Žihle - viklany

Kam a jak jedeme?

Naše trasa vede hlavně po žluté turistické značce, která začíná na nádraží v Žihli. Vlak zde jezdí opravdu jednou za čas, proto si můžeme po odjezdu potkávajících se souprav zkrátit cestu přechodem přes trať, jinak značení vede přes přejezd vzdálený cca sto metrů.

Po žluté stoupáme směrem k lesu. Ta se těsně před koncem vesnice stáčí ze silnice na lesní a už je zde vnímána rostoucí vůně zdejších porostů. Uhrane snad každého, s kým sem vyrazíme, neboť je mi známo málo míst v republice, se kterými by se pocit z těchto vůní dal srovnávat.

Když už se i poslední obydlí ztratí z dohledu, docházíme k první lavičce u jakoby jen odhozených kamenů s vytesaným nápisem "Cesta paní Růženy Slavíkové - Mattueové". Je to výzva na první lesní svačinu, na nabrání sil, protože očekávám od každých dalších kroků dále pocity s otevřenými ústy a realizaci her připravených pro ratolesti.

Hned za tímto svačinovým místem se dohledáváme pokračování značení. Najednou si všímáme i značek místních domorodců v podobě bílé šipky na stromě s puntíkem. Tato značka by nás po nějakou dobu vedla stejnými body naší cesty, jako turistická značka, jen jinudy. Jde o spojovací značení mezi dříve zmíněnou vesnicí a nedalekými Školami v přírodě. Nicméně směr naší chůze se stáčí do prudkého krátkého stoupání, kde po chvilce nacházíme naše zmačení.

Dalším zastávkovým místem je šutr zaparkovaný mezi stromy. Trošku větší, než jsou ostatní kolem, proto byl uznán i místním zajímavým bodem a pro jeho vyjímečnost, možná stáří, se nechal pojmenovat jako Dědek. Žádné vrásky bych na něm nehledal, bude jich nepočítaně, vždyť jde o sest netrů vysoký a dvanáct metrů dlouhý balvan, čímž se řadí mezi největší u nás. O kousek dál po žluté se usídlila i jeho Bába, co by to bylo za dědu bez báby, že? Jenže krásu obou balvanů, jako správný milenec, tak nějak i narušuje plochý odhozek dalšího balvanu nesoucí vyryté jmého Leonardo. Zde již začíná příběh Báby a Dědka ožívat fantastickými příběhy. Každý si zde příjde na ten svůj a místo se tím stává o to zajímavějším. Byl to milenec podle dospělých? Byl to zakletý princ, podle těch malých špuntů, co cestují s námi? Jak říkám, každý si zde najde ten svůj příběh.

Po asi dvou kilometrech žluté, kdy část z ní je po málo frekventované neudržované asfalfové cestě, šplháme do mírného stoupání na místní Viklany, v některých mapách také vedené jako Skalní městečko. Mnohé viklany vypadají, jako by zanedlouho měly spadnout, někdy se mnohatunové balvany doslova houpají na pár centimetrech podložení. Situace jsme ihned využili například k fotce v albu, kdy jsme z naší ratolesti udělali stavitele Obelixe ujíždějícího na Menhirech. Jezdím sem již řadu let a i když sestava vypadá opravdu hrozivě, považuji tyto balvany i pohyb na nich za bezpečný, tak je čas na vyřádění se špuntů a naší další svačinku. Nenechte se opět zmást místním značením v červenobílém kolečku. Jde opět o spojnici, tentokrát však mezi vesnicemi Žihle a Nové Dvory, kde jsme s jejím sledováním v minulých cestách skončili u restaurace (viz v mých dalších příspěvcích).

Cesta nás vede zpět na asfaltovou cestu, ale ne na dlouho, po pár desítkách metrů se opět stáčí na lesní pěšinu vedoucí k Rozcestí Uhlířská louka. Pokud jsme již byli na Viklanech, toto místo nás jistě již neuhrane tolik, jak bychom asi očekávali, ale cestou před rozcestím je možné narazit na další spoustu různě poskládaných i poházených balvanů, ve kterých při správném úhlu pohledu je možné vidět například Čertovu hlavu nebo i sedící žábu. Zajímavostí na cestě je i balvan zabořený do země, jehož podklad je široký pouze jednu třetinu jeho šířky v nejširším místě, jinak by se to dalo popsat jako krk s hlavou a při troše snahy je možné si i toto v balvanu představit.

Na Uhlířské louce jsme zvolili kratší cestu zpět do Žihle, tedy pokračujeme po žluté až k rozcestí U Nového dvora, kde nás navede modré značení do vsi. Jestliže cestujete v době, kdy již roste ovoce, bude jistě potěšením, že na začátku vesnice začíná planá ovocná alej. Značka nás dovede až k nádraží a hurá na další výlety...

Nenechte se opět zmást místním značením v červenobílém kolečku. Jde opět o spojnici, tentokrát však mezi vesnicemi Žihle a Nové Dvory, kde jsme s jejím sledováním v minulých cestách skončili u restaurace (viz v mých dalších příspěvcích).

Za čím jedeme?

Vyrazili jsme za přírodními zajímavostmi v podobě Viklanů, mohutných balvanů a mnoho příběhů, které tato místa skrývají a vytvářejí v naších fantaziích.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst se dá přímo v obci Žihle, kdy odbočíme hned z nádraží do vsi po modrém či zeleném značení, kdy asi po dvou stech metrech narazíme po levé straně na menší hospůdku / restauraci. Jestliže jsme dostali zálusk na něco sladkého, kolem krámku naproti hospůdky vede cestička do zadních uliček, kde je důmyslně, při odbočení vpravo, ukryta naprosto vinikající pekárna, v pekárně cukrovinky, v cukrovinkách plno energie...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Každopádně nejkrásnější je na celém tomto výletu ta příroda, skoro až ohlušující ticho provázené nezapomenutelnou a specifickou vůní patřící právě k tomuto lesu. Les je v současné době (05/2011) zřejmě po utoku prudších větrů, tedy obtížněji sjízdný při výberu ciklovýletu, nicméně je udržovaný a na nějaký ten odpadek jen tak nenarazíte. Možná jsem je neviděl, možná tam opravdu nejsou.

Ostatní informace

Doporučuji například jako jednodenní víkendový výlet, kdy my jsme využili nabídky Českých drah, jízdenky SONE+, místo se totiž nachází na zlomu hned tří krajů a to Ústeckého, Plzeňského a Středočeského, čímž je tato nabídka levnější pro cestovatele ze vzdálenějších míst.