Za osobnostmi. Výšlap po stopách básníka a prozaika Antonína Sovy

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Do přírody

1. Socha významného českého básníka a prozaika stojí u pacovského zámku, ve kterém se Antonín Sova 26. února 1864 narodil v rodině pacovského učitele.

2. Pacovský zámek v sobě ukrývá i Muzeum Antonína Sovy od 30. let 20. století.

3. Pamětní deska v dnešní Sovově ulici připomíná smutnou událost.

4. V parku Antonína Sovy byl roku 1934 vztyčen kamenný pomník. V něm je uložena urna s básníkovým popelem. Nápis na desce zní „Kruh se uzavírá“.

5. Pamětní deska na pomníku básníkovi z roku 1934.

6. Výhled na vrch Strážiště (744 m n. m.). Je to nejvyšší bod Pacovské pahorkatiny.

7. Zděná omítaná kaple sv. Jana Křtitele obdélného půdorysu byla vystavěna v 1. pol. 19. stol. nad pramenem léčivé vody pod vrcholem Strážiště.

8. Údajně léčivý pramen byl objeven kolem roku 1673, nad studánkou pak zbudována dřevěná schrána s obrazem sv. Jana Křtitele.

9. Pětihranný dvouposchoďový klasicistní altán ve tvaru hříbku, vybudovaný v 18. stol. Je zde zřízen památník Antonína Sovy, který zde na konci 19. století pobýval.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (10 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Pěší výlet po stopách nejslavnějšího pacovského rodáka, přítele Adolfa Heyduka a Jaroslava Vrchlického, básníka, spisovatele, prvního ředitele Městské knihovny v Praze, Antonína Sovy.

Za čím jedeme?

Antonín Sova byl český básník a prozaik, přední představitel generace 90. let a básnického impresionismu. Narodil se roku 1864 v Pacově, jeho otec byl venkovským učitelem a regenschorim. Roku 1866 se Sovova rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce. Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.
Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.
Po maturitě odešel Sova do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově Slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy.
Roku 1892 navštívil Itálii. V roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba, která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb.
Antonín Sova zemřel roku 1928 v Pacově.