Ze Svahové do Mezihoří v Krušných horách.

Kam a jak jedeme?

Cesta do Krušných hor se blížila ke svému závěru. Projeli jsme Chomutovem, objeli město Jirkov a za ním jsme odbočili na okresku, která by nás měla dovézt do osady Svahová. Silnice tady prochází mezi lesy a loukami, na kterých se pasou stáda krav a ovcí. Některé stromy v okolí se začínají převlékat do podzimního kabátku a tráva na loukách pozvolna mění barvu. Silnice od Jirkova neustále stoupá, projíždíme desítkami zatáček a pochvalujeme si kvalitu silnice. Průjezd obcí Boleboř je za námi a do několika minut bychom měli odbočit. Na vrcholu stoupání jsme se dočkali, směrovka k hotelu Svahová nás odvádí vpravo a po chvilce jsme u našeho cíle. Dnešní den končíme procházkou po okolí a přípravou na zítřek. Dozvídáme se, že Svahová byla v minulosti dřevařskou osadou a dnes tady převládají chataři.

 

Za čím jedeme?

Ráno nás přivítalo šedou oblohou a nevídaným pohledem na část Českého středohoří. Než jsme stačili vyjít, slunce se probralo mezi mraky a jeho paprsky začali příjemně hřát. Od hotelu procházíme osadou k bývalé hájovně. Tady je rozcestí turistických cest a nás odtud povede červená. Dlouhé, ale mírné stoupání se zdá být nekonečné, cesta je jedna dlouhá přímka. Okolní lesy jsou převážně smrkové s menší příměsí listnáčů. Na několika místech jsou skupiny stříbrných smrků, mezi nimiž je značný počet mrtvých stromů. Na loukách rostou nálety a někde se i vysazuje nový les. Kolem cesty jsou občas ploty chránící novou výsadbu. Dostáváme doprovod umíněné sojky, která tu zřejmě zastupuje policii. Musí o nás vědět všechno osazenstvo lesa. I když tady nastoupil už podzim, objevují se kvetoucí bodláky a sem tam ještě kvetou náprstníky. Přecházíme silničku a stoupáme pod Mezihořský vrch ( 916 m.n.m.). Po pravé straně je větší mokřad, ze kterého vytéká potůček.

Přicházíme pod výše jmenovaný vrch a nad nízkým lesem se nám otevírá hodně omezený výhled do Mostecké pánve. O zdolání vrcholu si můžeme nechat jen zdát. Stezka nikde žádná a navíc je les neprůchodný. V okolí září hlavy muchomůrek a dočkali jsme se i hub jedlých. Cesta začíná klesat a docházíme na konec lesa. Před námi se rozprostírají louky a za nimi pásmo lesů. Nad ním je vidět oblaka páry z elektráren dole v údolí. Blíže k nám jsou stavení osady Mezihoří. Mrtvé stromy při okraji lesa připomínají, že tady stále vládne příroda. Slunce zmizelo a k nám se přibližují poměrně rychle černé mraky. Po několika minutách na nás dopadají první kapky. Po chvilce se déšť mění v liják, přes který není ani vidět. Veškerá opatření proti dešti jsou zbytečná. Scházíme k lesu a hledáme zelenou, po které se máme vracet do Svahové. Zelená je tady a další čtyři kilometry vodou shora i zdola po hodině končí před hotelem. Teplá sprcha nás vrací do života a horký čaj je jen tečkou za výletem, na který se jen tak nezapomene.

 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Stravovali jsme se a byli ubytování v horském hotelu v osadě Svahová. Jídlo bylo výborné, pivo tu točit také umějí. Navíc obsluha byla nejen rychlá ale i milá. Pokud se do těchto končin ještě někdy dostaneme, víme kam jít.

 

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Se změnou počasí v horách musí člověk počítat. I když jsem na horách často zažil déšť, tak tenhle liják byl nad veškerá očekávání. Přesto jsme to brali s nadhledem a tenhle výlet se nám více líbil než nelíbil.

 

Ostatní informace

Celá cesta byla dlouhá okolo 10 kilometrů s převýšením nad 300 metrů. Cesty jsou tu dobře značené, ale na těch rovinkách to moc neubývá.