Polička, Maštale po osmé a SZ část méně známého okolí, 2017

Kam a jak jedeme?

Už zase potřebuji zajet do Poličky pro upravenou navigaci. Dobře mám v paměti, že asi o dvacet kilometrů dál je romantické skalní město poblíž Boru u Skutče, v tomto čase i s borůvkami. Ty už jsem nejedl hóódně dlouho. Spojuji tedy jednu nutnou se dvěma příjemnými věcmi. A čtvrtá mně napadla dodatečně. Napsat k tomu výlet či cestopis.

Abych nejel sám a měl se s kým podělit o dojmy, do pětice s sebou beru jednoho z kamarádů. Jako bonus počítám se zobáním nějakých borůvek. Proto jsem to takhle výhodně naplánoval. V pískovcovém skalním městě Maštalích, Přírodní rezervaci, jsem už byl vícekrát, určitě aspoň osmkrát. Ale rád tam jedu zase. Pokaždé se tam dá projít jinudy. Stezek je tam fůra.

Za čím jedeme?

Polička je též sympatické a malebné město, se zachovalými středověkými hradbami. Nebudu zdržovat historií, kterou už jsem vypsal při některé minulé cestě. Jen že ho založil Přemysl Otakar II r.1265 jako město královské. Detaily, jak to bylo dál, není problém zjistit na internetu. Dnes mám napilno, takže historické opevnění míjíme v poklusu a procházíme hradbami průchodem po malé brance rovnou do městské památkové zóny, na náměstí. Asi se ještě patří v rychlosti sdělit, že pěkně dochované hradby s ochozem, částečně přístupným, s 19! věžovými baštami, obklopují celé historické jádro.

Na náměstí jen mrkneme na nádherný mariánský sloup i barokní radnici, protože jsem kolem prošel už vícekrát. Nezamíříme ani k národní kulturní památce, kostelu sv.Jakuba. Další z významných objektů, aspoň pro mě, je Městský pivovar. Ten už se ale stejně nenachází v historickém centru, nýbrž v jihozápadní části města.

Jinak každopádně Polička stojí za důkladnější prohlídku, i občerstvení. Zdejší pivo je vyhledávané zejména ženami, kterým ostatní připadají příliš hořká. Místní má plnou chuť a je mírně chmelené. Slad a odrůdu chmele jsem nezjišťoval. Bleskově tedy vbíhám do Entershopu na rohu náměstí a upalujeme zpátky k autu.      

Profrčíme silnicí úvalem mezi Hornosvrateckou vrchovinou a Svitavskou pahorkatinou do Boru u Skutče. Tady mám vyzkoušenou možnost parkování na výhodném místě, téměř v centru Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale. Název nesou podle loupežníka Vavřince Toulovce. Snad se ukrýval v blízkých skalních labyrintech.

Tentokrát vykročíme hned od stanoviště auta lesní pěšinou po zelené doprava. Po nějakých 250 metrech jsme u prvního skalního útvaru, Petrovny. Měl by to být nejvyšší bod PR Maštalí, s výškou kolem 500 m, což se nezdá, neboť základ má na vrstevnici 430m n.n. Odtud se můžeme rozhlédnout přes vrcholky borovic směrem k Toulovcovým a Městským Maštalím.

Následně prudce ztrácíme výšku do Voletínského údolí. Jeho úbočí jsou lemována z obou stran skupinami skal. Po pětiminutové chůzi však zelená odbočí přes potok a stoupáme úžlabinou ke hřebenu Borky. Kousek před vystoupáním na hřeben, ještě než projdeme zúžením mezi dvěma skalami, si odbočíme na Tribunu. Tak se jmenuje další skalní útvar.

Na hřebenu křížíme modrou značku a opětovně klesáme dolů průchodem přes další, ještě užší skalní štěrbinu. Na dně údolí musíme překročit potok Novohradku, za kterým na hranici lesa objevujeme na protějším svahu mohutnou hradbu z rozpukaných skalních bloků. Vyšplháme k její patě a podél ní zatočíme po červené doleva. Za Hrnčířovou skálou cesta prudce zahýbá doprava a ocitáme se ve středu Toulovcových Maštalí. Odsud vedou různé průlezy. Vlézáme do nich označeným vchodem. Ocitáme se ve skalním bludišti. Obsahuje prostory jako v bytě. Předsíní počínaje, přes kuchyni, ložnici, sklep a další. Labyrint zase konči v centru, kde jsme začínali.

Ze skalního města vycházíme zpátky červenou znova okolo Hrnčířovy skály, a na konci za Františkovou mohylou ze zvědavosti vyšplháme na vrchol skal.  Po návratu dolů nás červená provází dalším jejich seskupením okolo Oslí chodby až k rozcestí Pod Kostelíčkem, kde odbočujeme žlutou k útvaru Hrad. Vyšplháme na vrcholek ve výšce 478m, ale výhled odsud není. Pokračujeme dál v okruhu žlutou okolo Voletínské studánky až do Vranice k Hospodě u Toulovce.

