Z Mikulova přes Svatý kopeček až k zatopenému lomu - I. část

Kam a jak jedeme?

Konečně skončily velké jarní deště a začínají pravé letní dny, kdy teploty vyskakují přes třicítku. Jedno sobotní červnové ráno vyrážíme brzy ráno, kdy ještě není takové vedro v 5. 30 na městskou Dopravu - trolejbusem jedeme ze Zlína až do Otrokovic, odkud nám má jet vlak do Břeclavi, však má asi 25 minut zpoždění z důvodů opravování lokomotivy. Takže před cestou se ještě v Otrokovickém nádražním bufetu stihneme nasnídat - mají tu výbornou gulášovou polévku. Vlak naštěstí přijede o něco dřív, než hlásili , a tak přestup v Břeclavi stihneme, vlak tu na nás čeká a my můžeme pokračovat do Mikulova, nemuseli jsme čekat hodinu na další spoj. Od vlakového nádraží v Mikulově se vydáváme přes most, potom odbočíme vpravo, jdeme po modré značce kolem řady domů a penzionů s hotely, stoupáme ulicí k hlavnímu náměstí. Celou cestu poutá naši pozornost dominanta zámku, stojícím na skalnatém kopci u náměstí.

Zastavujeme se hned na začátku centra historického náměstí, kde si dáváme v obchůdku se zdravou výživou kávu. Obchod plný nejrůznějších čajů bylin a jiných lákadel byl velmi krásně upraven, z části zařízen jako kavárna, bylo tam i venkovní posezení - dva stolečky s výhledem na náměstí a také venkovní zahrádka. Uvnitř to všemi těmi bylinkami, svíčkami, kávami a aroma vůněmi nádherně vonělo.

Potom jsme si prošli náměstí, ještě je skoro prázdné, takže si v klidu uděláme několik snímků. Zanedlouho se zaplňuje obchodníky, kteří zde připravují své stánky s různým zbožím, objevují se první turisté a dokonce se tu fotí u kašny i nějaká svatba. My se pak boční ulicí z centra náměstí vracíme dolů k modré značce. Vede nás ke schodišti Na Svatý kopeček - k jedné ze tří dominant města Mikulova.

Trochu prudce stoupáme schodištěm k první plošině, kde začíná barokní kamenitá křížová cesta z roku 1622. V 15. století byla vybudována jako snaha o vyjádření vděčnosti bohu za překonání epidemie moru, který Mikulov v té době sužoval. Církev se stala majitelem nad poutním areálem od září 1946, kdy se konala 1. poválečná pouť na Sv. kopeček. Stojíme nad schodištěm na první vyhlídce, když se ohlédneme, pod námi v údolí vpravo se rozprostírá panorama města Mikulova s jeho největší dominantou - zámkem a další dominantou, kterou o kousek dál vidíme - vyhlídkouvou věží Kozí Hrádek.

Vlevo nás zaujala krajina rozkládající se až k Rakousku. Pokračujeme mezi stromy kamenitou cestou, místy s kamennými schody. Jsou zde i lavičky, na jedné z nich odpočíváme a svačíme. Serpentýnami pak stoupáme až k vrcholu Sv. kopečku, cesta je vcelku pohodlná, nádherné vyhlídky do okolní krajiny mě natolik zaujaly, že se mi zapomněla točit hlava a závratě, které na takových cestách mívám rázem zmizely. Mezi strmými svahy kopce jsou nepřehlédnutelné bělostné skály a porosty stepních trávníků, to vše oživuje spousta velkých borovic.

Za čím jedeme?

Stejně jako my k vrcholu směřovala i spousta jiných turistů, ale většina se pak stejnou cestou vracela zpět do Mikulova. Konečně stojíme okouzleni na vrcholu kopce a asi po hodině chůze se díváme dolů do Mikulova, také směrem k Rakousku. Sluníčko připaluje a my sedáme na lavičku a chvíli tu odpočíváme. Prohlédli jsme si duchovní stavby - kostel sv. Šebestiana, kapli sv. Barbory, kapli sv. Rozálie, zvonici. Kapličky doplňovaly dvě postavy mnichů v hnědých hábitech dívající se do kraje.

Křížová cesta lemuje svými kapličkami celou cestu až na vrchol na vápencové Bradlo z jurských vápenců nad vinařským městem Mikulov na Moravě. Odměnou tohoto strmějšího výstupu k vrcholu poutního místa Sv. kopečku jsou nádherné vyhlídky do okolí. Plochý vrchol se strmými srázy má tvar oválného hřbetu - toto významné místo je Přírodní rezervací s bohatým výskytem chráněných vzácných druhů rostlin a živočichů. Křížová cesta na Sv. kopeček je nejstarší křížovou cestou 15. století v českých zemích.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu jsme měli sebou, jen jsme se před cestou zastavili v Otrokovicách v bufetě na polévku a v Mikulově na kávu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Křížová cesta na Sv. kopeček byla místy strmější, ale docela pohodlná a vyhlídky do krajiny pod námi a směrem k Rakousku cestou i z vrcholu nádherné. Jen to vedro mohlo být menší.

Ostatní informace

Za prohlídku poutnáho místa Sv. kopeček se neplatí. Další přírodní rezervací, která je v blízkosti a stojí za návštěvu - je Turold - Turoldská rezervace s komplexem mikulovských krasových jeskyní na severním okraji Mikulova a otevřeno je v jeskyních od dubna do listopadu. Takže sem zase někdy příště!!!