Zimní Medvědí hora

Kam a jak jedeme?

Na sjezdovky (ale nemusíme v lyžích) v Koutech. Dopravní obslužnost je dostatečná veřejnou Dopravou i soukromou a nakonec drtivá většina výletníků asi užije pohodlí lanové dráhy.

Za čím jedeme?

V tomto ročním období hlavně za (konečně) pravou zimou. Povětšinou sice raději otvíráme lyžařskou sezonu nějakými běžkami, ale v posledních letech je to s tím přírodním sněhem poněkud vachrlaté musíme se uchýlit k té alpské tedy sjezdové formě lyžování. Nakonec k vylyžování stačí 3–4 hodinky (letos ovšem zrušili 3 hodinovou permici). A nespěcháme-li zrovna pryč můžeme si ještě na závěr dopřát drobné vycházky. Nakonec i ti co mají celodenní lyžování si možná rádi hodinku dají oraz. Třebas během svačiny.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Tím se dostáváme k problému občerstvení, které lze vyřešit přímo u horní stanice lanovky. Ovšem nečekejme žádný gurmánský zážitek. Podává se pouze nějaká polévka, klobása, či párek v rohlíku (pivo, limo, čaj, grog, kafe).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Relativní nutností je ale vzít si sebou jako spoluzavazadlo nějaký batůžek s pevnou obuví, asi málokdo by se mořil v těžkých přezkáčích nějaké dva až tři kilometry. To je celková trasa vycházky, kterou lze s celkem malým úsilím podniknout k nedaleké Medvědí hoře.

Vlastně až silvestrovsko-novoroční noc přinesla do našich končin nějaké drobné srážky ve formě malého sněžení. Již před tím se ale přihnaly silnější mrazy, takže větší lyžařská střediska spustila sněhovou dělostřelbu na plno. První dny roku se ale zároveň zahalily do mlhavého oparu, ale nedělní ráno u nás na severovýchodě slibovalo snad polojasný den. Dostatečně vysněžená sjezdovka Hřebenovka nakonec uspokojila tu vcelku početnou skupinu lyžařů, která vytrvala do konce prázdnin na horách. Jízda na technickém sněhu je sice fyzicky náročnější, ale krásné počasí mě navnadilo v záměr se po lyžovačce vypravit k nedaleké vyhlídce.

Po té ce tedy vypršela doba zakoupená v pokladně (zmíněné 4 hodiny), přezouvám do zimních bot, lyžáky ale nechám v bufetu, aby úplně nevymrzly. Pak lehce posněženou asfaltkou se vydám k větrníkům (elektrárnám). Tam je odbočka k Medvědí hoře. Vlastně jde jen o pár výškových metrů k elektrárně, od rozcestí (U Tetřeví chaty) je to víceméně rovinka po hřebeni.

Ačkoliv sice přírodního sněhu zas tak nenapadlo, díky mrznoucí mlze, v kterých se hory po dva dny ukrývaly se zdají hory daleko zasněženější než ve skutečnosti jsou. Námraza leckdy vytváří zajímavé struktury na okolních porostech. Momentální stav sněhu příliš nebrání ve volném pohybu. Všetečkové sice namítnou co až napadne více sněhu. To by ovšem nemusel být zas takový problém. U lanovky je už nachystaná rolba ke stopování a pokud pěší turista projeví dostatečnou ohleduplnost (nebude chodit vyřezanou stopou), je pohyb v udusaném povrchu vcelku pohodlný. K samotné Medvědí hoře sice rolba nepojede, ale určitě tu občas zabrousí nějaký ten běžkař, lesák či turista se sněžnicemi a nakonec ten půlkilometr se dá relativně obstojně zvládnout.

V rámci vyznačení naučné stezky byla na jednom ze skalních bloků Medvědí hory vybudována vyhlídková plošina, která je hlavním cílem vycházky. Pod skalou je umístěna i dvojice přístřešku se skromější vyhlídkou. Při výstupu na tu vyšší plošinu je ovšem třebas bát na vyšší opatrnost, tedy i na solidní obuv. Za dobrého počasí je pak odměnou téměř kruhový výhled na okolní hory. Poněkud omezená je snad jen západní strana, tedy někam ke Králickému Sněžníku (tam ale obstojně poslouží vyhlídková věž přímo u vrcholu sjezdovky). Rysí skála (jak je vyhlídka Medvědí hory pojmenovaná) je vlastně vhodným doplněním této věže. Z té totiž na sever či východ není vidět kromě lesa skoro nic.

Takže tedy ze skalní plošiny obsáhneme obzor v nějakých 270°, od Keprnické hornatiny na severozápadě přes hory kolem Červenohorského sedla, v dáli za hřebenem vykukuje Velký Klín, pak se hory zvedají k Jezerníkům a samotnému Pradědu, k vidění jsou i Petrovy kameny na Vysoké holi. Další část hlavního hřebene už ale ukrývá východně položený masiv Dlouhých strání (a Mravenečníku). Uměle vytvořená rovná linka hory odhaluje, že máme před sebou vrchol technického díla, horní nádrže přečerpávací vodní elektrárny.

Ostatní informace

Větší pohyb turistů je sice na Rysí skále v mimosněhovém období, ale sympatických vyhlídek, kterých lze v zimě s malým úsilím dosáhnout, zas tak příliš v horách není. Navíc to může být i malou náplastí (či bonusem) pro lyžaře za stále dražší jízdné (aktuálně 4 hod/520 Kč Active club), běžkař zamázne nějakých 170 Kč. Ovšem po sjezdovkách se občas pohybují do kopce skialpinisti. ,ti to mají skoro zadarmo (ale musí si máknout).