Z Dubí na Komáří Vížku a do Krupky na Růžový Hrádek

Kam a jak jedeme?

Z Dubí na Komáří Vížku a do Krupky na Růžový hrádek…

Pochmurné místo bývalé psychiatrické léčebny v Dubí jsme se synem opustili, a abychom se rozptýlili, zajeli jsme autem napřed do Krupky, že si dáme oběd na Růžovém hrádku v restauraci, ale měli jsme smůlu, neboť se zde konala právě svatba a o další strávníky nebyl zájem. Měli málo personálu na obsluhu. Takže jsme zamířili na Komáří Vížku, že si dáme oběd tam a pak sjedeme dolů do Krupky a prohlédneme si Růžový hrádek, který je takřka ve středu města. I když tam toho k vidění moc není, ale zato výhledy odtud jsou kouzelné. Je vidět celé Středohoří s královnou Milešovkou, dále doprovázející horu Kletečnou, která jí dělá takovou, řekla bych stráž, je odtud vidět hrad Doubravka v Teplicích, vrch Bořeň u Bíliny, i nově vybudované jezero po vytěženém lomu Milada u Chabařovic a obráceným směrem ke Komáří Vížce, je krásná panoramatická Husitská ulice s měšťanskými domy, stoupající stále do vrchu, až málem k nebesům směrem ke Komáří Vížce.

Projížděli jsme touto ulicí až úplně nahoru na konec náměstí a v zápětí zákrutami hned Doprava a hned zase doleva. Stoupání bylo nekonečné, i když se zdá z pohledu z Krupky, že je tam člověk hned, ale není to pravda. Projížděli jsme okolo prohlídkové štoly Starý Martin, která zve k prohlídce, ale já taková místa ráda nemám. Nerada jsem v uzavřeném prostoru, padá na mě tíseň a strach. Dojeli jsme do Horní Krupky a tak jsem si maně vzpomínala, jak jsme tu kdysi s kamarádkou šly z Komáří Vížky zase opačným směrem dolů do Krupky po značených turistických stezkách. Ještě jsme párkrát zatočili a už jsme byli u starého kostelíka sv. Wolfganga s malým hřbitůvkem a pokračovali dál do vršku ještě k restauraci a rozhledně Komáří Vížka. Nemohu potvrdit, zda vůbec rozhledna funguje, neboť se nás zmocnila taková fujavice, jak jsme vylezli nahoře u restaurace z auta, že jsme měli co dělat, aby nás to neodfouklo, samozřejmě že obrazně, ale vítr se nám proháněl a fučel okolo hlavy tak, že nám všem návštěvníkům tohoto místa okamžitě změnil účes v nepopsatelný tvar…Sedět venku, kde spousta návštěvníků hodovalo, bych tedy nemohla. Byl zázrak, že jim neodlítlo kus masa z vidličky, takový tam byl vítr…Ještě teď cítím občasné bodání v místech trojklanného nervu, na který jsem citlivá. Zapadli jsme tedy dovnitř do restaurace a tam nám bylo fajn. Ať si vítr kuje svoje pikle okolo restaurace venku, ale nás ať nechá na pokoji!

Objednali jsme si obídek, pochutnali jsme si, popili, poseděli a vyšli ven. A opět se nás zmocnil vítr, který nás popoháněl blíž k autu, ale napřed jsme se ještě museli rozhlédnout po okolí, které odtud i když trochu v zataženém oparu, bylo kouzelné. Bylo vidět do daleka, jak se to dá také čekat z takového vrcholu, který má výšku 808 m.

Nu a spokojeni po dobrém obědě jsme nasedli rychle do vozu a sjížděli opět tou samou silničkou dolů do Krupky a chtěli zaparkovat někde v místě okolo hradu, ale nešlo to. Bylo tu namačkané jedno auto za druhým, takže jsme se museli vrátit a auto jsme „zapíchli“ u muzea. Ale dovnitř jsme nešli. Sešli jsme o pár metrů dál k silničce a vydali se k Růžovému hrádku. Přešli jsme most, první bránu i druhou a ocitli jsme se na nádvoří. Zelo to tu prázdnotou, asi proto, že tu byla svatba a jídlo se návštěvníkům hradu nepodávalo, jen svatebčanům. Ale my byli po dobrém obědě a tak nám to už nevadilo, a vítr tady taky nefoukal jako nahoře na Komáří Vížce, i když sem tam nějaký ten jeho bratříček na nás taky dorážel. Jak jsem se výše zmínila, vyhlídky byly krásné všude okolo…Chtěla jsem si vyfotit

syna, ale ten se vždy tváří naštvaně, když ho chci fotit. Má smůlu, fotku jsem udělala!!!

Výlet byl super, sjeli jsme dolů z Krupky a vydali se zase dál – k jezeru Barbora. Ale o tom Vám napíši příště…

Za čím jedeme?

Jelijsme do přírody a za hradem do Krupky

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najedli jsme se na Komáří Vížce v restauraci

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Počasí nám vyšlo, i když foukal silný vítr na vrcholu Komáří Vížky

Ostatní informace

Cena na Komáří Vížce se neplatí, jen v restauraci. Ceny vzhledem k horské výšce jsou přiměřené. Třeba kančí guláš okolo 130 Kč, normální guláš 80 Kč....Výběr jídla dobrý!