Kam a jak jedeme?
Již
vloni jsme si tento výlet naplánovali. Jenže tehdy nám to časově vůbec nevycházelo.
Letošní plán zatím plníme lépe. Již večer jsme přijeli na parkoviště u
Hasištejnu, abychom ráno mohli vyrazit.
Za čím jedeme?
Údolí Prunéřovského potoka je přírodní park ve střední části Krušných hor. Rozkládá se severně od
Kadaně na rozloze 16 km2. Chrání geologicky a geomorfologicky vzácné území Krušných hor. Jeho osou je Prunéřovský potok, resp. jeho střední tok, který zde vytvořil hluboce zaříznuté údolí s prudkými svahy.
Parkem vedou dvě turistické trasy. Žlutá vede z východu na severozápad – začíná v Blahuňově a končí na železniční stanici Výsluní. Na území parku vede z obce Místo do Výsluní. Tato část trasy měří 4,5 km. Modrá vede z jihu na sever. Začíná v Prunéřově na železniční stanici a končí na železniční stanici Nová Ves u Křimova. Její větší část vede podle toku potoka. Její délka v parku je 10 km.
My jsme se rozhodli údolí projít právě po té modré trase, kterou jsme si však zkrátili. Začali jsme u
hradu Hasištejn a skončili v restauraci Celná na hlavní silnici, která jako jediná silnice tento park protíná. Tento úsek je dlouhý přibližně 6 km. Když jsme se nechtěli vracet po silnici, museli jsme se podle potoka vrátit. Je tu však tak hezky, že nám to vůbec nevadilo.
Auto lze nechat zdarma na parkovišti u hradu. Je to na kopci nad řekou. Odcházíme po modré a žluté turistické značce, které se zde spojili. Když se chceme dostat dolů k potoku, musíme ještě kousek vzhůru, kde je samostatně stojící část věže. Nikde jsme se o ní přímo nic nedočetli. Během pozdně gotické přestavby hradu Lobkowicové opevnění hradu rozšířili. Na návrší postavili valy opevněnou předsunutou baštu s věží. Je dost možné, že je to právě zbytek této věže. Valy jsou zde ještě patrné.
Až ke kamennému historickému mostu klesáme (asi 1 km). Dle některých zdrojů je to nejstarší most v ČR, který v 5. století vybudovali Slované. Podle údajů národního památkového ústavu most nebyl nikdy archeologicky prozkoumáván. Podle historických souvislostí předpokládají, že most je pravděpodobně z období vrcholného středověku. Zde bývalo dnes již zaniklé sídlo Zieberle (Úbočí). Po mostě přejíždí auty chataři, kteří mají chaty na druhé straně potoka.
Tady je rozcestí Úbočí – Grunt (552 m), právě tady se žlutá od modré odděluje a vede přes most a dál na druhé straně potoka.
Naše modrá pokračuje po zvlněné rovině proti proudu potoka. Vody bylo docela dost, občasné peřeje dělaly pěkný kravál, okolo vlevo i vpravo bylo vidět skaliska. Cestou mají být dva památné stromy Horní úbočský smrk (je 39 metrů vysoký a obvod kmene je 320 cm) a Dolní úbočský smrk (je 42 metrů vysoký a obvod kmene je 366 cm). Dost si stromů všímáme, ale bohužel cedule, která by nám řekla, který strom má tyto parametry, to tu nikde není.
V protějším svahu má být štola, která je součástí bývalého dolu Václav. V 18. a zejména v 19. století se zde těžil krevel, ročně maximálně 150 tun.
Když jsme byli na rozcestí u mostu, směrovka nás upozornila, že jdeme směrem k vodopádu. Tablet jsem s sebou neměla, nepočítala jsem s tím, že bych ho mohla potřebovat. Cestu podle potoka snad zvládneme bez mapy. Ještě cestou jsme směrovku k vodopádu viděli. Tam, kde se k vodopádu mělo odbočovat, bohužel už nebyla. Až po návratu jsme zjistili, že když jsme po lávce přešli na druhou stran potoka, měli jsme se po druhém břehu vrátit kus zpátky. Tam na bezejmenném přítoku je Kýšovický vodopád, který má být dokonce jednou z dominant Krušných hor — je to prý největší a nejvyšší vodopád v Krušných horách. Voda teče přes tři kaskády a překonává převýšení až 25 m. Je otázka, zda v době letošního sucha byl plný vody. Škoda, že směrovka chyběla. Cestou zpátky jsme napínali uši, zda ho neuslyšíme, ale neslyšeli jsme nic moc zurčícího.
Pohodlná lesní cesta, i když občas trochu kamenitá, pokračovala i po druhém břehu potoka, z větší části smrkovým lesem. Tento úsek cesty vede po bývalé Císařské cestě. Bohužel o její historii a jejím původu jsem se nic nedočetla. Bylo tam skutečně moc hezky, i když fotky to asi až tak neukážou. Možná se tu tehdy líbilo i císaři.
Když jsme se blížili k cíli naší cesty, objevili se u břehu i různé menší, převážně dřevěné chatky. Ráz krajiny nerušili.Tam někde má být i pramen výborné vody Pod Celnou. Ten jsme asi přehlédli.
Hned za silnicí je už vidět restaurace Celná, kde je i venkovní posezení. My jsme využili posezení uvnitř. Venku to docela studeně foukalo, uvnitř bylo příjemněji.
Při zpáteční cestě jsme chtěli od kamenného mostu pokračovat dál po Císařské cestě. Vypadala dobře, měla by vést lesem mezi skalami, ale místní nám to nedoporučili. Prý místy není moc schůdná. Raději jsme to tedy nepokoušeli a šli opět přes kopeček okolo věže.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Jediné občerstvení v údolí je v restauraci Celná. Ubytování tam však neposkytují. Daleko víc možností je v
Kadani – cca 10 km jižním směrem.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Tuto procházku mohu jen doporučit. I když nám počasí zrovna nepřálo, sluníčko nám začalo svítit až při zpáteční cestě, a to ještě jen občas, moc se nám tam líbilo. V červnu tu byl i nádherný klid, potkali jsme jen dva páry. Takže pak i ten klid přispívá k celkovému požitku.
Ostatní informace
Poslední aktualizace: 2.8.2019
Výlet do přírodního parku Údolí Prunéřovského potoka na mapě
Kvalita příspěvku:
1
turista zde byl a hodnotil
5,00
Diskuse a komentáře k Výlet do přírodního parku Údolí Prunéřovského potoka
Také pěkný kousek přírody.