Běžkařská klasika v Jeseníkách

Parkoviště na sedle celkem prázdné  •  Fotografie (18)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (18 fotografií)

Praděd

Mlhy nad údolím

Vstoupit do fotogalerie (18 fotografií)

Běžkařská klasika V Jeseníkách

Po oblevě, která se dostavila koncem prvního lednového týdne jsme s Alčou přemýtali, vyrazíme-li na lyže a jak to vůbec pojede. Protože to v pátek nevypadalo nijak zvláštně, nechali jsme se přemluvit, ať vyrazíme v neděli (9.1.2011), že to bude určitě lepší, tak jsme tedy nátlaku podlehli a udělali dobře. Ráno to dole vypadá velmi špatně, mlha až na zem, nic moc. Vyrážíme na takovou tu poměrně klasickou stopu z Červenohorského sedla na Švýcárnu a pak dolů do Koutů. Autobus jede v 8.15, na nádraží potkávám pár známých značkařů, ti ale jedou na Ramzovou, takže jiným autobusem, nás na Sedlo tedy moc nejede. Plný počet získáváme v Rapotíně a tak už jen cesta do hor. Jakoby zázrakem se mlha v Koutech trhá a zdá se že i uvidíme po týdnu sluníčko. Na sedle fouká celkem teplý vítr, obhlížíme škody po oblevě, no žádná sláva vršky cvičné louky jsou pěkně vydřené i protější žlutá sjezdovka nevypadá nijak vábně, snad modrá, ale ta bývá vždycky nejlepší. Dokud není na sedle umělý sníh, tak to lepší nebude.

V bufetu pivo a obutí do běžecké obuvi, tak můžeme vyjet. Měl jsem namazán červený speciál Druchema, vosk žluté barvy pro oblevu apod. Skvělý vosk, bohužel poslední kousek, nevím, jestli se ještě vyrábí.

Úsek od Sedla je trošku namrzlý, ale tam je stín, jak zajedeme za zatáčku, tak už to měkne, ale překvapivě to není tak hrozné. Tradičně se občerstvujeme u přístřešku Skalní tabule a zkratkou na Kamzík. To už je taková povinnost. Na sněhu je lesklý povlak zmrzlého deště, ale po došlápnutí se lyže boří do měkčího sněhu. Na Kamzíku si ještě přimázneme na stoupání ke Slatím a pak už je Švýcárna. Za lepšího počasí by za to stál i Praděd, ale jak je tak všelijak, tak to sem stačí. Konečně si nafotím zvoničku u Švýcárny bez lidí. Hospoda na chatě je upravená, tradiční výčep je přebudován na samoobslužný bufet a je i rozšířena jídelna o další místnost. Ta bufetová úprava je myslím teď lepší, i když někomu to může vadit, že se musí sám obsloužit, ale za větší návštěvy nebývá na Švýcárně k hnutí. Tak desítku Radegast a zelnou polévku a můžeme dolů. Obava z ledového sjezdu rychle mizí, odměklý sníh krásně pluhem brzdí, takže i ten sjezd na Kamzík je v pohodě. Pak už na Petrovku a ouha, proti nám mrak, rozcestí je celé zahalené v mlze a jak vjíždíme na Kouteckou cestu, je to jak do černé díry. Naštěstí je mrak jen k další serpentině. Tady je jiný zádrhel, asfaltka do Kout, jedna z nejoblíbenějších stop na této straně hor je projetí nějakým autem, sníh sice leží, ale stopa je dosti rozbitá, naštěstí je to pomalé. V jedné serpentině pro jistotu sundáváme, ale nakonec jedeme až k Pelikánovi. K mostu běžky doneseme, ale zkusíme novou cestu upravenou bod vysokým napětím z Dlouhých strání, překvapivě to jde až asi na 2 potůčky a jeden potok kde musíme běžky sundat, nakonec dojedeme až k novému Skiareálu. Až mě překvapilo, jak to šlo dneska dobře (na ty podmínky), horší bude, jak se počasí vyvine dál, podle některých má být další týden ještě tepleji, to bude už s běžkama mizerný.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2459

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli