Z Bukové hory na Suchý vrch

Kam a jak jedeme?

Prvotním cílem, nebo výchozím místem je Červená Voda pod Bukovou horou, přesněji její část Mlýnický Dvůr. Na východních svahu už nějakou dobu láká zejména lyžaře středisko zimních sportů. Ale podle hesla: „Proč bychom se nevozili, když nám bánbůh lanovky dal“ se nabízí ulehčit si trápení s horským výstupem technickou pomocí. Pod lanovku se dostaneme automobilem, případně lokálkou, jsme-li vybaveni kolem, zdatnější se sem dostanou jistě i svépomocí.

Za čím jedeme?

Prvotním cílem, nebo výchozím místem je Červená Voda pod Bukovou horou, přesněji její část Mlýnický Dvůr. Na východních svahu už nějakou dobu láká zejména lyžaře středisko zimních sportů. Ale podle hesla: „Proč bychom se nevozili, když nám bánbůh lanovky dal“ se nabízí ulehčit si trápení s horským výstupem technickou pomocí. Pod lanovku se dostaneme automobilem, případně lokálkou, jsme-li vybaveni kolem, zdatnější se sem dostanou jistě i svépomocí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvoven je cestou naštěstí dost, nakonec u dolní stanice ne Bukovku je rovněž bufet, k velké škodě se zrovna chystalo rožnění selátka, toho jsem se ale už nedočkal. Ale zase budou jiná stravovací zařízení cestou (a exkluzivní).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Lanovka má v prázdninových měsících víkendový provoz a jezdí zhruba v půlhodinových intervalech od devíti do čtyř hodin odpoledne. Hlavním cílem je samozřejmě nalákat sjezdové kolaře, pro které tu mají vybudovanou sjezdový singletrack, ale vozí i jednotlivé jízdy. K určité škodě (ale i štěstí) přítomných není pod Bukovkou zas tak velký nával, jako v nedaleké Dolní Moravě (na Kraličák je vidět). Lanovka na vrchol hory jede cca 5 minut, překoná převýšení 400 m, což je vcelku příjemná hodnota pro další směřování. Vcelku pěkný je výhled lanovou dráhou k úpatí Jeseníků (Hraběšická hornatina), a protože jen pár metrů je lesíkem na druhou stranu, můžeme si dopřát i výhled ze sjezdovky nad Čenkovicemi, které jsou proslulým lyžařským střediskem na druhé straně Bukové hory. Nadmořská výška 956 metrů hory je zárukou poměrně solidních podmínek (i když v posledních zimách už i tady bývá teplo).

Kolem hory se vine vcelku solidní síť značených cest, je tu i místní značení běžkařských okruhů, po kterých se dá vydat do různých směrů, ale většina bude asi mířit na nejvyšší horu této části Orlických hor (kam Bukovka patří), tedy na Suchý vrch, to musíme sjet na Červenovodské sedlo, naštěstí ztráta výšky není gigantická (140 m), v bufetu s informacemi je možnost malého občerstvení, které určitě přijde vhod. Pěší turisté můžou na Suchý vrch hřebenovkou (červená TZ), cyklisté přeci jen raději zvolí asfaltovou silničku, nějaké ty 3 km a 160 m se zvládá naštěstí dobře, existují daleko prudší cesty.

Za dobrého počasí bývá na Sucháči živo. Je tomu tak už od 30. let minulého století, kdy na vrcholu hory byla postavena chata Klubu českých turistů nazvaná po významném politikovi té doby Karlu Kramářovi. Tehdy bylo hlavním záměrem posílit sebevědomí i příliv českého obyvatelstva v pohraničí silně obydleném Němci. Skvostná chata s věží vodojemu, která slouží i jako rozhledna přivítala návštěvu prezidenta Beneše, při inspekční cestě po budovaném pohraničním opevnění.

Za války ji samozřejmě zabrali nacisti, ale po osvobození opět sloužila turistickému ruchu. Problematičtější bylo ovšem střídání provozovatelů, respektive údržba Restaurací a jídelen. Vcelku nešťastná přestavba rozhledny ukryla vyhlídkový Ochoz pod střechu.

Polistopadový osud chaty nebyl zcela šťastný, nájemci zřejmě toužili po rychlém výdělku, což asi vedlo k záhadnému požáru. Dlouhou dobu tak Trosky chyty strašily výletníky, rozhledna naštěstí přežila a skromně sloužila výletníkům. Naštěstí se našel investor a po náročné, dá se říci zdařilé obnově už nějaký rok chata slouží veřejnosti.

Vstupné na rozhlednu není nijak přehnané (30/20 Kč). Vrchol Sucháče je sice poněkud zarostlý, ale okolí rozhledny a chyty je volné, takže vyhlídka je obstojná, hlavně směrem na Králický Sněžník či do české kotliny, bohužel zarostlý je výhled na Jeseníky, i na severní části Orlických hor a ke Krkonoším si musíme dosti domýšlet. Vyhlídka je zasklená, takže sice nefouká, ale okna se asi tak často nemyjí, takže pořízení kvalitní dokumentace vyžaduje určité hledání méně flekatých míst. Mimo rozhledny je další atrakcí ve svahu pod chatou oplocený výběh se skupinkou jelenů evropských. Zvířátka jsou na turisty zvyklá, takže zvýšený zájem obecenstva nechává hlavu rodu téměř netečného, snad jen mladší kusy a laň vykazují poněkud větší aktivitu. Ve výběhu lze objevit bývalý bazén, dnes již značně opotřebovaný, ale v minulých dobách nesloužil jako jelení koupel, ale lidská. Dokonce i autor se v něm kdysi ráchal v předpubertálním věku.

Řada výletníků využívá Suchý vrch jako východiště k dělostřelecké tvrzi Bouda, která byla vystavěna k obraně Československa před 2. světovou válkou. V podstatě byla téměř dokončena a dnes milovníci fortifikací mají možnost absolvovat prohlídku podzemních (i nadzemních) částí pevnosti.

Červená terénní cyklotrasa 4071 nás ostatně zavede ke vchodovému objektu. Cyklotrasa je vedená vcelku po širokých lesních cestách, občas je to ale pěkný sešup, takže si zkontrolujte účinnost brzd. Pod Suchým vrchem je vcelku hustá síť lesních cest, ale přeci jen to už tady moc neznám, tak je lepší se držet značek (i když na rozcestích není v podstatě žádná cykloturistická tabulka, ale kryje se to se zimním značením). Zmíněná trasa míří do Mladkova, kde Tichá Orlice odděluje Bukovohorskou hornatinu od severních částí Orlických hor. Původně mě lákalo vyjet na nedaleké pastviny, ale doba už se nachýlila, tak volím průlom říčky, kolem kolejí a Mariánské skály je příjemná cesta do Lichkova, i ten se projíždí příjemně po místních cestách (zelená cykloznačka).

Okruh pod Bukovou horou se dá dokončit přes Boříkovice (Dolní, Horní), Červenou Vodou můžeme dojet k Mlýnickému Dvoru, kde sem dojel s autem.

Ostatní informace

Autor dokončí svůj výlet přes Kocandu, Rudu a Hrabenov, což jsou povětšinou místa stokrát projetá, tudíž ochudí čtenáře o podrobnější popis. Hlavní výdaj za lanovku je 100,- Kč, kolo je v ceně, další peníze spolkne občerstvení, ale to už je dle uvážení každého výletníka. Vstupné do pevnosti Bouda je u dospělého tuším 70, otevřeno o víkendech prohlídky po cca 2 hodinách.