Za osobnostmi. Výšlap po stopách spisovatele, novináře a vlastence Prokopa Chocholouška

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Do přírody

0. Prokop Chocholoušek, sedlecký rodák a český novinář a spisovatel.

1. Rodný domek v Sedlci na dobovém obraze.

2. Pamětní deska připomínající spisovatele na rodném domě v současnosti.

3. Šourkova stodola v Sedlci, útočiště spisovatele ve zlých dobách.

4. Pamětní deska připomínající smutnou událost na nadějkovské faře.

5. Pomník spisovatele Prokopa Chocholouška v Nadějkově.

6. Přítel Jana Nerudy zde nalezl poslední odpočinek.

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Pěší výlet po stopách nejslavnějšího sedleckého rodáka, přítele Jana Nerudy, spisovatele Prokopa Chocholouška.

Za čím jedeme?

Prokop Chocholoušek byl český spisovatel, novinář a vlastenec. Ve své době byl řazen mezi přední české spisovatele.
Narodil se 18.2.1819 v Sedlci čp. 31, v Dlážděné ulici. Chodil nejprve do sedlecké školy, a protože byl nadaný, dal ho otec do hlavní školy v Praze, a od r. 1831 do malostranského gymnázia. Otec ale brzy zemřel, Prokop tedy nemohl z domova očekávat velkou pomoc. Živil se kondicemi a příležitostnými pracemi.
Studia nedokončil a r. 1837 jako osmnáctiletý, zřejmě stržen příkladem Karla Hynka Máchy, se vydal pěšky na cestu na jih. Přešel přes Alpy do Itálie a tam nějaký čas studoval v Padově chirurgii. Pak pokračoval dál, přešel na Balkán, který mu učaroval. Na Balkán ho táhl hrdinný zápas Jihoslovanů s Turky, který poutal zájem Evropy. Žil zde s hrdinnými Černohorci, sbíral dalmatské pověsti, stýkal se se srbskými junáky a naslouchal zpěvu guslarů. Až po dvou letech se vrátil domů do Sedlce.
Krátce pokračoval ve studiích na lékařské fakultě, ale srdce ho táhlo ke spisovatelství. Na svůj věk byl neobyčejně sečtělý a zkušený. Josef Kajetán Tyl mu ve svém Vlastimilu r. 1841 otiskl první povídku Vandu z polských dějin. Věnoval se pilně psaní, ale neměl na růžích ustláno. Psal črty o cestách a první román Templáři v Čechách. Vyšel r. 1843 a Chocholoušek se jím stal populárním v celé české zemi. Pokračoval v psaní povídek a románů, historický materiál mu opatřil i František Palacký. Ovšem často ho odháněly od práce hmotné potíže. Přítel Jan Neruda řadil Chocholouška spolu s Tylem mezi nejznámější české spisovatele.
Počátkem r. 1848 se narodil syn Otokar. Tíživé poměry přinutily Chocholouška, aby se ohlédl po nějakém zabezpečení. Jako většina spisovatelů šel k novinám, ale přišel do toho revoluční rok 1848.
Chocholoušek se postavil do nejradikálnějšího tábora. Mluvil k shromážděním, psal výzvy, podněcoval ty, kteří zůstávali stranou. Ráznost a odhodlanost byly jeho velký přínos době. Celou duši dal do zápasu za politická práva a svobodu českého národa. Byl proto vídeňskou vládou, podobně jako Karel Havlíček a další novináři, pronásledován. Byl zatčen a uvězněn v kobce kláštera sv. Jiří na Hradčanech. Po propuštění pracoval v redakci Pražského večerního listu, dostal se na seznam lidí politicky podezřelých. V následujícím roce byl dvakrát zatčen a v r. 1851 uvězněn. Poslední český deník - Pražský večerní list, který Chocholoušek vedl, byl úředně zastaven.
Do Sedlce přišel pěšky jako psanec v roztrhaných šatech a rozedrané obuvi. Ze Sedlce se směl vzdálit jen na dvě hodiny. Byl by zemřel hladem, kdyby ho nepodporovali okolní kněží - nadějkovský farář A. Fikar, jistebnický farář O.Finger, P. Nejedlý v Petrovicích a farář P. Bouček v Chyškách. Ulehčoval mu i okresní soudce Meergans, dobrý Čech. Často se ale stalo, že se vrátil z návštěvy dobrodince déle, než měl dovoleno a pak z toho byly protokoly a výslechy. Pomohl mu i nakladatel I. L. Kobr. Přijel za ním do Sedlce a vyplatil mu předem honorář za sbírku povídek ze života Jihoslovanů "Jih". Chocholoušek mohl uhradit část dluhu u hostinského Sekyta a chodit do společnosti. Z té doby se tradují zkazky o pitkách a povedených žertech. V Sedlci psal historickou povídku z Voticka "Hrad". Okolnosti, za nichž povídka "Hrad" vznikala, jsou smutným dokladem toho, za jakých podmínek žil a tvořil, v druhé polovině devatenáctého století, český spisovatel. Diktoval ji studentu Karlu Landovi na mlatě staré doškové Šourkovy stodoly, protože ho trápila velká krátkozrakost. Podle vzpomínek současníků tam i přespával.
Útrapy vyhnanství, duševní i tělesné strádání mu nikterak na zdraví nepřidaly. Od června 1864 opět pobýval u přítele Antonína Fikara v Nadějkově. Nemoc však nepolevovala. Vydal se sem tehdy sám Jan Neruda a vzal s sebou Chocholouškova syna Otokara. Byla to smutná návštěva, Neruda o ní napsal fejeton Návštěva u dokonávajícího:
".. Překonali jsme příjemnosti jízdy po dostavníku, vyspali se v nepřívětivých Voticích na tvrdé lavici a spatřili konečně Sedlec, rodiště Chocholouškovo. Tam dole stojí přívětivý, čerstvě obílený domek, v němž se byl narodil první romanopisec českého národa, tamhle vzadu je skromná stodola, na jejímž mlatu stával psací stolek Prokopův, a ostatní bohatší budovy vůkol dívaly se později na nebohého, jak z Polsky sem internován potloukal se bez domova v domově svém, jak četníci sledovali každý krok muže, jenž byl příliš dobrým, než aby se byl odvážil jen postěžovati sobě, jak ponechán beze všech prostředků, zbaven všech pomůcek, zůstaven byl milosti lidské ten, jehož život byl milostí celému národu. … K Nadějkovu zamířili jsme pěšky a byli jsme po nějakém bloudění po pěšinách konečně na nadějkovské faře co nejsrdečněji uvítán..."
Chocholouškovi se ulevilo a byl zase veselý. Bohužel byly to poslední jasné okamžiky jeho života. Dva dny po Nerudově odjezdu, 5. července 1864, Prokop Chocholoušek skonal. Bylo mu teprve čtyřicet pět let. V Nadějkově byl také uložen k poslednímu odpočinku. Akademikové táborského kraje mu nad hrobem postavili pomník. Historik František Teplý poznamenal: "Za živa neměl hlavu kam složit a po smrti mu postavili velký pomník - tak to v Čechách obyčejně chodí."