Výstup na Wielki Giewont

Kam a jak jedeme?

Vápencový masiv Giewont tyčící se devět set metrů nad městem Zakopane patří geomorfologicky do Západních Tater. Pohled na něj zvláště ze severu působí impozantně. Nejvyšším vrcholem masivu je Wielki Giewont (1.895 m n. m.). Jeho západní soused Mały Giewont dosahuje nadmořské výšky 1.728 m, a severovýchodní soused Długi Giewont 1.867 m.

Za čím jedeme?

I když se Wielki Giewont neřadí mezi nejvyšší tatranské štíty, může se pyšnit několika primariáty a pozoruhodnostmi. Je nejnavštěvovanějším v celých Tatrách, má nejvyšší kříž na vrcholu, a bohužel zaznamenal i nejvíce mrtvých. K neblahé statistice zahynulých přispěli nejvíce horolezci, kteří přecenili svoje síly na 600 metrů vysoké severní stěně štítu. Svůj podíl má i železný kříž na vrcholu, který za bouřky funguje jako hromosvod, a také turisté. 

Giewont je polskou národní horou. Je to takový český Blaník nebo slovenské Strečno. Podle pověsti v Tatrách spí chrabří rytíři, kteří v časech nejtěžších vyjedou polskému národu na pomoc. V Giewontu spí největší a nejsilnější z nich. A pokud se polskému národu děje něco nepatřičného, rytíř se budí a je značně nevrlý. To se projevuje padáním kamenů.

Nevím, co vzbudilo rytíře 29. května 1953, kdy se v novodobém sledování dala do pohybu největší kamenná lavina. Neštěstí potkalo turistickou chatu Halu Kondratowu. Třicetitunový balvan proletěl její jídelnou. Další sedmdesátitunový balvan se zastavil vedle chaty. Mnoho nechybělo a chata byla srovnána se zemí celá.

Říká se, že s tatranskými rytíři není radno si zahrávat. To je, podceňovat výstup na jejich trůn Wielki Giewont. Za mokra nebo při námrazách je závěrečný výstup a sestup velice nebezpečný díky kluzkým kamenům. Výstup a sestup po hladkých ochozených kamenech vyžaduje opatrnost i za sucha. Při blížící se bouřce je důležité se nezdržovat na vrcholu. Blesky přitahuje nejen samotný štít, ale i železný kříž na něm a řetězy v exponovaných úsecích.    

Siluetu Wielkiego Giewontu dotváří již zmíněný patnáct metrů vysoký železný kříž. První dřevěný kříž na vrchol umístili věřící ze Zakopaného již v roce 1900. V září téhož roku ho vysvětil správce fary Kazimierz Kaszlewski. Kříž záhy zničila vichřice. V roce 1901 byl na vrchol instalovaný dnešní železný kříž, který v srpnu téhož roku vysvětil lvovský biskup Władysław Bandurski. Příhradovou konstrukci kříže o výšce 17,5 m (2,5 metru je zakotveno ve skále, 15 metrů ční nad ní) a hmotnosti 1.800 tun zhotovili v krakovské huti Józefa Góreckiego. Kříž rozložený na jednotlivé díly, rovněž 400 kg cementu a 200 věder vody vyneslo od chaty Hala Kondratowa na vrchol okolo 500 věřících. Úctyhodný výkon.

Pokud se rozhodnete pro výstup na Wielki Giewont, který je v masivu jediný přístupný, máte tři alternativy. Tou nejjednodušší je vyjet kabinovou lanovkou z Kuźnice na Kasprowy Wierch (1.985 m n. m.), pokračovat po červené značce až na Kondratovu kopu (2.004 m n. m.), a z ní sejít po žluté do Kondrackého sedla (Kondracka Przełęcz, 1.725 m n. m.). Modré značení vás pak přivede na vrchol Wielkiego Giewontu. Tato alternativa má jeden háček. Alespoň o prázdninách si vystojíte několikahodinovou frontu na lanovku (tu naši odhadovali na šest hodin, čekání jsme vzdali). Tím se dostanete do časové tísně. Jízdenku si můžete sice koupit on-line až s třicetidenním předstihem, je však podstatně dražší a počasí dopředu neodhadnete vy, ani meteorologové.

Druhou alternativou je výstup ze Zakopaného po červené značce dolinou Strążyska přes Polanu Strążyska a Grzybowiec do horního Kondrackého sedla (Wyżnia Kondracka Przełęcz, 1.765 m n. m.). Zde se napojíte na modrou značku, která vede na vrchol.

Třetí alternativou je výstup po modré značce z již zmíněné Kuźnice kolem chat Kalatówki a Hala Kondratowa do Kondrackého sedla. Odtud vás čeká závěrečné stoupání na Wielki Giewont. Tuto alternativu mohu blíže popsat, absolvoval jsem ji.

Z Kuźnice modrá značka vede po vydlážděné zásobovací cestě směrem na Kalatówki. Přibližně tři čtvrtě kilometru nad dolní stanicí lanovky si můžete prohlédnout areál Klasztoru Albertynek na Kalatówkach, je hned při cestě. Nahlédnete do kaple a o pár metrů dál do pustevny sw. Brata Alberta. Po žluté značce si můžete odskočit k dalšímu svatostánku, kterým je Klacztor Albertynów na Śpiącej Górze. Výstup trvá 20 minut.

