Žatec – procházka nejen historickým centrem města piva a chmele

Když jsme se letos na cestě z dovolené v Hřensku a v Českém středohoří zastavili ve městě pro pivo v nově otevřeném pivovaru Pioneer Beer, uvědomili jsme si, že je to 6 let, kdy jsme si téměř celé město prošli. Pomohla tomu skoro náhoda. Syn tam dálkově studoval elektroprůmyslovku a měl poslední předmaturitní vyučování (v dubnu 2013). Jenže byl celý zesláblý po právě prodělané nemoci a měl obavy, aby večer cestou za volantem neusnul. Poprosil nás, zda bychom s ním nejeli. Docela jsme to uvítali – vždyť jsme tam ještě nebyli.

Město leží na řece Ohři v severozápadních Čechách. Zdejší oblast byla osídlena již v době kamenné. V 8. století bylo nad řekou založeno slovanské hradiště, kde bylo jedno z předních center přemyslovského státu. Proto první písemná zpráva je z r. 1004 v kronice Thietmara Meserburského a je v ní popsán boj o český knížecí stolec.

Již r. 1248 byl Žatec středověkým městem na obchodní cestě z Prahy do Norimberka. Od r. 1261 měli žatečtí právovárečníci právo vařit pivo. R. 1265 získali od krále Přemysla Otakara II. městská privilegia. Pravděpodobně v době jeho vlády bylo původní hradiště přestavěno na hrad, i když první písemná zmínka o něm je až z r. 1404.

Žatec v té době patřil k největším městům v zemi. Rozvíjela se zde řemesla, zemědělství a obchod, později i pěstování chmele. Zachovala se i první písemná zpráva o zdejší chmelnici – je z r. 1348.

Husitské války přežilo město poměrně v pohodě. Mělo tak silné opevnění, že ani obrovská přesila křižáků město nedobyla a za několik týdnů byli nuceni se stáhnout s nepořízenou.

V 16. století se zde rozvíjela i kultura. Málokdo ví, že na Žatecku působil mimo jiné i Václav Hájek z Libočan, který v letech 1533-1539 sepsal známou Kroniku českou, která dlouhou dobu byla základním dílem o české historii.

V 18. a 19. století se ve městě a jeho okolí nejvíce rozvíjelo pivovarnictví a pěstování chmele. V prostoru hradu, který od 17. století chátral, byl vybudován pivovar, který tak při budování pivovarských sklepů využil i zbytky románského zdiva. Ve čtyřhranné věži měl vodárnu. Svoji činnost zahájil r. 1801. V 19. století byl založen i chmelařský spolek na ochranu kvality chmele (1833) a chmelný trh (1860).
V souvislosti s rozvojem chmelařství došlo v 19. století k rozsáhlé modernizaci, bohužel na úkor architektonických památek. R. 1934 je ve městě je zaregistrováno 161 chmelařských firem a 53 balíren chmele. Tento vše bourající trend pokračoval i ve 2. pol. 20. století. Jen historický střed města se zachránil, když byl r. 1961 vyhlášen městskou památkovou rezervací. Chráněný soubor zahrnuje významné stavby různých architektonických slohů od doby románské až po secesi.

Auto jsme nechali na neplaceném parkovacím místě ve Svatováclavské ulici na bývalém Dolním předměstí nazývaném též Bačina, blízko malého kostelíka sv. Václava, původně ze 13. století. Ve 14. století byl farním kostelem. V 80. letech 17. století byl raně barokně upraven. Z té doby je hrázděné zdivo lodi. Je s podivem, že tento kostelík přežil v 60. letech 20. století bourání staveb na předměstí, aby se zde mohlo postavit panelové sídliště.

Již z dřívější doby jsme byli vybaveni žateckými prospekty, jejich součástí byly mapky malého, středního a velkého vycházkového okruhu s pěkným povídáním. To ani nemůžeme vše projít. Uvidíme, vyrážíme. Začínáme malým okruhem, i když si pořadí objektů upravujeme dle vlastní úvahy a potřeby.

Parkem pod hradbami procházíme do historického centra. Vcházíme tam Kněžskou bránou, dříve nazvanou též Dolní brána, která byla postavena pravděpodobně už v 2. polovině 13. století. Umožňovala tak vjezd do města od Ohře. Na noc se zavírala dvoukřídlá vrata a spouštěla okovaná mříž. Vzhledem k poloze brány na svahu nad řekou, byl vstup do 1. patra po kamenných schodech ze strany města. Současná podoba věže je z let 1899 – 1906.

