Z Nového Údolí přes šumavské vrcholy

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Do přírody • Na hory

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (17 fotografií)

Kam a jak jedeme?

V tomto příspěvku Vám přiblížím náš dosud jednoznačně nejlepší výlet na Šumavě.
Z myšlenkou přejít šumavské vrcholy Třístoličníku, Trojmezné a Plechého jsem se zaobíral již delší čas.Proto když volba ubytování vloni padla na Novou Pec,byla cesta z Nového Údolí přes hory zpět do Nové Pece zařazena do programu.
Hned po první snídani v penziónu vyrážíme směr nádraží na spoj v 10 hodin.Několikeré hlášení o zpoždění spoje mi vnáší neklid do duše.Čeká nás jízda vlakem a minimálně 20 kilometrů pochodu v ne zrovna lehkých podmínkách a je už půl jedenácté...Vlak krátce před třičtvrtě na jedenáct nakonec přijede a vyrážíme.Projíždíme kouzelnou šumavskou přírodou a mně se vrací klid.Zhruba za půl hodiny vstupujeme v Novém Údolí a vyrážíme směr Třístoličník.Cesta je dobře označená a velmi kvalitní a tak jdeme svižně.Vyzbrojeni pouze několika litry vody, dvěma čokoládami a 30ti euro se vydáváme na cestu netušíc co nás čeká.Cesta jde mírně do kopce a když míníme ohradu s ovcemi mé devatenáctileté dítě zabečí tak věrohodně,že "rozhovoří" všechny berany v ohradě.Cesta příjemně utíká,měřič kilometrú hlásí ušlé kilometry a počasí je ideální.Když přijdeme k rozcestí u pomníku Josefa Rosenauera tušíme,že za chvilku idylka zkončí .Sejdeme z kvalitní asfaltové cyklostezky na lesní cestu,která se po chvíli začíná nemilosrdně zvedat.Jdeme po státní hranici a přibývá krátkých zastavení.Je až k neuvěření že tudy denně za každého počasí chodíval kluci sloužící na hranicích. A jak jsem tak vzpomínal,moje dítě začalo žbrblat že je to pořád do kopce.Cesta stále stoupá a už je vidět vrchol Třístoličníku ,přestože nás cesta opticky odklání.Konečně jsme u prvního cíle naší dlouhé cesty.I moje dítě v tuto chvíli uznává,že to stálo za to.Kam jen oko dohlédne,všude nádhera.Na německé straně hory je restaurace kam míříme.Nabídka u venkovního posezení je v němčině i češtině a tak je vyhráno .Obsluha příjemná,ceny nikterak vražedné.Káva a oběd a pokračujeme.Cesta po hřebenech jde nahoru dolů,chvilku poválkový chodník,chvíli pěšina. Rozcestníky co chvíli informují o tom,kolik kam to je kilometrů.Na Trojmezí je to jak ve včelím úle a tak jen pár fotek a pokračujeme.Čeká nás Plechý a pak sestup k Plešnému jezeru.Přichází první známky únavy,které léčíme krátkými kauzami,vodou a čokoládou. Telefon stále hlásí kilometry a čas také poskočil.Konečně Plechý a výběr že dvou možností jak k jezeru.Vybíráme kratší,zážitkovou stezku Duch pralesa přes Kučerovu vyhlídku a pomník Adalberta Stiftera šumavského spisovatele.Cesta od pomníku k jezeru už není dlouhá,ale jde prudce z kopce po místy mokrých kamenech.Cítím prudké podání v pravém koleni a tak se snažím přenášet váhu při sestupu na levé a výsledek se dostavuje.Odchází mi i levé.Ale to už sestup končí a před námi je Plešné jezero. Telefon hlásí 15 kilometrů. Po exkurzi po okolí si sedáme na lavičku a zkusíme zmobilizovat zbytky sil.Dávám se do řeči s dvojicí cyklistů a zjišťuji že ukazatel Nová Pec 9,5km nelže.Ovšem dobrá rada nad zlato a cyklista nám radí jít na druhou stranu kudy po označené zkratce cestu o 4 kilometry zkrátíme.Jako pokropeni živou vodou dorazíme zbytek čokolády, zhluboka se napijeme, poděkujeme a vyrážíme.Vyrazili jsme z ostra, protože je 17 hodin a za dvě hodiny začínají večeře.Cesta jde po asfaltu a z kopce a telefon hlásí 16,17,18kilometrů a odbočka nikde.Zmocňuje se mi zlý pocit že nejdeme dobře,ale jdeme dál.Jasno do celé situace vnáší rozcestí na Jelení vrchy a Novou Pec.Nová Pec 9,5 kilometru...Hledíme kruté pravdě do očí a nevěříme.V tuto chvíli synovi naprosto odešla psychika. Tati,já už nemůžu.Pokouším se ho znovu nakopnout,přestože toho mám taky dost.Rozptyluju ho přihlouplými řečmi z vojny o tom že když si myslíme že už to nejde,jsme v půlce sil.Moc to nezabírá,ale jdeme.Z kopce a pořád jdeme.Humor jak před popravou, ale pořád jdeme a telefon hlásí 22,23....Míjíme nouzové nocoviště pod Plošným jezerem což mně trošku nakopne .Po chvíli již vidíme střechu občerstvení Říjiště.Odhodlán poprosit obsluhu aby nás vzali do Pece.Zavřeno.A tak znovu jdeme....když už je situace kritická les končí a na silnici se otáčí auto a řidič na nás mává.Poláci.Jedou do Pece a chtějí poradit.Domluvíme se velmi rychle,my jim ukazujeme kam jet a oni nás poslední úsek svezou.Je vyhráno.I tak jsme pěšky urazili úctyhodných 25 kilometrů.