Železná Ruda - léto, mokrá varianta

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody

Kam a jak jedeme?

Dnes to na túru není. Ačkoliv je červenec, kopce jsou v mracích, teplota 13°C, přeháňky. Proto se vydáváme na výlet do nedaleké Železné Rudy.

Za čím jedeme?

Zajeli jsme do centra městečka a náhodou jsme se trefili k novému návštěvnickému centru Šumavy, kde je možné parkovat 1 hodinu. V přízemí je informační centrum, v patře expozice o historii lyžování a přírodovědné expozice. Vyfotíme se s jelenem, dozvíme se vše o životě Čápa černého, navštívíme interaktivní příbytek Bobra evropského, projdeme se po místních kopcích lesích a loukách. V přízemí IC si ještě vezmeme nějaké prospekty a necháme si poradit menší zajímavou vycházku. Také zde zjistíme, že v této ulici zhruba o 100m dál směrem z centra (ulice 1.máje), lze již parkovat volně.

Přeparkujeme a vydáme se na prohlídku muzea historických motocyklů, které sídlí v budově bývalého loveckého zámečku v Belvederské ulici.

Po prohlídce motorek nalezneme před budovou muzea turistické značení červenobílého psaníčka. Zde začíná Naučná stezka "Utajená obrana železné opony", na kterou se velmi těšíme. Trasa je necelé 2km dlouhá, je zde umístěno 8 naučných tabulí a 6 zpřístupněných, donedávna utajovaných pevnostních objektů. Okruh vede volným terénem, a je vhodný pouze pro pěší. Vstup do všech pevnostních objektů je na vlastní nebezpečí. Svítilna nutná! Poprchává, ale nejsme "z cukru" a bunkry lákají.
Začínáme stoupat do kopce směrem k pivovaru a hotelu Belveder a brzy objevujeme křížovou cestu. Jdeme po ní nahoru, a pozor, při přechodu silnice k Belvederu jsou po obou stranách umístěny první pozorovatelny. Pročítáme informační tabule a prolézáme pozorovatelny. Pokračujeme dál po křížové cestě až ke Kapli sv. Anny. Hledáme červenobílé značení NS, ale nenacházíme. Pohledem do mapy zjišťujeme, že jsme neměli dojít až na konec křížové cesty, ale zhruba v půli odbočit vlevo. Nevadí, vracíme se asi 0,5km a nalézáme ztracenou odbočku, po níž pokračujeme k dalším bunkrům. Se zájmem pročítáme informační tabule a s baterkou prolézáme tyto objekty. Najednou se ocitáme ve Ski areálu nad nádražím Železná Ruda - město. Projdeme viaduktem pod železniční tratí a vracíme se zpět do centra městečka. Nádhera!!!

A nyní je čas nasytit bříška. Zaujal nás Kebab a moc jsme si pochutnali. Počasí je stále nevlídné. Nasedáme do auta a vydáváme se směrem ke státní hranici na vlakové nádraží Železná Ruda - Alžbětín. Po cestě však neodoláme trpaslíkům a pestrobarevným skleněným koulím a zastavujeme u jednoho z mnoha asijských Free shopů. Prohlížíme nabídku místních trhovců a "fejky" světoznámých značek se zdají být poměrně zdařilé. Já nakonec odolávám, syn kupuje vojenský nůž. Pokračujeme v cestě a najednou jsme v Německu.

