Výlet na Komáří vížku.
Tipy na výlet • Vycházka - půldenní • Do přírody • Na hory
Kam a jak jedeme?
Krušné hory jsou pro nás oblastí, kterou moc neznáme. Při našem posledním pobytu jsme chtěli poznat jak místa v podhůří, tak i na hřebeni hor. Naše plány navíc ovlivnily vysoké denní teploty a tak se Komáří vížka ( 808 m. n. m.) jevila jako vhodný a díky lanovce i snadno dosažitelný cíl. Autem z Mikulova, kde jsme přechodně bydleli, to je ke stanici lanovky v Bohosudově necelých dvacet minut jízdy. Zastavujeme na poloprázdném parkovišti a jdeme koupit jízdenky. I když je všední den, lidí je tu poměrně dost. Jen pokladna je ještě zavřená, i když čas jejího otevření již proběhl. A tak čekáme a po několika minutách se dozvídáme, že tu mají nějaký problém s přepravou. Další půlhodinka minula a my se dozvídáme, že se dneska asi jezdit nebude. Sluníčko už docela slušně hřeje a tak čekání vzdáváme. Hora ale láká a tak jedeme nahoru autem. Projíždíme Krupkou a pokračujeme na vrchol stoupání. Zastavujeme na parkovišti pod vrcholem u kaple sv. Wolfganga.
Za čím jedeme?
Odtud to je na vrchol několik stovek metrů po úzké asfaltové silničce. Míjíme turistický přístřešek a kapli. O něco dál procházíme kolem většího, opuštěného objektu a po chvilce stojíme před restaurací na vrcholu. Další zklamání je tady. Výhled na České středohoří a všechna další jmenovaná místa je zastřený, zřejmě smogem. V roce 1890, kdy v průvodci byl označován výhled za jeden nejhezčí v Evropě, by jsme toho viděli více. To by jistě potvrdili i Wolfgang Goethe či Alexandr von Humbolt, kteří Komáří vížku navštívili. Obcházíme vrchol, výhled k severu a SV je o něco lepší, ale také nic moc. Zvědavost mě dovedla k horní stanici lanovky a dozvídám se, že závada stále trvá. Dosti překvapuje neupravené okolí vrcholu. Vrcholem prochází několik značených cest a stanoviště by tu měla mít i Horská služba. Zbývá seznámit se s minulostí hory. Údajně to dříve byla Komáří hůrka V roce 1553 tady postavil zednický mistr David Koith kamennou věž se zvonem. Tehdy se tady těžilo několik druhů kovů a zvon oznamoval havířům nástup a konec šichty. Od 18. století začali horu objevovat první turisté. V roce 1857 byla k věži přistavěna restaurace, která se stala jednou z nejstarších v celých Krušných horách. Od roku 1952 je v provozu lanovka. Ta je se svými 2348 metry nejdelší lanovkou v zemi bez mezistanice. Výlet je u konce, vracíme se na parkoviště a je třeba poohlédnout se po něčem k zakousnutí.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Řeznictví v Bohosudově nás nalákalo příjemnou vůní. A udělali jsme dobře. Držková polévka a teplá sekaná neměly chybu. Jinak jsme se stravovali a bydleli v penzionu Mikulka v Mikulově k naší plné spokojenosti.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Když se vydaří počasí a je dobrá viditelnost, tak to musí být paráda. Ale i tak jsme poznali zajímavé místo a možná, že se sem někdy ještě vrátíme.
Ostatní informace
Moc jsme toho tentokrát nenachodili. Spíše se jednalo o kratší vycházku do dvou kilometrů. O stoupání se nedá mluvit. Parkování se neplatí a kolik stojí jízdné lanovkou lze zjistit na webu. Jinak se to dá zvládnout i s dětmi, ale ty by jistě daly přednost lanovce.