem 17. století. Pro někoho je dnes pouze jednou zdí (což je pravda jen částečně), ale za to pořádně dlouhou. Najde se ovšem i vstupní branka, oblouky kleneb sklepních místností nebo pozůstatky příčných palácových zdí. Nedaleko hradu šumí Tichá Orlice a za krátkou zastávku jistě stojí i nedaleké pseudogotická kaple Nanebevzetí Panny Marie z roku 1898.

Naším dalším cílem je sedmitisícový Letohrad, který proslavil nejen biatlonista Ondřej Moravec, ale i génius Jára Cimman. Na to, že se jedná o malé město v podhůří Orlických hor známé i pod starým názvem Kyšperk, je tady toho k vidění opravdu hodně. Zdaleka jsme nestihli všechno, ale jsme skromní, takže jsme se spokojili s barokním zámkem z II. poloviny 17. století (původně renesanční tvrz, úpravy v 18. i 19. století), Appellerovým mariánským morovým sloupem z roku 1725, Demaggiovým raně barokním kostelem sv. Václava  s nádhernými štuky Giovanniho Maderny a krátkým postáním před pomníkem Járy Cimrmana, který zde byl slavnostně odhalen v roce 2004 na počest toho, že i zde největší český génius všech dob zanechal svou stopu.

Poslední naší zastávkou „pardubické etapy“ se stala zřícenina hradu Žampach, založeného kolem roku 1300. Z hradu zůstala zachována nárožní věž hradního jádra a pozůstatky dvoutraktového paláce s jednou vnitřní místností s valenou klenbou. A tím opravdu skončilo naše východočeské putování v Pardubickém kraji a my se přesunuli do kraje sousedního, Královéhradeckého.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V první části tohoto výletu, kterou jsme celou absolvovali na území Pardubického kraje, jsme na sobě celkem šetřili a kromě několika orosených sklenic obsahujících tekutiny jsme moc nekonzumovali. Ale např. v Letohradu je těch možností dost ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Naprosto všechno. Tato lokalita je krásná i atraktivní, navíc Lanšperk i Žampach jsme navštívili vůbec poprvé. A přitom hradní zříceniny patří mezi záležitosti vysloveně oblíbené. Asi proto, že v každém z nás dříme romantická duše rytířská ...

Nelíbilo: ---

Ostatní informace

Vynecháme-li náklady spojené s dopravou vlakem a dodržováním pitného režimu, jednalo se o akci v podstatě beznákladovou.