U kláštera Albertynek se modrá značka rozděluje, aby se opět spojila nad chatou Kalatówki. Dolní cesta je o málo kratší a ušetří několik výškových metrů, horní vede k chatě. Od ní již začínají pěkné výhledy na Kasprowy Wierch a takřka celou dráhu lanovky.

Od chaty Kalatówki cesta nejdříve mírně klesá, dál však už jen stoupá lesem. Lesní cesta převážně vyskládaná z kamenů není příliš široká, rozšíří se až posledních několik set metrů před chatou Hala Kondratowa. Nad chatou se táhne Długi Giewont. Hala Kondratowa je posledním místem, kde si můžete zakoupit nějaké občerstvení.

Dalším stoupáním od chaty Hala Kondratowa se přibližujete ke Kondrackému sedlu. S výškovými metry se otevírají pohledy na Kasprowy Wierch, štít Świnica a tatranské hřebeny táhnoucí se severním směrem k Zakopanému. Dolinu Kondratowu uzavírá hraniční hřeben s výraznou Kondratovou kopou. Z vyšších poloh zahlédnete i Wielki Giewont. Stezka je v rámci možností velice dobře upravená, umožňuje bezproblémové míjení turistů. Vhod přijde osvěžení v horském potůčku křižujícím cestu.

Kondracké sedlo vítá nejen turisty stoupající z Kuźnice, ale i sestupující z Kondratovy kopy (viz alternativa č. 1). Otevírají se odtud pohledy odvráceným směrem na Mały Giewont, Siodło a do Doliny Małej Łąki. Sedlo je místem odpočinku mnoha turistů.

Modře značená stezka z Kondrackého sedla vás do 20 minut dovede k hornímu Kondrackému sedlu, kde se napojuje červená značka od Polany Strążyska (viz alternativa č. 2). Počet turistů stoupajících na vrchol ještě vzroste.

Ukazatel sděluje, že vrcholu dosáhnete za pouhých 20 minut. O prázdninách je tento čas však utopií. Na stoupání, respektive visení na řetězech, si vyčleňte alespoň jednu hodinu. Na vrchol si musíte vystát frontu. Zájem Poláků stanout na národní hoře je enormní. Ve frontě vládla pohoda a dobrá nálada, v družném hovoru čas příjemně ubíhal. Čas můžete využít i na fotografování. Výhledy jsou úchvatné.

Na vrchol se jednou cestou stoupá a druhou z něj sestupuje. Obě jednosměrky vedou exponovaným terénem a jsou zajištěny řetězy. Na vrcholu je velice málo místa. Takže sotva vystojíte frontu na vrchol, ocitnete se ve frontě na sestup. Z vrcholu jsou daleké výhledy na všechny strany. Jihovýchodně se rozprostírají VYSOKé TATRY, dominuje jim nejbližší Kriváň (2.494 m n. m.). V jižním směru zřetelně vystupuje Kondratova kopa. Západně jsou přes Mały Giewont, doliny Kościeliska a Chochołowska vidět slovenské Západní Tatry. Vpravo od nich se zrcadlí vodní nádrž Orava. Prostor od severozápadu po severovýchod patří polskému vnitrozemí. Třicetitisícové Zakopane se svými příměstskými částmi vidíte jako na dlani.

Návrat zpět do Kuźnice jsem volil stejnou cestou.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Pokud si neponesete svoje zásoby v batůžku, můžete se občerstvit v Kuźnici, v chatách Kalatówki a Hala Kondratowa. Nejvíce možností máte potom dole ve městě Zakopane.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jedinečné jsou výhledy nejen z vrcholu Wielki Giewont, ale už i z výstupu na něj. Příjemně mne překvapily upravené cesty v celé délce. Kladně hodnotíme i dopravu od Ronda do Kuźnice a zpět. Trochu nepříjemná je přelidněnost polských Tater, a z toho plynoucí fronty. Průjezd městem Zakopane ve špičce je ve znamení popojíždění a stání v kolonách.

Ostatní informace

Několik rad, které by se mohly hodit. Kuźnice je vzdálená od Zakopaného, od Ronda Jana Pawla II (kruhové křižovatky), přibližně 1,5 km. Autem se do Kuźnice nedostanete kvůli zákazu vjezdu. Svoje vozidlo bez problémů zaparkujete poblíž Ronda za 20 zł. Cena platí od tří hodin na celý den. Do tří hodin je parkovné levnější. Od Ronda do Kuźnice jezdí mikrobusy nepřetržitě jeden za druhým. Jen co cestující nastoupí, mikrobus odjíždí. Jízdné stojí 3 zł, platí se při výstupu. Když sáhnete hlouběji do peněženky, můžete se svézt kočárem taženým koňmi.  

Počítejte také s tím, že za vstup do Tatranského národního parku (Tatrański Park Narodowy) se platí. Jednorázový vstup pro dospělého stojí 5 zł, zlevněný 2,50 zł. Vícedenní vstupné je levnější. Uvedené ceny jsou z léta roku 2017. Aktuální ceny získáte po kliknutí na odkaz http://tpn.pl/zwiedzaj/turystyka.

Časové údaje na turistických ukazatelích jsou reálné, dá se na ně spolehnout. Pro informaci vkládám do galerie několik fotografií s ukazateli udávajícími časy výstupů a sestupů. Závěrečné stoupání na Wielki Giewont, jak jsem se již zmínil, se odvíjí od délky fronty.