Výlet do Rokycan.

Kam a jak jedeme?

Podobně jako poštovní panáček, tak i my jsme se rozhodli pro cestu do Rokycan. Na rozdíl od něho jsme jeli vlakem. Město má výborné vlakové spojení jak s Plzní tak i s hlavním městem. A když vlaky jedou bez zpoždění, jsme z naší Šumavy v Rokycanech za necelé dvě hodiny. Navíc jsme během cesty měli čas nahlédnout do minulosti města. První písemná zmínka je z roku 1110 v Kosmově kronice. Tehdy měl v biskupském dvorci císař Jindřich V. určit, že českým knížetem bude Vladislav I. Místo tehdy bylo v majetku církve a v roce 1363 arcibiskup Arnošt z Pardubic zde založil proboštství. Za husitských válek bylo město několikrát dobyto a proboštství vypáleno. Významným pro Rokycany byl rok 1436, kdy se staly majetkem Švamberků. Ti město vlastnili skoro do konce 15. století. V roce 1498 město odkoupil král Vladislav II. a přiřadil ho k městům komorním. V roce 1546 bylo rokycanské proboštství zrušeno a konečně v roce 1584 dostali Rokycany statut královského města.

Další slibný rozvoj města vzal za své během třicetileté války. Město se díky železářské výrobě dosti rychle vzpamatovalo. Devastující se pro město ale staly dva požáry a to v roce 1757 a 1784. Především druhý požár zničil celé staré město a to bylo v podstatě znovu postaveno. Ve druhé polovině 19. století se rozvinul průmysl, který byl zaměřen na zpracování železa. Významnými podniky této doby byly Hirschovy a Guthovy železárny či Bedřichova huť. Ve městě bylo v tomto období postaveno několik veřejných budov. Stopku rozvoji vystavila 1. světová válka. Po ní ale dochází k oživení a nové podniky Hamiro, Marila a továrna na jízdní kola se staly známými i v zahraničí. V současnosti mají Rokycany okolo 14 000 obyvatel a je zde několik podniků zaměřených na automobilový průmysl. Zda je to správná cesta na to odpoví až časy budoucí.

Za čím jedeme?

Vystupujeme na nově opraveném nádraží a naše první kroky vedou na náměstí 5. května. Stojí tu pomníky obětem 1. světové války a obětem fašismu. Palackého ulicí jdeme na Masarykovo náměstí do informačního centra v budově Radnice. Mapu Rokycan a nějaké čtení o městě jsme tady dostali a můžeme jít za památkami města. Kde jinde začít, než na náměstí. Náměstí dominuje budova Radnice. Je to dvoupatrová barokní stavba z let 1804 až 1808. V roce 1931 byly provedeny novobarokní úpravy průčelí. Na budově jsou pamětní desky Mistra Jana Rokycany a druhá připomíná osvobození města americkou armádou. Nepřehlédnutelný je barokní mariánský sloup z roku 1770. Objevujeme i několik zajímavých domů, k těm nejhezčím patří dům nedaleko kostela. Kostel Panny Marie Sněžné byl postaven ve 14. století. Po požáru v roce 1784 byl přestavěn podle plánu J.N. Paliardiho. O rok později se začala stavět věž, která byla dokončena v roce 1788. Severně od kostela je budova muzea a k zajímavým objektům patří i masné krámy z 1. poloviny 19. století.

Pokračujeme severní částí starého města, západním směrem do parku U Plzeňské brány. Původně byl v těchto místech hřbitov a to až do roku 1931. Ke zrušení hřbitova došlo až v roce 1967 a do současnosti se dochovalo několik hrobek a budova márnice. Významnou památkou parku je kostel Nejsvětější Trojice. Byl postaven mezi roky 1609 až 1615 v pozdně renesančním slohu. V parku je i několik nových architektonických prvků. K nim patří fontána, labyrint či trojitá dřevěná brána. Vracíme se kolem severní části města, kde stojí za pozornost budova starého mlýnu a několik veřejných budov. V SZ části města hledáme zbytky středověkého opevnění. Něco málo objevujeme, kolem domu V brance se vracíme na náměstí a pokračujeme přes Malé náměstí k řece Klabavě. Je zde několik barokních domů a socha sv. Jana z Nepomuku. Další socha uvedeného světce je na břehu řeky Klabavy. Na nábřeží nacházíme místo, kde stál rodný domek Jana Rokycany a o něco dál je replika barokní kaple. Starou část města máme za sebou a pokračujeme při řece k severu. Přecházíme most a jdeme k Holoubkovskému potoku. Při cestě je kaple Panny Marie Bolestné. Za potokem přecházíme pod svah, kde začíná křížová cesta na Kalvarii. Jednotlivá zastavení tvoří kamenné pilířky s obrazy na plechu a jsou v poměrně dobrém stavu. Na vrcholu stojí okrouhlá kaple z roku 1857. Uvnitř je umístěn kříž. Vracíme se východní částí města do středu. Domky jsou tu většinou přízemní a mezi nimi vyniká budova bývalé hospodářské školy. Procházíme několika uličkami starého města a hledáme místo k posezení.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

První zastávkou je kavárna na náměstí nedaleko kostela a v příjemném prostředí si dáváme malou svačinku. Na oběd jdeme do hostince Na Hradčanech. Množství aut před hospodou je signálem, že se tady chutně vaří. To se o něco později potvrzuje a navíc tu mají dobře ošetřené pivo.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Rokycany byli pro nás městem méně známým a tak převládala zvědavost, co tady uvidíme. Kromě již popsaných památek tu bylo ještě několik drobností, mezi kterými byla nádherná litinová pumpa u náměstí 5. května. Muzeum je zaměřené na vývoj železářství, zkameněliny a něco i z nedávné historie. Pro zájemce o vojenskou techniku tu je muzeum na demarkační linii. Když to všechno shrneme, tak se nám v Rokycanech líbilo.

Ostatní informace

Vycházka městem se vejde do tří kilometrů a chodí se, kromě malého stoupání na Kalvarii, po rovině. Informace o muzeích jsou na www.muzeumrokycany.cz a www.bahna.eu. Pokud návštěvník přijede autem, lze parkovat na několika parkovištích. Vlaky v obou směrech jezdí v hodinových intervalech.