Výlet do městečka Železnice.

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Železnice, radnice • Fotografie (31) • Foto: Bohumir

Vstoupit do fotogalerie (31 fotografií)

Železnice, náměstí

Vstoupit do fotogalerie (31 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Chtělo by to odpočinkový den, to byla první moje myšlenka při pohledu na modrou oblohu při našem pobytu v Českém ráji. Navíc bylo jisté, že sluníčko se bude chtít ukázat, i když je teprve duben. A tak po snídani jedeme do Jičína a rozhodujeme se, co podniknout dál. Proti našemu plánu jet někam k západu se ve městě chvíli motáme a jsme najednou na silnici do Lomnice nad Popelkou. Přibližně po 5 kilometrech nám tabule oznamuje, že jsme u odbočky do města Železnice. Tady jsme ještě nebyli a tak cíl našeho malého výletu byl na světě. Vítá nás poměrně velké náměstí, kde můžeme parkovat.

Při letmém pohledu do minulosti se dozvídáme, že člověk v této oblasti žije již od doby kamenné. Poprvé o místě samotném je první zmínka z roku 1318, kdy zde sídlil Ratibor ze Železnice. Jméno města je skutečně odvozené od primitivní výroby železa, jak dokazují nálezy o této činnosti v okolí. Jarek ze Železnice je dalším příslušníkem rodu a o něm je zpráva z roku 1334. Tento rod je na panství uváděn do poloviny 14. století a poté zřejmě dochází ke spříznění s pány z Bradlece. Půta z Turgova je jedním z prvních nových majitelů, který se uvádí jako pán ze Železnice a Bradlece. Následují páni z Jenštejna, kteří drží panství přibližně do roku 1500. Dalšími majiteli jsou Valdštejnové. Ti prodávají v roce 1539 Železnici městu Jičínu a ta je až do roku 1848 poddanským městem.

Město v minulosti postihly dva velké požáry. První v roce 1788, kdy vyhořelo 74 domů. Zlomem pro město byl požár v roce 1826, kdy oheň zničil náměstí a následná obnova, ve které dostal prostor klasicismus, dala městu dnešní podobu. V roce 1903 byly v městě založeny rašelinné lázně a začal i provoz na železnici z Jičína do Turnova. Od roku 1953 byly lázně přeměněny na léčebnu dětské obrny. Ta bohužel byla v roce 2002 zrušena. V současné době tady žije něco pod 1300 obyvatel a část města je v současnosti městskou památkovou zónou. Na nedalekém vrchu Železný stál kdysi zřejmě dřevěný hrad. Po něm ale zbyly jen valy a příkopy.

Za čím jedeme?

S vycházkou městem začínáme na náměstí, které je poměrně rozsáhlé a jeho dominantou je hezký, barokní, Mariánský sloup z roku 1794. Radnice se stavěla mezi lety 1826 až 1827 a je ve slohu klasicismu, stejně jako domy v okolí. Socha Mistra Jana Husa je o mnoho mladší, v roce 1920 ji vytvořil sochař Sucharda. Ze studny se stříškou začala první voda téci v roce 1820. Z náměstí jdeme ulicí ke kostelu. Na místě původně románského kostela byla v letech 1727 až 1739 v barokním slohu postavena nová svatyně. Je zasvěcena sv. Jiljí. Z té původní se dochovala hranolová věž v západním průčelí, která byla v roce 1852 zvýšena o jedno patro. Kolem kostela byl v minulosti hřbitov. V této části města je i Městské muzeum, jehož součástí je hezká, roubená chalupa. Nedaleká fara je barokní a stojí tu od roku 1804. Ukřižovaný před kostelem je z roku 1886 a je to sloh novogotický. Výjimečná je socha sv. Jana z Nepomuku, hezké baroko z roku 1717.

Touláme se uličkami města, objevujeme několik hezkých domů a také mlýn Oldřicha Prášila. Je to technická památka z 19. století. Nacházíme sochu sv. Floriána, opět baroko z roku 1765. A jsme zase na náměstí a jdeme do východní části města k bývalým lázním. Areál je uzavřený ale pohledu na hezkou, romantickou budovu nic nebrání. Jen na silnici, která tudy prochází je větší provoz. Sluníčko začíná připalovat a tak začínáme s hledáním nějaké hospůdky. Ta nedaleko lázní je uzavřena a k té další se dostáváme přes náměstí a průchodem radnicí do jižní části města.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Konečně vcházíme do velmi staré hospody v Husově ulici pod náměstím, ve které jsme jedinými hosty. Nabídka je jen v podobě guláše z divočáka, který je ale velmi dobrý. K tomu studené pivko a co si unavený a uprášený turista může více přát. Při našem pobytu v Českém ráji jsme bydleli a stravovali se v hotelu Filip v Rybníčku a můžeme jen doporučit.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Odpočinkový a náhodný výlet do Železnice se nám celkem líbil. Městečko působí tak trochu ospale, jako by se tady nic nedělo. Ale je upravené a za návštěvu stojí. Bohužel velké horko nám nedovolilo vyjít na vrch Železný.