Tady děláme občerstvovací zastávku. Svoje zásoby doplňujeme o pivo a klasické hospodské tyčinky. Po odpočinku pokračujeme červenou k uzavření tohoto prvního okruhu. Tekutiny jsme doplnili, takže Mojžíšovu studánku jen fotíme a pokračujeme okolo potoka Voletín. Za chvíli už mírně stoupáme k Dudychově jeskyni. Od ní se však zpočátku jemné stoupání mění na hutný krpál. Vystoupání skončí na polní cestě vedoucí do Boru u Skutče. Tento hlavní okruh obnáší přibližně 8 km.

Při této návštěvě Maštalí se rozhodujeme, že si zase po více letech, znovu projdeme druhou stranu méně navštěvovaných Maštalí, tj. západní. Z časových důvodů přejíždíme tedy autem o 3,5 km severněji směrem k Novým Hradům na parkoviště u restaurace Polánka. Restaurační zahrádka je dost vytížená, takže chvíli čekáme na obsluhu. Ani najít prázdné místo nebylo jednoduché. Po nutném občerstvení a drobném zakousnutí pak vyrážíme na druhou etapu. Prvních 200m musíme po silnici, než červená TZ zamíří vzhůru do stráně v lese. Tam nacházíme první zájmové zastavení u Betlémské jeskyně a Betlému.

Od něj pak seběhneme prudce dolů, a na druhou stranu silnice. Přidáváme se k Prosečskému potoku. V místě, kde protéká nižší skalnatou roklí, vytváří přírodní bazén. Od toho má název Kupadla. Na druhé straně, ve stráni nad silnicí, je ještě někde skalní útvar Zajíc. Nám se do té stráně a přes silnici zase na druhou stranu nechce. Skal už jsme viděli dost a tahle určitě není nejreprezentativnější, takže nám chybět nebude.

 Za Kupadly se stezka vine vzhůru až ke skalní Kazatelně v širokém zalesněném sedle. Za ním ale neklesá. Okolí se mění a stezka pokračuje mírným stoupáním úžlabím potůčku – přítoku Prosečského potoka. Na bocích se objevují skály. Při stoupání nenápadně zmizí i potůček a přicházíme na rozcestí. Odbočujeme vpravo do stoupání ke Kolumbovu vejci. Prohlížíme si ho ze všech stran, ale moc nám ho nepřipomíná. Od něj se jdeme podívat ještě ke Kříži na protější skalní výspě. Od Kolumbova vajíčka není mezi větvemi stromů dobře rozeznatelný.

Dál už po TZ nepokračujeme, neboť bychom došli do Boru. Což se nám nehodí, protože se musíme vrátit k Polánce, kde máme auto. Bohužel tu není jiná možnost, než stejnou cestou. Takže  2x 4km.  

Při sestupu si však všimneme neznačené, ale používané cesty v našem směru, tak se po ní vydáváme. Za Kazatelnou se připojí na naši známou červenou. Níže, už kousek před silnicí, parkuje modré vozidlo. Vtipně má na předním blatníku pistolnické vrypy – čárky, kolik se podařilo skolit motocyklů, cyklistů, strážníků a slepců. To se mi tak líbí, že to musím zvěčnit foťákem. A jsme konečně na konci, u Polánky. Teď už žádné pivo, jede se domů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

My se vždy stavujeme v hospůdce Na verandě u Toulovce, v asi polovině okruhu. Dá se tu slušně najíst na okraji krásné přírody, i pivečko je znamenité. Nealka z obavy o chemii, či kvůli zachování zdravých ledvin a játer, nepiji.
Ubytování je možné určitě i přímo v Boru. V Poličce je hotel a vícero pensionů. Bližší informace nehledáme, protože je nevyužíváme. Spáváme pod širákem, nebo v autě.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Skalní města Toulovcovy a Městské Maštale spolu s druhou polovinou Přírodní rezervace v údolí Prosečského potoka, jsou nejatraktivnější zdejší turistická místa. Ovšem v trochu širším okolí je plno dalších zajímavostí, skal, lesů, potůčků. V nedalekých Nových Hradech naleznete zámek se zahradami, zříceninu hradu, bludiště a další zajímavosti. Na příklad Přírodní park údolí Krounky a Novohradky, ve Zderazi pískovcová skalní obydlí. Skalnatý Šilinkův důl se zříceninou hradu u Předhradí. Zkrátka klidně se tu dá strávit zajímavý týden.

Ostatní informace

Kdo sem přijede autobusem, může západní část Maštalí absolvovat pěšky už z Boru u Skutče, s tím že pěšky půjde tuto část opačně než my. To jest, od Boru k Polánce a zpět. Dalo by se říct, že by to bylo strategičtější a teprve poté navštívit atraktivnější Maštale. Nebylo by to o moc delší.

Přestože tu už hodně turistů bylo, závěrem doporučení pro ty, co ještě tento krásný kout nenavštívili. Lze si tu naplánovat trasu podle svých možností. S dětmi, s milenkou, s kamarády, nebo svobodně samotářsky. Na půl dne, či na celý. Případně i na dva s prohlídkou historického města. Všichni si přijdou na své.