Vítá nás obec Bayerische Eisenstein (Bavorská Železná Ruda). Hned na začátku obce zahnu vlevo a již vidím směrovku Bahnhof. Následuji šipku a za chvíli zastavuji u vlakového nádraží Bayerisch Eisenstein/Železná Ruda-Alžbětín. Vítá nás 137m dlouhá nádražní budova symetrického tvaru se dvěma dvoupatrovými budovami a spojovací částí, vybudovaná dělníky Bavorské východní dráhy v roce 1877. Budova je přesně ve svém středu rozdělena státní hranicí. Společně s nádražní budovou je takto rozděleno i kolejiště. V říjnu 1938 na základě ujednání Mnichovské dohody postoupily ČSD českou polovinu železnorudské stanice včetně tratě až do Nýrska Německu. Válku nádraží přečkalo bez pohromy a první český motoráček mohl z Nýrska do společného nádraží v Železné Rudě Alžbětín jet již v červnu 1945. V září 1953 byla Železná Ruda Alžbětín jako přechodová stanice zrušena, česká osobní pokladna zazděna. Budovu zabrali pohraničníci, nádraží přeťaly zátarasy. Osobní doprava končila v zastávce Železná Ruda - město a vlaky odtud couvaly zpět na nádraží Špičák. Vlaky se zde opět rozjely po pádu železné opony v červnu 1991. V současné době najdete v budově nádraží restauraci a Česko-Bavorské informační centrum Národních a přírodních parků Šumavy.
Němci zde mají od Roku 2014 nové interaktivní muzeum Svět přírodního parku. Při pohledu na cenu vstupenky chvíli váhám (dospělí 180,-/dítě 130,-Kč) ale jdeme! A udělali jsme dobře. V přízemí poznáváme faunu i floru Velkéhu Javoru (1456m). Poslechneme si hlasy ptáků, vábení zvěře. Kukátky nahlédneme do dutin stromů a zvířecích příbytků, osaháme si různé přírodniny. V kinosálku si můžeme vybrat z několika dokumentů v rúzných jazykových mutacích. Pustíme si dokument o Bavorském lese a následně nás ještě zaujme dokument o netopýrech. Z kinosálku míříme do suterénu za netopýry.
Netopýři jsou savci z řádu letounů. Vynikají letem o rychlosti 30-50km/hod. Za tmy se navigují echlokací, tj. vlastním sluchem podle odrazu jejich pískotu od předmětů. Živí se hmyzem, krví, malými savci, žábami, rybami. Čeledi: vrápencovití, vampírovití, upírovití, netopýrovití, tadaridovití. Na našem území zaznamenáno 27 druhů, všechny přísně chráněny, většina druhů ohrožena. Valíme oči na všechny ty druhy a čeledi. Také vidíme různé způsoby jejich přezimování. Detailně si je prohlížíme na monitorech. Na panelech posloucháme jejich pískot o intenzitě 20-110 kHz.
Od netopýrů se vyvezeme výtahem do 3.patra. Tady se na ploše 260m2 staví velká modelová železnice "Zelená střecha Evropy" v měřítku 1:87.
Ve 2.patře se ponoříme do historie stavby nejvýše položené železnice v letech 1872 až 1877. Čekají nás zajímavé informace o stavbě nejkratšího železničního spojení mezi Mnichovem a Prahou. Železnice přinesla do Bavorského lesa obrovské změny. Skrz toto "napojení na svět", a možnosti přepravovat zboží, začaly vzkvétat živnosti. To znamenalo pracovní příležitost pro ženy, které se živily sběrem borůvek, brusinek a hub. Ty byly zakonzervovány v plechovkách a prodány. Zároveň se hodně usnadnil transport dřeva, papíru, žuly a skla. Díky železničnímu spojení začínají přijíždět do Bavorského lesa i letní hosté a turisté.
1.patro patří lyžování a jeho historii. Nejvíce času jsme však strávili u lyžařského simulátoru, kde jsme si užili hodně zábavy.
A jsme venku z muzea. Nyní ještě prošmejdit nádraží z české i německé strany, vyfotit se u hraničních cedulí i u artefaktu z ostnatého drátu vymezující státní hranici a hurá domů...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytováni jsme byli v Hojsově Stráži v penzionu Vyhlídka.
Skvěle jsme se najedli v Alanya Kebabu. Obsluha česká, usměvavá, porce obrovská, cena přiměřená, jídelna čistá, zatopeno.