Výprava na Novohradsko (Nové Hrady, Rychmburk, Lažany, Luže, Košumberk, Budislavské skály)

Kam a jak jedeme?

Tak jsem zase po nějakém čase nastartoval svou zmenšeninu rudého Porsche a vyrazil v sobotu s chotí a přáteli na výlet. Počasí nám slibovali velmi pěkné … a ono kupodivu skutečně bylo. Vypravili jsme se jen za humna, tzn. do východních Čech, přesněji do regionu Litomyšlska a Chrudimska. A krom touhy navštíviti památek kulturních i přírodních, hradů, zámků a svatostánků všech věků i stavů zachovalosti, jsme se, již tradičně, projevili jako velcí milovníci naší flóry i fauny … no zkrátka jsme se těšili ze všech těch kytiček, pejsků a kočiček, dinosaurů, netopýrů i čtyřměsíčního kance Oskárka. Pro pořádek ještě musím hned na úvod sdělit, že tento tip na výlet (který měl být původně cestopisem - a v textu je to občas znát) je psán v dubnu roku 2010, takže od té doby přece jenom několik věcí neplatí v plném rozsahu. Minimálně já už staré červené Polo zvané Beruška pár let nevlastním a interiérová vybavení Nových Hradů také doznalo mnohých úprav. Některé změny jsem se však snažil do textu doplnit …

Za čím jedeme?

První zastávku jsme zvolili v obci Nové Hrady, kde jsme také částečně odstranili jistou drobnou závadu na „vyfukovacím zařízení“. Přesto, že se jedná o obec zanedbatelné velikosti, počtem pamětihodností se zde opravdu nešetří. Mezi kulturní památky a zajímavosti v obci Nové Hrady totiž patří kostel sv. Jakuba, barokní pískovcová křížová cesta o čtrnácti zastaveních (jedna ze dvou svého druhu v ČR), která vede od kostela na návrší „Starý zámek“, příjemný areál rokokového zámku z 18. století (bývalý poslanec nebo senátor za OF a ČSSD Kučera se zase vytáhl, protože jsem tady byl před pár lety na kole a od té doby se opět pokročilo dále - viz. altán, divadlo a stáje), zřícenina starého hradu na návrší nad křížovou cestou (skutečně jen pozůstatek jedné zdi, dnes hlavně sídlo stáda užovek), zámecký špýchar (s prvním cyklomuzeem u nás), most se sousoším a socha sv. Jana Nepomuckého. Návštěvu zámku jsme nakonec odložili na neurčito (jinak vstup 80,- Kč, k vidění místnosti s nábytkem z 19. stol. z UMPRUM muzea v Praze a tajná komnata hraběte Chamaré, kde Kučerovci nalezli známý poklad) a vrhli jsme se k rekonstruované budově barokního špejcharu, kde sídlí ono muzeum cyklistiky. Vlezné je 70,- Kč a celkem to stojí za to. Člověk si vyhraje i na atrakcích a celkem mě překvapilo, jaké silniční "závodničky" se u nás vyráběli již v období let 1938 až 1942. Hodnotné bylo i kolo německého granátometce.

Další zastávkou byla obec Předhradí, kde se nachází hrad pánů z Mrdic, jež se zove Rychmburk. Dnes je zde sídlo domova důchodců, tak jsme alespoň viděli, co by nás čekalo, kdyby nám naši politici dovolili dožít důchodu. Návštěvu jsem si domlouval telefonicky předem, takže jsem věděl, že původní věž s kamenným točitým schodištěm a vyhlídkovým ochozem z důvodu rekonstrukce nenavštívíme. Plně jsme se spokojili s nádvořím (bohužel zde proběhlo i Krátké kulturní vystoupení jednoho z mentálně postižených chovanců), třemi původními portálky v renesanční části paláce a hlavně krásným gotickým sklepením, jehož hlavní místnost s klenbou, svedenou na středový sloup, spíše připomínala pozdně románskou kryptu. Navíc je zdejší sklepení místem přezimování početného „stáda“ netopýrů, což našinec také nevidí z pár centimetrů každý den. Krom hradu jsme si prohlédli část předhradí, kde jsme nakoukli i do dvora bývalého pivovaru, areál kostela, u něhož v zemi ryl již zmiňovaný Oskárek, panskou zahradu a barokní panský dvůr z 18. století.

Pak již následoval - alespoň (a asi jen) pro mě – hlavní klenot celodenní výpravy: románsko - gotický kostel sv. Václava v obci Lažany (samozřejmě v podobě pozdějších úprav a, bohužel, v dosti zbídačeném stavu - bývají zde jen tři mše do roka). Naštěstí byl místní občan a jediný majitel klíčů od kostela doma (a byl svolný nás doprovodit k prohlídce), a tak mé srdce plesalo: čtyřpatrová věž se sálkem s renesančními malbami erbů, šnekovým schodištěm a zvonem z období manýrismu, renesanční náhrobky Trčků a pánů z Dubé, gotická sakristie a hlavně žebrově klenutý závěr s pozdně gotickým pískovcovým sanktuáriem a klenebními konzolami s lidskými maskami a zvířecími reliéfy. Jo jo, moc pěkné to bylo. Jen ty finance na pořádnou opravu chybí … a navíc - jak nám sdělil náš milý průvodce - veškerý barokní inventář kostela byl během tří návštěv neznámých uměnímilovných občanů postupně ukraden. (A já se zde musím zpětně doznat k jedné věci, která mě dodnes hrozně mrzí: v totálním nadšení z toho, že jsem se do kostela dostal, jsem tenkrát totiž přestal vnímat svět kolem. Díky tomu jsem toho starého pána ani neobdaroval nějakou tou korunou na něco dobrého, ani ho neodvezl domů. Prostě jsme poděkovali, popřáli štěstí – zdraví – dlouhá léta a pokračovali v cestě. Mám z toho už skoro 10 let výčitky a doufám, že tímto doznáním mi bude odpuštěno).  

Pak jsme se rozloučili a pokračovali směr Luže. Vedle raně barokního poutního kostela Panny Marie Pomocné od italského architekta G.B. Alliprandiho jsme se osvěžili (všichni pivo, jen my, kteří jsme se již s otázkou alkoholismu dávno vyrovnali, samozřejmě kofolu) a pokračovali směr Košumberk. Tady nás čekalo první (a naštěstí jediné) zklamání. V týdnu jsem se na hrad nedovolal (což mě nepřekvapilo, v dubnu jsou zde otevřené jen víkendy) a na místě jsme zjistili, že areál je v rekonstrukci a bude se otevírat nejdříve v II. polovině června. Takže goticko - renesanční komplex s lapidáriem jsme, pro tentokrát, nenavštívili. A protože bylo ještě dost času, vydali jsme se k chatě Polanka, odkud se dá vyrazit do Budislavských skal (jj., jsou to i Toulovcovy maštale). Prohlédli jsme si ale jen Betlém, lavici a pár zajímavých skalek. Jako závěr dne skvělé místo.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pak už nás čekala jen cesta domů. A vzhledem k tomu, že jsme se na jídlo stavovali až na postřelmovské Špici, kde na nás rozhodně v porcích nešetřili, tak tiskovka Na Koupališti byla jen velmi Krátká neb břich byl již syt.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

U mě vyhrály jednoznačně Lažany (až na to následné trauma), u všech nádherný den na půvabných místech, skvělé pivo a celková – až neskutečná - pohoda, včetně závěrečné vycházky do skal. Nepotěšil jen zavřený Košumberk a drobný problém s výfukem, který se následně musel nechat vyměnit.

Ostatní informace

Pro nás to tenkrát byl poměrně nízkonákladový výlet a vstupné jsme platili jen v novohradském cyklistickém muzeu (tehdy to bylo 70,- Kč, dnes bychom – asi proto, že už to ani u nás není žádný unikát – zaplatili pouze 50,- Kč). A jen pro pořádek. Za prohlídku Zámku Nové Hrady se v současnosti platí 100,- Kč, za vstup do jeho zahrad 50,- Kč a Galerie klobouků přijde na 30,- Kč. Na Košumberku se u pokladny odevzdává naše jediná dvojbarevná mince, tedy padesátikoruna.