Zapomenutá místa v Krupce

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Vycházka - půldenní • Do přírody

Kam a jak jedeme?

Město Krupka jsme již navštívili mnohokrát, přesto nás nepřestává bavit. Tentokrát jsme se rozhodli, že navštívíme tzv. "zapomenutá místa" v Krupce. Informace jsme nashromáždili díky internetu, starým průvodcům a odborné literatury. Protože jsme jeli autem, přibrzdily jsme u zříceniny kostela sv. Prokopa. Kostel sv. Prokopa, ani přilehlý památník Obětí pochodu smrti však nebyl naším cílem. Ne že by nebyli zajímavý, ale jednak již jsme na nich byli, a za druhé si chceme prohlédnout zajímavosti v nejbližším okolí, o kterých jsme se dozvěděli teprve nedávno. V první řadě šlo o oblast bývalé středověké osady Kirchlice, která se rozkládala v nejbližším okolí mezi 13. a 17. stoletím. A právě zřícenina kostela sv. Prokopa je jediná zachovalá památka pocházející z Kirchlic. Při archeologických vykopávkách se zde nalezly pozůstatky této vesnice, hroby, drobné nástroje a dokonce artefakty lidí z doby Popelnicových polí. Dále jsme šli po krátké stezce pro chodce k Zalužanskému potoku. V oblasti tohoto potoka se ve středověku nacházel tzv. "náplavový kužel", který se využíval k rýžování cínonosných náplavů. Díky tomu vlastně vznikla osada Kirchlice. Dále po proudu Zalužanského potoka se v jeho okolí, v dnes již přiléhajícím lese dokonce těžila i rašelina. I když je oblast dnes již zarostlá, jsou místy patrné prohlubně po těžbě. Pár metrů po hlavní silnici od Zalužanského potoka, směrem na Bohosudov, jsme si ještě prohlédli přilehlé boží muka a už jsme pelášili zpět k autu. Autem jsme pokračovali do Krupky, přímo do centra městské památkové zóny.

Za čím jedeme?

V Krupce jsme zaparkovali přímo pod hradem Krupka v Husitské ulici, naproti Hasičskému muzeu. Odtud jsme pokračovali již pěšky. Vyrazili jsme Husitskou ulicí směrem dolu z kopce. Minuli jsme kostel sv. Ducha, k němuž kdysi přiléhala, dnes již neexistující Spodní krupská brána. Pod kostelem, v cípu přiléhající Cínové ulice, stávala kdysi Krupská pekárna, která vyhořela ve 40. letech 20. st. Dnes je zde rozcestník místních vycházkových tras a fotografická vizualizace této pekárny. Jdeme dále, až ke kostelu sv. Václava. Naproti se renovuje bývalá kovárna, která je zatím bohužel uzavřená. Pod kostelem se dnes nachází budova stolního tenisu, dříve však sloužila rodině Parschů, kteří zde jako první vyráběly pletené požární hadice. A ještě před tím budova sloužila jako sladovna pro krupský pivovar. Od kostela jdeme kousek po modré turistické značce západním směrem podél rodinné továrničky Kouzlo vánoc, kde se vyrábějí především vánoční, ale i jiné skleněné ozdoby. Tato budova byla dříve mlýn - Aspenův mlýn. Poblíž se nacházel ještě Horní mlýn, ale jeho místo se nám nepodařilo identifikovat. Pokračujeme uličkou směrem do Mlýnské ulice. Na křižovatce, kde odbočuje modrá turistická značka Doprava podél Horského potoka, leží torzo sochy sv. Jana Nepomuckého. Přímo naproti se nachází zbytek mlýnského náhonu, který odváděl vodu z Preissova mlýna na Aspenův mlýn. Náhon je bohužel značně zanesený a zarostlý, stejně tak jako u Mlýnské ulice stojící ruina Preissova mlýna. Kousek za torzem sochy sv. Jana Nepomuckého ještě vyvěrá do potoka Preissův pramen, který měl prý nejkvalitnější vodu v širokém okolí. Nyní zde však vytékal jen čůrek. Na začátku ulice Na Příkopě se dáváme prudce Doprava a úzkou uličkou mezi zahradami stoupáme do kopce směrem na Schillerovu výšinu. V těchto místech kdysi stával tzv. Hlušinový rybník, který byl napájen důmyslným systémem přivádějícím vodu až od Cínovce. Z něj voda pokračovala na Preissův mlýn a dále na spoustu dalších mlýnů a hamrů. Za zahradou odbočujeme vlevo a starou, stále ještě dobře patrnou cestou stoupáme západním směrem. Po cestě jsou nádherné výhledy na protější hrad Krupka a část města Krupka. Mineme také zbytky kaple Ave Maria. Na vyvýšenině se máme dát Doprava a po vrstevnici stoupat již severním směrem. Mi však jdeme ještě kousek rovně, až se nám objeví vyhlídka na Teplicko. Vracíme se zpátky a již stoupáme na Schillerovu výšinu. V místech prudkého skalnatého srázu, spadajícího k Horskému potoku, opouštíme "hlavní cestu" a drápeme se na vlevo čnějící prudký kopec. Chvíli to trvá, než Schillerovu výšinu najdeme ale vzhledem k tomu, že je to z optického hlediska nejvyšší vrchol, nakonec ho nacházíme. Na vrcholu se nachází skalisko, na kterém je vytesáno "Schiller Höhe 1805-1905". Dříve byl tento vrch často vyhledáván výletníky a byl odtud nádherný výhled do okolí, dnes je však zarostlý lesem - proto ta předchozí zacházka na vyhlídku, která tyto výhledy nahrazuje. Nejvyšší okolní vrchol s kótou 422 m.n.m., v mapách označovaný jako Růžový hrad, se však nachází o kousek dále severozápadním směrem. Je to význačný triangulační bod, označený dřevěnou pyramidou, ovšem v okolním terénu již není tak výrazný. Z Schillerovy výšiny sestupujeme zpět na cestu stoupající po vrstevnicích a pokračujeme na vyhlídku Nad Gruntem. Z vyhlídky se naskýtají nádherné pohledy od hradu Krupka, přes centrum městské památkové zóny až po místní část zvanou Grunt. Od vyhlídky jdeme stále severním směrem, ale již nestoupáme a držíme se vrstevnice. Přejdeme louku až dojdeme ke zbytkům plotu, který nadejdeme. Nacházíme se vlastně na horní části místní části Grunt. Na konci plotu scházíme do údolí Horského potoka. Pod námi se nacházejí betonové nádrže na vodu, které prapůvodně sloužili k výrobě ledu pro krupský pivovar. Přejdeme Horský potok a proti proudu jdeme lesní cestou po jeho pravé straně. Za chvíli přicházíme ke Skalkám skřítků. Mezi skalkami mělo být usazeno několik skřítků, mi však objevili jen dva, ostatní byli evidentně rozbiti, nebo ukradeni. Pokračujeme podél potoka, mineme vodárenský objekt, kterých je ostatně v okolí Krupky nespočet, protože dříve to byly jediné