Jen kousek od brány je barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Tady bývalo předhradí žateckého hradu, kde stával románský kostel. V letech 1336-1380 zde byl postaven gotický kostel. V 18. století byla provedena barokní úprava, poslední stavební úpravy byly ještě koncem 19. století. Zdivo z románského kostela se dochovalo v obou věžích.

Vlevo (severozápadně) od kostela je Žižkovo náměstí, které nás víc než zklamalo. Domy jsou převážně prázdné, neudržované. Na protějším konci – v místech bývalého hradu je Žatecký pivovar, na boční straně náměstí má pivovar svoji podnikovou prodejnu. Samozřejmě jsme nakoukli, ale pivo jsme kupovat nechtěli. Přece s ním nebudeme chodit celý den po městě. Uvidíme, kdy a kudy se budeme vracet. Vyjde-li to, ještě se zastavíme.

Procházíme zpátky okolo brány na Hošťálkovo náměstí. Tady se již v rané fázi gotiky soustředila výstavba měšťanských budov. Tento půdorys města se téměř dochoval do dnešních dní. Nové domy se zde již nestavěly, v 15. století docházelo spíš k jejich přestavbě. I tady byly ještě domy neopravené, neudržované, ale některé už měly nový kabát. Je vidět, že to bylo bohaté město. Tak široké a vysoké podloubí jsme snad ještě nikde neviděli.

Na protilehlém konci náměstí je radnice s věží. Podle stavebně historického průzkumu zde nejdřív stála samostatná třípatrová průjezdní věž. Její prvky se dochovaly i v nové radniční věži. Čtvrté a páté patro má výrazně slabší zeď. Stavba byla ukončena r. 1362 – fungovala také jako tržnice sukna. V části však již zasedala městská rada. R. 1376 již byla gotická radnice dostavěna. I když to byla důležitá stavba města, dalších 200 let není žádná zmínka o její existenci a využití. Ve věži bylo vězení pro obyvatele z vyšších vrstev. Pravděpodobně až r. 1559 proběhla renesanční přestavba. Zhruba v té době bylo přistavěno západní křídlo. Tím se z objektu stalo multifunkční centrum. V přízemí byly obchody pekařů, mýdlařů a soukeníků, byla zde lékárna, šenk vína a piva. V sále v patře se scházeli konšelé a starší města. Další velká přestavba byla v 60. a 70. letech 18. století, kdy byla radnice poznamenána mnoha požáry. Za války v radnici sídlilo gestapo. Rekonstrukce budovy byla až 1. polovině 90. let. Dnes tam sídlí MÚ. Věž je nyní přístupná veřejnosti. Jen je nutno vystoupat 140 schodů.

Okolo radnice jsme prošli na náměstí Svobody. Charakter domů je stejný jako na předešlém náměstí – některé chátrající, oprýskané, jiné již pěkně opravené. Možná dnes - po 6 letech to tam vypadá již lépe.

Jen kousek od radnice je údajně nejmenší chmelnička na světě, aby návštěvníci města zblízka viděli, jak se chmel pěstuje.

Rohový dům s balkonem na náměstí u chmelničky je Stará pošta. Tento původně právovárečný dům koupil r. 1584 tehdejší primátor města M. Hošťálek, přestavěl ho a vyzdobil sgrafity a freskami. Hned se pro něj vžil název Malovaný dům. V 17. století v domě byla lékárna. Balkon s novorenesančním průčelím byl přistaven až koncem 19. století. Od r. 1872 tu sídlil poštovní úřad, později i telegraf.

Uprostřed náměstí stojí 12 m vysoký sloup Nejsvětější Trojice z let 1707 – 1713. Před ním je na zemi deska s nápisem "Zde byl objeven 1. 4. 2001 hrob nejstaršího pivaře." U pozůstatků člověka ze 3. až 4. tisíciletí př. n. l. byla hliněná nádoba o objemu 0,492 litru a malá hliněná destička se sedmi vrypy – pravděpodobně to byl nejstarší pivní účet.

Zhruba na stejné úrovni od hrobu je na západ ulička, ve které je úzká Libočanská branka v téměř 19 metrů vysoké věži. Od r. 1463 byla součástí městského opevnění, dnes slouží k bydlení. Samozřejmě jsme brankou prošli, abychom si prohlédli hradby.

