Weissenstein – hrad na křemenném útesu.

Kam a jak jedeme?

Velký křemenný val je přírodní památkou evropského významu. Začátek valu je v Horních Falcích u Schwarzen-feldu a končí až u Lince v Horním Rakousku. Jeho délka je přes 140 km a v místech, kde vystupuje nad povrch vytváří divukrásné scenérie. Nejvyšší výšky 753 m.n.m. dosahuje právě u Weissensteinu. A když se na úzké sněhobílé skále postaví hrad, mají další generace co obdivovat. Při pohledu na strmé stěny skály se tají dech. Musíme se vrátit o celá staletí, abychom určili čas zrodu této nejkrásnější hradní zříceniny východního Bavorska. Někdy mezi léty 1100 až 1150 se pro stavbu rozhodl hrabě von Bogen. Ale první písemná ověřená zpráva je až z roku 1244. V roce 1607 připadá hrad vévodovi Bavorskému. Poslední ze známých osobností, které hrad poskytl útočiště, byl baron Trenk. Bylo to v roce 1742. Ale již od roku 1762 je hrad neobýván. V roce 1817 byla pod hradem postavena kaple. Že záchrana památek není současnou doménou, svědčí fakt, že v roce 1842 provedl stát opravu věže. Zajímavé období začíná 18.3.1918, kdy šatlavu pod hradem získává spisovatel Siegfried von Vegesack. Údržba velkého domu je nad jeho síly a stojí hodně peněz a dům se od této doby jmenuje žravý. V letech 1970 - 72 je veškeré hradní zdivo vyspárováno a od roku 1978 je majitelem hradu město Regen. Od roku 1983 v domě otevírá muzeum. Tolik, skutečně velmi stručný, pohled do minulosti hradu. Ještě zmínka o Regenu. Okresní město je rozložené na březích řeky Schwarzer Regen ( Černá Řezná). Má kolem 12000 obyvatel a jeho historie začíná od roku 1148, i když se předpokládá, že se to stalo z popudu kláštera v nedalekém Rinchnachu již v roce 1070. Roku 1207 byl postaven přes řeku most. Dlouhou dobu trvalo, než se Regen mohl nazývat městem. Je to od roku 1932, ale dnešní doba je pro město příznivá. Optické závody Rodenstok jsou největším zaměstnavatelem v oblasti. I přes rozvoj průmyslu tady nenastalo zhoršení životního prostředí, o čemž svědčí skutečnost, že v roce 2005 je městu přiznán statut klimatických lázní. Ale nechme historie, protože zelenožlutá souprava lesního vlaku vjíždí na hezké nádraží města, ze kterého naše cesta začíná.

Za čím jedeme?

Sobotní ráno je ještě ospalé a naše první kroky vedou za poznáním města. Upravené domy ve většině zdobí květy. Čistota je samozřejmostí a jak se říká, první dojem ovlivní většinou celý výlet. Do starého města je z nádraží asi 15 minut. Na mostě přes řeku ještě zacházíme do parku se zajímavými stavbami i parkovou výsadbou. Několika uličkami se dostáváme k farnímu kostelu. Jeho návštěva vzbuzuje rozpaky. Kostel byl modernizován a dovoluji si tvrdit, že se to moc nepovedlo. Tak si jdeme zpravit chuť na náměstí, kde je info-centrum, do kterého je skoro nutné zajít. Paní byla velmi ochotná a na její doporučení se vydáváme hledat turistickou cestu č.5. Daří se nám to na mostě. Cesta vede kolem špitálního kostela a mezi vilkami. Ještě ve městě začíná stoupání, které se zdá být nekonečné. Jdeme mezi pastvinami se stády čistých kraviček, která nás zvědavě okukují. V polovině kopce je město pod námi a na severu již vidíme Hory Bavorského lesa a Šumavy. Stoupání je mírnější a vlevo se objevují domky obce a před námi se vynořuje bělostná hradní věž. Po chvilce již stoupáme úzkými schůdky do hradu. Věž slouží za rozhlednu a je se odtud skutečně na co dívat. Oba nejvyšší vrcholy pohoří Velký Javor a Velký Roklan znatelně vystupují nad ostatní. Ani ostatní světové strany nezůstávají pozadu. V nedalekém lese je bělostná skála křemenného valu s křížem na vrcholu. Nasyceni pohledem jdeme na prohlídku hradu a jeho okolí. Procházíme k tzv. Žravému domu, před kterým je skleněný les. Náves zdobí májka, na které si tu dali záležet. Ze vsi míříme ke kapličce, její stěna je pokryta umrlčími prkny a odtud ke skalám v nedalekém lese. Cestičky nás bezpečně provádějí nejhezčími místy skal. V jednom místě se dá projít mezi a pohled z druhé strany je ještě o něco hezčí. Několik skal pokrývají žluté lišejníky. V okolí roste borůvčí a vřes. Jdeme zpět do vsi, obdivujeme rozlehlost některých statků a pomýšlíme na návrat. Nechceme jít stejnou cestou a tak volíme cestu s číslem 4.Z kopce to jde lépe a rychleji. Cesta vede mezi poli a lesem. Ve vesničce Poschetsried odbočujeme vlevo na cyklostezku a údolím potoka vcházíme po 15 minutách do Regenu, nedaleko nádraží.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak v samotném Regenu tak i ve Weissensteinu je mnoho možností se najíst. Oběd jsme si dali v hospůdce pod hradem a cenově se to od našich poměrů moc neliší. Stejně to samé platí o ubytování.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Křemenný val je mimořádná přírodní památka. A když se na něm ještě postaví hrad není třeba dalších slov. Výhledy z hradní věže jsou nádherné. Samotná vesnička, kaple i „Žravý dům" se skleněným lesem jsou víc pohádkou než skutečností. Farní kostel v Regenu především jeho modernizace jde trochu proti srsti, ale jsme hosté a musíme to překousnout.

Ostatní informace

Platí se vstup do hradu a je to 1 euro. Celá cesta je okolo 5 až 6 km, ale protože je stále něco vidět strávili jsme tady skoro celý den. V info-centru v Regenu je možné získat nejen informace, ale i tištěné prospekty včetně map okolí.