zdroje pitné vody pro Krupku. Dnes je Krupka napájena Flájskou vodou. Po chvilce dojdeme na rozcestí lesních cest. Vydáváme se vlevo, aby jsme se sem po chvíli vrátili. Přejdeme Horský potok a po pár metrech dojdeme k Lesnímu prameni, kde se osvěžíme. Poté se vracíme zpět na rozcestí, kde se dáváme tentokrát vlevo a pokračujeme podél potoka pomalu vzhůru. Asi po 200 metrech se cesta prudce stáčí Doprava do kopce k zahrádkářské kolonii Třešňovka. Další cesta vede i rovně, ale je tak zarostlá, že nebýt směrovky na štolu Dürrholz, tak se jí ani nevšimneme. Rozhodujeme se, že si štolu prohlédneme a tudíž pokrčujeme podél potoka vzhůru. Štola Dürrholz je jednou z nejdůležitějších štol v Krupském revíru a sloužila jako dědičná štola k odvodu vody z revíru Steinknochen. V roce 2015 byla dokonce prohlášena za kulturní památku. Jaké je naše zklamání když na místo dorazíme. Štola není nijak patrna, později jsme zjistili, že byla nešetrně zasypána při úpravě nad ní stojící haldy z prohlídkové štoly Martin, při budován parkoviště pro její návštěvníky. V okolí se nacházel nehorázný bordel, pneumatiky, igelity a různá stavební suť. Nebýt neustále vytékající vody z její útrob, ani by jsme nepoznaly, kde se mohla nacházet. Měly by se zde nacházet i zbytky vodárny, která měla zachytávat právě vodu vytékající ze štoly a dokonce se plánovalo její využití pro napájení nedalekých Teplic. Ty jsme ovšem neobjevili. Vzhledem k tomu, jak tuto štolu Město Krupka propaguje ve svých materiálech a že to má být kulturní památka, bylo to pro nás velké zklamání. Vracíme se zpět podél potoka a přes zahrádkářskou kolonii Třešňovka pokračujeme směr Kalvarienberg. Na druhém konci zahrádkářské kolonie již narážíme na směrovky na Kalvarienberg. Z cesty si ještě odskočíme na vyhlídku čnějící na vrcholu Krkavčí skály nad horní částí Husitské ulice. Po příchodu na Kalvarienberg usedáme na zdejší lavičku a kocháme se překrásnými výhledy na České středohoří a přímo do srdce městské památkové zóny s dominantním hradem Krupka. Od roku 1697 zde stávaly sochy s křížem. Během času však zanikly a až v roce 2001 zde byl na popud členů Občanského sdružení Královské horní Město Krupka vztyčen dřevěný kříž. Z místa se vracíme kousek zpátky a přes vlevo položenou louku přecházíme do lesa na lesní cestu obcházející vrchol od západu směrem dolu do města. Před vstupem do ulice Na Hradbách míjíme zbytky Effenbergrovy kaple a pak již scházíme opět do Husitské ulice. Vystupujeme přímo naproti bývalému Krupskému pivovaru. Pivovarnictví v Krupce mělo dlouholetou tradici ale v roce 1944 byl tento pivovar natrvalo uzavřen. Byl to poslední pivovar v Čechách, který vařil svrchně kvašená piva. Máme to štěstí, že jsou vrata otevřeny a s trochou naší drzosti nás ochotný majitel nechává prohlédnout zbytky pivovaru i zevnitř. Stojíme přímo pod pivovarským komínem, který musel být ze statických důvodů ubourán, prohlížíme si zbytky varny s klenutými stropy, sklepení a dokonce máme možnost prohlédnout si originální, zde nalezenou pivní láhev. Po prohlídce zase stoupáme Husitskou ulicí vzhůru, po levé straně mineme místo, kde stával již roku 1400 kostel Všech svatých a klášter minoritů, který po roce 1773 postupně úplně zanikl, projdeme pomyslnou Horní krupskou branou, až dojdeme na točnu autobusů. Hlavní silnice se zde stáčí směrem doleva na Horní Krupku. Dalo by se po ní odtud po pár desítkách metrů dojít kolem v lese přilehlé Sirotčí skály k tzv. Stříbrné štole, neboli také štole Matky boží, u níž se nachází i krucifix, ale ještě toho máme před sebou dost a proto se dáváme vpravo a lesní úvozovou cestou stoupáme do kopce až k zelené turistické trase, na rozhraní místních částí zde zvaných Knetl a Zaječák. Po levé straně se nachází Žabí jezírko, které je ale vyschlé. V Jarním období však plné vody a vyskytuje se zde velké množství žab. Po zdlouhavém výstupu vlastně až od bývalého pivovaru, to chce v tomto vedru osvěžení a podle směrovek zacházíme kousek ke Kořenovému prameni. Po osvěžení se vracíme zpět na zelenou turistickou trasu a míříme směrem dolu zpět do města. Nakonec nám to ale nedá a po chvilce ještě scházíme z této cesty vlevo k prameništi