Okolo chmelničky jsme prošli k židovské synagoze, která má dvě hranolové věže s kupolemi. Po Velké plzeňské synagoze je to 2. největší synagoga u nás. Byla postavena v letech 1871 - 1872 v maurském stylu. Vnitřní nástěnné malby jsou z let 1883 a 1911. Během Křišťálové noci byla vypálena. Jenže byla blízko ostatní zástavby a tak ji Němci nakonec sami uhasili. Vnitřní vybavení však shořelo. Během 2. světové války v ní byla vojenská nemocnice a pomocná škola. Po válce sklad civilní obrany. Nikdo ji neudržoval, chátrala. Až r. 1997 se dočkala opravy. Má vynikající akustiku, proto se využívá jako koncertní sál.

Dlouhou ulicí jsme prošli na náměstí 5. května. Uprostřed náměstí je sloup sv. Floriána, patrona hasičů, zedníků a horníků, který byl vybudován v letech 1742 – 1746 jako vzpomínka na velký požár r. 1738 a jako ochrana před další pohromou.

Na náměstí stával starý městský pivovar, který byl po zakoupení sousedního domu r. 1802 přestavěn na gymnázium. Krátce zde studoval světoznámý cestovatel dr. Emil Holub. Školu navštívil 6. 8. 1833 císař František s manželkou. R. 1903 prostory již nevyhovovaly, gymnázium se přestěhovalo do nového objektu. Nadále však budova sloužila školským účelům, v letech 1929 – 1939 tu bylo městské muzeum a po 2. světové válce archiv. Dnes v budově sídlí městská policie.

Tím jsme ukončili prohlídku Malého okruhu, který nás provedl po vnitřním městě. Vracíme se na náměstí Svobody a začínáme prohlídkou Středního okruhu. Na jižním konci náměstí zatáčíme vpravo do Dvořákovy ulice.

V dlažbě je vyznačen půdorys raně románského kostela sv. Víta. Původně dřevěný kostel vznikl uvnitř hrazeného dvorce z 11. století. Ještě v tomto století byl přestavěný na zděný jednolodní kostel, u něj byl hřbitov. Po vzniku města ve 13. století se zde již nepohřbívalo a r. 1409 byl zbořen.

V této ulici za pár rohy je Městské divadlo v pozdně klasicistním slohu, ke kterému byl základní kámen položen r. 1848. Je to jedno z prvních provinčních divadel u nás, je starší než pražské Národní divadlo. Pozoruhodná je prý i opona z r. 1948.

Ještě před ním je úzká kamenná branka, kterou se nechá projít na hradby. Vpravo jsme zahlédli jedinou stojící baštu, zvanou Husitská z doby před r. 1463. Po r. 1863 v ní byly byty. R. 1946 se její část zřítila. Byla však dostavěna a dnes je tam muzeum Homolupulů, to je chmelařský a pivařský rod, který zde žil v pradávných dobách. Muzeum je otevřeno jen během Žatecké dočesné na konci srpna. V ostatní dobu je nutno se na prohlídce předem domluvit (chrampiva@chrampiva.cz nebo 607708788).

Další zastávku jsme si udělali na Nerudovo náměstí, kde jsou sklady chmele z přelomu 19. a 20. století. Ve středověku zde bývala samostatná osada s kostelem, ještě r. 1616 se zde pohřbívalo. Měli zde i kostnici. Při stavebních úpravách se našly středověké hroby vampýrů. Při požáru r. 1788 většinu z této osady zničil požár.

O blok dál je Smetanovo náměstí, kde se již ve středověku konaly trhy s dobytkem. Dnes je tam řada zajímavých domů a sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z doby okolo r. 1700.

Tady téměř jedno náměstí navazuje na druhé. Hned vedle je Chmelařské náměstí, kde bývaly věhlasné Známkovny chmele. Dnes je tam chmelařský zpracovatelský areál. Ještě před tím tu však bývalo hradiště. R. 1937 se zde našel největší český stříbrný poklad raného středověku z poč. 11. století.

Přes náměstí jsme prošli do Zeyerovy ulice, kde je neorenesanční Křížova vila, jejíž průčelí má arkýř a vikýř s atikou a balustrádou. Posledním majitelem byl JUDr. Wilém Kříž, po němž je vila pojmenována. Ve vile jsou dochované původní interiéry. Dnes ji vlastní město Žatec. Pořádají se tam různé vernisáže, koncerty a přednášky. Obnovena byla i zahrada, kde se dřív konaly ovocnářské výstavy.

