Vysoké Mýto – Mekka českého karosářství

Kam a jak jedeme?

Do Vysokého Mýta. Město je samozřejmě dobře dosažitelné automobilovou dopravou díky projíždějící silnicí 1. třídy č. 35, která je i zmezinárodněna pod značkou E442 (do budoucna snad bude komunikace nahrazena dálnicí D35). Město je samozřejmě dostupné i lokálkou mezi Chocní a Litomyšlí a naše malá skupina (2 lidí) sem zavítala jednoho pozdně letního dne na cyklistickém výletě z České Třebové.

Za čím jedeme?

Účel byl již dlouho dán, návštěva Muzea českého karosářství. Vysoké Mýto samozřejmě není jen městem jediného muzea, ale jde o historické město s řadou památek a mj. i rozlehlým náměstím Přemysla Otakara II. (zakladatele města), které je považováno za jedno z největších v našich končinách. Nakonec část památek jsme prozkoumali před nějakým časem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Před tím časem jsme navštívili i několik hospůdek, jednu poblíž místního chrámu sv. Vavřince, po té Hospodu u Brežněva (na počest bývalé sovětské posádky). Protentokrát jsem zakotvili pouze na chvíli naproti muzea na náměstí zmíněného Přemysla U Bakaláře.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Podstatnou část pobyt v „Mejtě“ totiž zabrala návštěva již zmíněného muzea. Proč je tato instituce zrovna tady je celkem nasnadě. Město bylo sídlem proslulé karosářské firmy Sodomka. Na rozdíl od současnosti, automobilky v dřívějších, raných dobách automobilismu neopatřovali své vozy kompletní karoserií (to změnila až velkosériová výroba Fordu T, v Evropě pak Citroen). Továrny spíše vyráběly podvozky s motorem (byly i hotové kusy s tovární karoserií). Movitý zákazník si ale mohl nechat „ušít“ obal vozu podle svého gusta (a možností). A k tomu sloužily právě karosářské dílny. Meziválečná Československá republika byla zemí výrobě automobilů zaslíbená, skoro každá lepší strojírna vyráběla nějaký automobil vlastní konstrukce. Problém byl, že se ale až na pár výjimek jednalo o produkci v počtu jednotek, desítek až stovek kusů. Tisícovou a větší produkci měly jen některé (Praga, Tatra, Laurin & Klement – Škoda Auto, ještě tak Aero), ostatní už patřily spíš do maloseriové produkce, ačkoliv některé konstrukce byly skutečně pozoruhodné (Walter, Wikov, Z, Jawa).

Právě ty kusové výrobky se nejvíce hodily pro zpracování v karosářských dílnách, ačkoliv někdy už také nešlo o dílny, ale celkem regulerní továrny.

Dnešní vozy až na nějaké unikáty mají samonosnou karoserii, na které jsou vlastně navěšeny všechny hlavní komponenty. Předválečné vozy v drtivé většině mají vlastní rám nebo podvozek, na který se karoserie umístila dodatečně. Dnes je taková karoserie svařená z několika výlisků, dříve se plech tvaroval ručně. Základem byl většinou dřevěný rám, na který se plechové díly přibíjeli či nýtovali. V karosářských dílnách pracovali různí stolaři, dřevo se nezřídka ohýbalo a jinak tvarovalo, plechy zpracovávali klempíři, nechyběli lakýrnící a k interiéru své řekli i čalouníci. Důležitým tvůrcem ale byl hned od počátku návrhář, dnes bychom řekli designér, který tvar karoserie musel navrhnout. Většina karosářských firem vznikla ze starších kočárových dílen (však taky první auta byly spíš kočáry bez potahu). Takže řada profesí se jen trošku přeškolila.

Nejinak tomu bylo i ve Vysokém Mýtě. Na starých fotografiích můžeme objevit firemní vývěsku: První východočeská parostrojní výroba kočárů Josefa Sodomky ve Vysokém Mýtě. Tu založil Josef Sodomka st. (1865–1939) v roce 1895. Dílna se po nástupu motorizace přeorientovala na moderní produkci. Josef Sodomka s přídomkem mladší (1904–1965) se projevil jako schopný návrhář a pozvedl české karosářství na vysokou úroveň (samozřejmě nejen on).

Výtvory firmy zaznamenaly četné ocenění v soutěžích elegance a řada z nich vozila i významné nebo slavné osobnosti (Hana Benešová Jan Werich, prezidentské limuzíny i britská královská rodina). Karosaval všechny naše hlavní značky, ale i cizí (Bugatti, Ford, Graham, Lancia, Nash, Rolls-Royce, La Salle, Studebaker). Sodomka se věnoval i letecké konstrukci (větroně).

Po 2. světové došlo ke znárodnění. Paradoxně i sám Sodomka zprvu nové poměry vítal, nicméně komunisté i z něj udělali buržoazního škůdce. Na několik let skončil v kriminále, po propuštění pracoval jako technik v Liazu v Mnichově Hradišti, Tam dojížděl na skútru vlastní konstrukce nebo tříkolkou Velorex.

Jak známo pokračovatelm slavné firmy byl podnik Karosa s převažující výrobou autobusů, dnes pod značkou Iveco.

Muzeum jako takové se nevěnuje jen Sodomkovi, ale je zaměřeno i na jiné karosářské firmy. Ty další bývají prezentovány formou dlohodobých výstav. Od Sodomky je toho samozřejmě k vidění nejvíc. Mimo celých automobilů (kočárů i malého autobusu) je k vidění i řada modelů a nákresů. Muzeum je umístěno v prostorách bývalé radnice a přilehlé bývalé šatlavy. Právě ve „vězeňské“ části je ta spíše faktografická část muzea. Díky multimédiím si návštěvník může navrhnout i vlastní karoserii podle zvoleného typu. Úspěšný návrh pak je potvrzen certifikátem, který si může v upomínku vytisknout (a třeba i zarámovat, ale až doma).

Ostatní informace

V současné době je kvůli epidemii muzeum zavřené, ale v brzké době se snad muzeum otevře (25. května, to je ale pondělí, tak spíš 26.). V době před karanténou bylo základní vstupné 85,- Kč. Fotografování bylo za 25,-. Kč, což je vzhledem k množství „materiálu“ částka skoro zanedbatelná…

Asi budou povinné roušky a rozestupy, zřejmě i omezené počty návštěvníků naráz.