Vinohradského potoka. Je vedro a v přilehlých travinách to na prameniště moc nevypadá. Podle informací se zde však nachází několik vzácných druhů rostlin, bezobratlých, ptáků (např. žluna zelená, nebo moudivláček lužní), plazů (ještěrka zelená, zmije obecná, užovka obojková, užovka hladká) a především obojživelníků (mimo klasiky např. kuňka obecná a níže po proudu byl zaregistrován i mlok obecný). Pokračujeme pomalu po pěšině zhruba JV směrem, po levé straně v údolíčku již začíná bublat začátek Vinohradského potoka, mineme neoznačený pramen a cestička se začíná stáčet k jihu. Na to se po levé straně objevuje nevýrazný vrcholek, na jehož temeni ční Zaječí skála, nebo-li také skála na Zaječáku. Jde o skálu ve tvaru ležícího zajíce, vyčnívající z luk Zaječáku, která na východě až severovýchodě prudce spadá do zalesněného údolí Vinohradského potoka a dala celému okolí vlastně název. V dřívějších dobách, kdy byla celá tato oblast odlesněna, byla skála lákavým cílem výletníků kvůli výhledům na Bohosudov a Teplicko. Dnes jsou již výhledy převážně zarostlé a mimo zimních měsíců není téměř nic vidět. Vracíme se na pěšinu a po chvilce se napojujeme na zřetelnou cestu. Kdyby jsme se dali doleva, sešli bychom prudce pod Zaječí skálu a před pramenem Císaře Karla bychom překročily Vinohradský potok, který zde začíná strmě spadat do Vlčí rokle. Cesta dále vede k výtoku z bývalé štoly Vincenc a dále k lanovce. Mi se však dáváme Doprava a asi po 100 metrech scházíme z cesty vlevo na sotva poznatelnou pěšinu, abychom sešli do pomyslného srdce Zaječáku. Jde o místní známou louku zvanou přímo Zaječák, dříve známou také jako Přemyslova louka (jihozápadně odtud se nachází ještě jedna menší loučka nazývaná Libušin tanec), která se často využívá na různé akce, jako např. trampské potlachy, pálení čarodějnic, dětské dny, nebo jako tábořiště jen tak k přespání pod širákem, nebo ve stanu. Mi si vybíráme jedno z několika ohnišť, rozděláváme oheň a za chvíli si už opékáme chleba a luncheon meat. Po pozdněodpoledním obídku se jen tak válíme na louce, ale po čase se zvedáme, abychom navštívili kousek odtud ležící Galgenberg, neboli také Šibeniční vrch. Jak už sám název vypovídá, jedná se o středověké soudní místo a popraviště. Za první republiky zde stával altán s lavičkami a byl odtud krásný výhled na dolní část Krupky, Bohosudov, Teplicko a České středohoří. Dnes je zde patrný vybíhající ostroh ze zbytky obvodu popraviště a výhledy jsou dosti zúžené vzrostlými stromy. Zajdeme se ještě podívat na vyhlídku U Zaječáku a pak již sestupujeme dolu do místní části zvané Libušín (podle legendy se zde měla kněžna Libuše scházet s Přemyslem Oráčem), předtím však ještě mineme studánku Pod Zaječákem, která má pitnou vodu. Opět jsme otráveni z toho, v jakém stavu ji vidíme. Před dvěma lety, co jsme tudy procházeli, byla krásně opravená a čistá, dnes je opět bohužel vidět, že lidi jsou hovada a neváží si ničeho. Studánka je v tristním stavu. Z Libušína ještě zajdeme na Mrtvý kámen, nebo také Umrlčí kámen - skálu na vysokém ostrohu čnícím nad vstupem do Městské památkové zóny Husitská ulice. Jsou odtud nádherné výhledy od hradu Krupka, přes samotou městskou památkovou zónu, až po Teplicko a České středohoří. Z Mrtvého kamene je to již jen kousek přes Cínovou ulici do Husitské ulice a zpět do auta.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Při cestě domu jsme ještě zastavili pod parkem Herty Lindnerové, aby jsme si prohlídli Bohosudovskou vodárenskou věž. K té se dostanete z ulice Pod Parkem pěšinou podél zahrádkářské kolonie. Věž sloužila začátkem minulého století k zásobování obyvatel Bohosudova a především rozrůstajících se Nových Modlan vodou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Stálo by za to, aby klub českých turistů, nebo Město Krupka tyto zajímavá místa označili a vyznačili k nim cesty.

Ostatní informace

Celá trasa měří asi jen 8km, přesto jsme ji šli, i s přestávkami skoro pět hodin. Více jak polovina trasy byla mimo značené cesty po starých, sotva znatelných stezkách, kdy je kladen důraz na orientaci v terénu.

Poslední aktualizace: 21.9.2016

Zapomenutá místa v Krupce na mapě