Už však máme hlad. Navíc jsme blízko nově zrekonstruovaného chmelového areálu, kde je nejen restaurace v pivovaru U orloje, ale také Chrám chmele a piva, Chmelový orloj, Chmelařské muzeum a také rozhledna Chmelový maják. To vše je v části Pražské předměstí, které bylo ještě před několika lety určeno k  demolici. Oblast dokonce byla již vylidněna a tím došlo k devastaci objektů. Tento projekt zachránil řadu historických objektů a změnil oblast na historické centrum.

Začínáme v restauraci s pivovarem, která je v původním chmelovém skladu. Kromě oběda jsme samozřejmě ochutnali i zde vyráběné pivo. Nejvíc nás snad fascinovaly zdejší toalety. Jen nechápu, proč jsem je nevyfotila. Asi jsem z toho měla moc velý šok. Stejně jako sklad byl obrovská budova, tak i toalety zaujímají obrovskou plochu. Hala je přepažená, vlevo dámy, vpravo páni. Vstoupí se do dlouhého a širokého prostoru, který z jedné strany osvětlují okna a na druhé straně je obrovské množství boxů - WC, mezi kterými je stejné množství umyvadel se samostatným osvětlením. Nepočítali jsme to, ale určitě jich je víc jak deset.

Po obědě jsme si prohlédli skutečně zajímavý chmelový orloj o velikosti 4 x 7 metrů. Kostlivec každou hodinu zazvoní na zvoneček, místo apoštolů se v okénku střídají mariášové karty s chmelovými šiškami. Motiv znázorňuje žateckou dočesnou. Nahoře je nebe, dole peklo.

Do muzea, kde na 4000 m2 je znázorněn vývoj chmelařství od raného středověku do současnosti, jsme nešli, jen jsme nakoukli do zdejší prodejny v Regionálním informačním centru a nechali se výtahem vyvézt na 42 metrů vysokou rozhlednu Chmelový maják. Je sice možno vystoupat 224 schodů na plošinu ve výši 36 metrů, ale první varianta se nám líbila víc. Vrchol rozhledny je symbolicky zakončen chmelnicí se sedmi ocelovými sloupy. Shora jsou nádherné výhledy na celé město, České středohoří či Krušné hory i pohoří Džbán. R. 2013 získal tento maják cenu za nejlepší novostavbu v historickém prostředí, kterou uděluje Klub za starou Prahu.

Vyrážíme za dalšími památkami Středního okruhu – k pseudorenesančnímu evangelickému kostelu z r. 1897 s vysokou štíhlou věží. Ve 2. pol. 19. století se tímto směrem začalo město rozrůstat. Byly zde postaveny nejen obytné domy, ale i školy apod. Vznikla zde tehdy vlastně nová městská čtvrť.

Pokračujeme Komenského ulicí ke Kapucínskému klášteru se zahradou, tím se napojujeme na Velký okruh procházkové trasy. Už však víme, že vše nestačíme. Sem ještě musíme někdy zajet.

Kapucínský klášter s kostelem Korunování Panny Marie byl postaven v letech 1676 - 1684 u Červené brány na jižním předměstí na přání žateckých měšťanů a za podpory aristokratických dobrodinců. Kapucíni byli dobří kazatelé, obětavě sloužili městu i v  době morové epidemie. Hlavně to byl důvod, proč za Josefa II. nebyl zrušen. Od 20. let 19. století až do počátku 20. století probíhaly zásadní úpravy klášterního areálu. Zrušení r. 1950 již neunikl. Byl využíván jako škola a do 80. let 20. století i jako domov důchodců. Od té doby není využíván. Spolu se zahradou je v majetku města. Zahrada byla v rámci projektu „Chrám chmele a piva" zrekonstruována. Je tam bylinková zahrádka, chmelnice, vinice, zpívající fontána, kašna Chmelových rytířů, květinové záhony a spousta zeleně. Zahrada slouží jako odpočinková zóna pro veřejnost. Děti zde mohou pozorovat pávy, kozí rodinku nebo andulky. Je přístupná denně, v noci od 18.00 do 10.00 je uzavřená.

