Zimní Bukovohorská hornatina

Kam a jak jedeme?

Jedná se o téměř hřebenovou trasu, čili o přechod, takže musíme využít dopravních prostředků, do nebo ze Štítů nám dnes poslouží už jen autobus, protože vlaková Doprava bude od letoška zrušena, v Mladkově ale vlaková zastávka i Doprava zůstává. Naštěstí přes obě obce vede celkem dosti autobusových linek, a to i dálkových, je zde celkem slušné spojení i o víkendech. Naposledy jsem jel od Štítů, ale trasu můžeme absolvovat v jakémkoliv směru.

Za čím jedeme?

Hřebenovka Bukovohorské hornatiny patří k velmi zajímavým tůrám Orlických hor, i když pro někoho asi bude velkou neznámou. Buková hora a její okolí je však skutečně nejjižnějším (a nejvýchodnějším) výběžkem Orlických hor.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nejsme naštěstí zcela mimo civilizaci, ve Štítech na náměstí je pěkná restaurace U Černé kočky, po cestě máme bufet na Červenovodském sedle, na Suchém vrchu možná bude milé překvapení a když dorazíme do Mladkova, najdeme slušnou hospodu U Bohouše.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Jedeme-li tedy od Štítů, musíme najít Acrobat park (to není zas takový problém) od kterého vyrazíme lesní cestou do údolí potoka (směr Heřmanice, či Lanškrou), cesta je sice neznačená, ale stopa tu většinou bývá, ostatně měla by tu i občas dojíždět i rolba nebo skůtr. Vcelku mírným stoupáním dorazíme k okraji lesa, kde se stočíme k severu po hřebínku (není třeba zajíždět až do vesnice), po louce sledujeme okraj Rýdrovic (někdy je stopa po opačné straně návrší s vysílačkou nad osadou Polsko). Na horním konci vesnice je už dobé se napojit na zelenou značku, která nás bude v dalších kilometrech vést. Dál už totiž cesta vchází do lesa a úbočím Špičáku šplhá nad Valteřice. Za silnicí do Heroltic nás čeká ostřejší, ale ne moc dlouhý výstup na Strážku a kousek za ní už narazíme na běžecké okruhy kolem Bukové hory, kdo by chtěl (a byla by stopa) může vystoupat až na vrchol Bukové hory, snadnější je však využít modrého okruh přes čenkovické sjezdovky. Slabší povahy by tady někde mohly i výlet přerušit či ukončit, na vrchol Bukovéhory bývá stopa i ze severu s mírnějším výstupem dolů pak lanovkou.

Ostatní však přejedou sjezdovky (pozor na sjezdaře) a příjemná stopa doveze výpravu k Červenovodskému sedlu. Tady asi většina účastníků nepohrdne malým občerstvením v IC, protože nás čeká výstup na Suchý vrch. I za sedlem pokračují běžecké okruhy s urolbovanou stopou, i výstup na vrchol zas není tak náročný, trasa více, či méně sleduje asfaltku k rozhledně a i značení je zde na slušné úrovni. Držíme-li se zelené značky pro běžkaře, trošku se odchylujeme od pěší značky a pod Suchým vrchem je k vrcholu malá vracečka.

Za dobrého počasí nás určitě potěší výhled z rozhledny, za horího bufet v přízemí, ale možná už letos (půjde-li vše dobře) obnovená Kramářova chata, jejíž ohořelé torzo nějakou dobu horu hyzdilo. Po nezbytném občerstvení už máme většinu kopců hotových, takže nás čeká cesta do Mladkova. V první části Pokračujeme zelenou lyžařskou trasou k Boudě (v okolí známá dělostřelecká tvrz), kde asi lyžařské značení končí, ale k lyžařskému využití se nabízí červeně značená cyklotrasa 4071, kterou velmi příjemně klesáme Pod Vysokým kamenem k sedélku pod kótou Hejnov a dál mírně, až poslední sjezd do Mladkova je prudší, ale ne nijak krkolomný.

Ostatní informace

Trasu samozřejmě můžeme absolvovat obráceně, ačkoliv je relativně dlouhá (asi 26km), nejsou na ní vyloženě prudké stoupání ani sjezdy, takže ji zvládne většina slušných běžkařů (pokud se na to cítíme). Kdo by jel obráceně, může za lesem nad Rýdrovicemi zkusit sjet do Štítů přímo po loukách, čili vlastně přes Polsko nad silnicí do Lanškrouna.