židovská čtvrť v Třebíči

Kam a jak jedeme?

Židovská čtvrť v Třebíči se právem řadí mezi nejzachovalejší židovské čtvrti na Moravě. Můžeme v ní nalézt 123 dochovaných domů, mezi nimiž dominují 2 synagogy, rabinát, židovská Radnice, škola a chudobinec. Návštěvník si zde může také prohlénout model židovského města, jak vypadalo v roce 1850 a dále expozici židovských liturgických předmětů. Za shlédnutí stojí rozhodně i židovský hřbitov, kde se nachází na 3000 náhrobků. Nejstarší pochází z roku 1631.

Do Třebíče jak vlakem, autem, i na kole....

Za čím jedeme?

Hřbitovy jsou zvláštní místa; na první pohled chmurné útočiště mrtvých, na druhý důvěrný azyl prvních cigaret a milostných schůzek. Židovské hřbitovy jsou ještě o poznání tajemnější než ty křesťanské a plynulé křivky náhrobků, ornamentů a hebrejského písma přinášejí do Evropy vůni orientu. Vzdálenou a přece po staletí blízkou. Náhrobky nasázené těsně vedle sebe vykukují z trávy a břečťanu, naklánějí se do stran jako vyviklané zuby, vrhají stín a trochu připomínají živé bytosti. Třebíčský hřbitov je jedním z největších židovských hřbitovů u nás. Je v něm víc než tri tisíce náhrobků a každý nese otisk příběhu, který by jinak smazal čas.

Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1630. Spočívá nad hlavou Elíši Samuela, jeho ženy Pivky a dcery Jehoshuy. Nedaleko od něj je nádherný klasicizující pomník se srdíčkem, pod kterým jsou podle legendy pochování milenci, kteří se při morové epidemií nechali oddat na smrtelném loži, aby spolu mohli být alespoň ve smrti. Asi deset metrů odtud po cestičce naleznete náhrobek s vyrytýma žehnajícíma rukama. Stejný symbol najdete na všech židovských hřbitovech. Zobrazoval se na náhrobcích příslušníků kněžského rodu kohanim, dnes rozpoznatelných ve jménech s kořenem k-n jako Kohn, Kohnberger, Kantor, Konrád, atd. Podle tradice se nesměli rituálně znečistit a přijít do styku s mrtvými a jejich ostatky se proto pochovávali do vnějších řad hřbitova. Dnes slouží tyto náhrobky k vymezení okraje starého pohřebiště. Nejtajemnější je v zadní části starého hřbitova, a můžete na něm číst tento nápis:

"Památník na hrob svatého muže, který před devadesáti lety posvětil Boží jméno, zbožného pana Rafaela, spravedlivého blahé pamětí. Jeho zásluha nechť posílí nás i příští generace. Tento památník byl obnoven 1. dne měsíce avu roku 1744."

Podle tradičního podání zachránil Rafael třebíčskou obec před morem. Sám přišel při morové epidemii o všechny příbuzné a rozhodl se zabránit dalšímu šíření nemoci vlastní obětí. Lehl si do hrobu, zasypal se hlínou a s modlitbou na rtech se rozžehnal se životem. Mor ustal jako mávnutím kouzelného proutku a Třebíčští Rafaelovi jeho statečnost nikdy nezapomněli.

Hřbitov je jako kamenná kninovna. Na náhrobcich najdeme spotstu symbolu spjaíycn sejmeny neoozííku (např. jména s kořenem B-r byla spojována s párem medvědů) nebo jejich vlastnostmi (lví nesoucí korunu jako symbol moudrousti). Nápisy často odpovídaly tvaru náhrobku. Tak na macevě stylizované jako brána, čteme o muži, kterému jeho dobročinnost otevře brány milosrdenství. Třebíčský židovský hřbitov je jako zrcadlo architektonických slohů - od malých barokních po klasicismus a velké obelisky z druhé poloviny 19. století. Mnoho jich patří rozvětvené rodině Subaků, která v Třebíči vlastnila velkou koželužnu.

Hebrejsky se hřbitovům říká DŮM ŽIVOTA ( bejt ha-chajim ). Toto paradoxní označení je vyjádřením Víry, ve které se smrt dá chápat jako brána k životu. Názory na posmrtný život se ale v judaismu různí a často si i odporují. Všechny však spojuje důraz na život, ve kterém smrt hraje roli jeho sekundanta. Není jeho definitivním protikladem, ale součástí. O židovském přístupu ke smrti snad nejvíc vypovídají pohřební zvyky. Od roztržení roucha nad zemřelým po modlitbu za zemřelé ( kaddiš ). Do dalších podrobností vás rádi uvedou místní průvodci...

Křivolaké uličky s dlažbou z říčních valounů, domky postavené v několika stavebních slozích a prorostlé mezi sebou, miniaturní dvory, nízké vchody, průchody, náměstíčko jako dlaň – židovská čtvrť je jako zmenšený svět. Je jedinou kompletně dochovanou židovskou čtvrtí v Evropě a jedinou židovskou památkou Unesco mimo území Izraele. V tomto miniaturním prostoru žilo v době nejhustšího osídlení více než 1200 obyvatel, kteří tvořili téměř šedesát procent třebíčského obyvatelstva. Měli svou Radnici, chudobinec, špitál, školu, dvě synagogy a všude bylo spoustu obchůdků a dílen. Život tu ale pulsuje i dnes. Při cestě se můžete zastavit v několika kavárnách, vinárnách, hospůdkách a restauracích s živou hudbou, meditovat v čajovně a galerii nebo se ubytovat v jednom ze dvou pensionů.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V Třebíči je spousta míst kde se dobře a levně najíst i ubytovat. Město Třebíč je velice zajímavé my jsme tam jeli na jednodenní výlet, takže jsme se neubytovali nikde, ale potkali jsme spousty hotelů a penzionů.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo se nám celkem vše až na tu atmosféru, která dýchala z židovského hřbitova na který sme se také podívali. Je to smutné, když někdo umí přečíst, co mají na náhrobcích napsané, je to velmi smutné...

Ostatní informace

Otevírací doba (Zadní synagoga):

Po - Ne 10. 00 - 12. 00 a 13. 00 - 17. 00

Vstupné (Zadní synagoga):

dospělí: 40,-
sudenti, ZTP, senioři: 20,-
školní skupiny: 10,-
Děti do šesti let zdarma.

Otevírací doba:

Denně - od neděle do pátku
V sobotu o sabatu je zavřeno (od pátečního do sobotního večera).

Květen - září 8.00 - 20.00
Říjen, březen, duben 8.00 -18.00
Listopad - únor 9.00 -16.00

Fotogalerie