Kostel si zachoval původní výzdobu. Hlavní oltář je z r. 1683. Z doby okolo r. 1700 jsou i postranní oltáře. V pol. 90. let 20. století byla opravena fasáda a položena nová střešní krytina. V kostele se pravidelně konají bohoslužby.

Od kláštera odcházíme Klášterní ulicí ke kostelu sv. Jakuba Většího. Na tomto místě stál kostel již r. 1359. Nynější, původně hřbitovní gotický kostel je z konce 15. století. R. 1752 byla přistavěna předsíň, r. 1765 věž, kam byly umístěny dva zvony. R. 1866 se zde přestalo pohřbívat. Okolí je nyní parkově upraveno. Náhrobky se nezachovaly. Interiér patří mezi prvořadé žatecké památky. Je tam několik renesančních náhrobků. Po 2. světové válce sloužil kostel pravoslavné církvi, proto je uvnitř ikonostas. Informace o jeho stáří se liší.

Pomalu se stáčíme k centru. Ještě však jdeme na roh ulic Pod Střelnicí a U Plynárny, kde je hrázděný dům, poslední dochovaný dům z původně velkého množství hrázděných staveb. Jeho stavba je ovlivněna německou renesancí. Podle dendrologického průzkumu použitého dřeva byl postaven kolem r. 1673. Patří mezi nejstarší takovéto objekty u nás.

Ještě máme chvilku času. Procházíme ulicí Pod Střelnicí okolo pravděpodobně nově dostavěných hradeb a bašty (v procházkách jednotlivých okruhů se o tom nikde nepíše) až na Kruhové náměstí, jehož prohlídku, zahrnutou do Středního okruhu, jsme vynechali. Na náměstí bývala až do r. 1821 Pražská brána s předsunutým opevněním. Tři oblouky gotického kamenného mostu jsou přístupny ze sklepa domu č. 243. Pod zemí mezi tímto domem a autobusovým nádražím se prý dochovala chodba se dvěma dělovými střílnami z 15. století. Nikde však o tom nic nečteme, tudíž to asi volně přístupní není. Na náměstí je jen obrovský pivní sud.

Nedaleko mezi Nákladní a Masarykovou ulicí má být bývalá renesanční sladovna (1681 – 1775), později sýpka, která byla r. 1801 přestavěna k obytným účelům. Tam však už nejdeme.

Procházíme třídou Obránců míru okolo zajímavé budovy Komerční banky do Obloukové ulice, kde na nás ve steak baru U Medvěda čeká syn. Po náročném dnu se tam šli s kamarády najíst a rozloučit se. Je otázka, zda se takhle ještě všichni společně sejdou.

Nakonec jsme taky chvilku poseděli, dali si večeři, protože vidíme, že domů přijedeme hodně pozdě. K autu jdeme přes jižní okraj náměstí Svobody, kde ráno naší pozornosti unikl sloup Milénia, který sem byl umístěn r. 2004 k 1000. výročí založení města. A pak už podle hradeb k autu a domů.

V těsném sousedství Chrámu piv, v blízkosti zastávky tramvaje č. 7 si můžete vybrat, do kterého pivovaru zajít. Kromě výše zmíněného chmelového areálu s restaurací a pivovarem je téměř hned vedle další pivovar Pioneer Beer. Založili ho spolu Čech Michal, který dělá sládka, a Slovenka Miriama, která je odbornicí přes marketing. Tito dva se seznámili právě na Žatecku a když objevili starý nevyužívaný sklad chmele, bylo už vše jasné. Jen nevím, zda zde nabízí teplé jídlo.

Z města jsme tehdy  (r. 2013) měli  těžko identifikovatelný pocit. Město je skutečně plné památek a historických budov, které jsou krásně popsané v reálu, i k nim jsou vytvořené zajímavé prospekty, ale bohužel nejsou peníze na jejich opravu. Bude to trvat asi hodně dlouho, než se to vše opraví. Ale věřím, že to bude. Už možná v současné době to vypadá o něco lépe. Letos jsme do města nezajeli. Byla tropická vedra a v těch se mi toulat se městem nechtělo.

Z vlakového nádraží Žatec vede modrá turistická značka, která vede podle Ohře a v jejím těsném okolí až k Nechranické přehradě (15 km). Vede téměř společně s cyklotrasou,která dál pokračuje až do Kadaně nebo do Chomutova. Na opačnou stranu se nechá po cyklotrase dojet do Loun. Možností je však víc.

Žatec – procházka nejen historickým centrem města piva a chmele na mapě